Články / Reporty

Pak přijde, co očekávám: Mark Lanegan

Pak přijde, co očekávám: Mark Lanegan

rionka | Články / Reporty | 20.08.2015

Neděle nabídla jeden z posledních horkých večerů v Brně a před Flédou i v ní bylo nabito. Vchod zakrýval velký černý tourbus. Přijel Mark Lanegan, týpek s hvězdami na prstech a ornamenty na zápěstích, majitel hlasu temně chraplavého jak natržený térpapír, kterým marně skrýváme svou zatuchlou grungeovou garáž v duši. Všichni ho přišli pozdravit.

Pár věcí se ten večer nepovedlo: v sále bylo dusno, Fléda už nedisponuje třemi úžasnými bary a k tomu jedinému, co zůstal, se vinula nelogická pseudoslušňácká diagonální řada na pivo, takže průchod přední částí baru, jakož i libovolná objednávka nealko, byly vždy sázkou do loterie. Nenadchla mě ani individua, která ve spoře osvětleném sále s černými stěnami nutně toužila po bleskem ozářených fotkách davu. Následovala naštěstí jen pozitiva a životní jistoty.

Prakticky celé vystoupení bylo ozářeno velmi skromně, statickými tlumenými reflektory v modré a červené barvě. Kanóny osazené diodami, které mi vypálily sítnici v průběhu loňské (skvělé) křestní party s Tata Bojs, byly ukryty za nařasenou oponu. Dav kempující pod pódiem byl milý a nekonfliktní, nálada mírumilovná a svým způsobem nedělní. Jako první nastoupili údajně krautrockoví Faye Dunaways. Píšu údajně, protože to prostě nedokážu katalogizovat. Původně duo se objevilo v rozšířené sestavě s kytarami, basou, bicími a klávesami v záplavě indigového světla. To, co se zpočátku zdálo jako vyhrávka od táboráku, postupně překryl elektronický šum, neočekávané pazvuky, vtíravý beat a dunění. Jedna skladba přecházela plynule v druhou, sotva se publikum nadechlo, bylo převálcováno znovu. Vystoupení ukončilo houkání vlaku a zvuk připomínající praskání pod jehlou gramofonu. Příliš brzy, chtěla bych víc.

Druhým jménem v line-upu je Laneganův oblíbený spolupracovník Duke Garwood, který po intenzivním úvodu působí jako host z jiného vesmíru. Přichází pod kužel bledého světla osamocen: "Go away. These lights are disturbing." Osvětlovač ubírá na intenzitě, písničkář se proměňuje v temnou siluetu v oranžové záři. Jeho sytý, temný bas doplňuje vibrato a vrstevnaté zvukové tvary vznášející se nad kytarou. Publikum je v tranzu. Vzduch zbytní a zhoustne jako med, kytara se hůř ladí a v místnosti prudce stoupá teplota. Honey in the ear. Všechno osazenstvo baru je najednou vcucnuto do sálu. V první řadě přátelsky diskutují lidi v tričkách Mudhoney, Les Rhinocéros a Ninja Turtles, kteří zjevně znají názvy, roky výroby i životní příběhy všech kytar a elektronických udělátek na pódiu.

Mark Lanegan si dává lehce načas, přichází krátce po desáté. Má na sobě tričko, košili a vestu, z čehož je mi rázem ještě větší horko. Žádný dramatický nástup se nekoná, jen příchod kapely mezi klasická červenomodrá světla... a mocné uvítání publikem. Mark jen tiše poděkuje. Za skupinou se nenachází žádná blikající projekce, vše je temné, staticky modré, hutné, inspirativní. Neočekávám grunge, kántry, klávesové plochy ani chvějivou elektroniku - přesto se všechny tyhle stopy postupně vynořují a vlní se skrze melancholické stěny blues s tuhými kořeny.

Pak přijde, co očekávám: dunění, zvukové vlny, vibrující podlaha prorůstající do mozku. Tohle tě dostane, i když nejsi fanoušek, varovali mě. Při Gray Goes Black a One Way Street učůrávám z ozvěn kytary, průzračných kapek klavíru a kvákající hrubozrnné basy. Musím pryč z kotle, kde je to čímdál těsnější. Po cestě doprostřed sálu vidím, že netančí jen frakce v přední řadě, i vzadu všichni uznale pokyvují do rytmu. Houpající se masy vyvolávají pocit sounáležitosti. The Gravediggers Song rozvášní i nejzamračenější postavy, v závěru následuje hlasitý nekončící aplaus. "Tyvoe, připadám si jak na Brutale!" svěřuje se vlasatec vedle mě nadšeně.

Opouštím sál ve spěchu, abych urvala pár hodin spánku před návratem k píchačkám. Mark bude po vystoupení rozdávat autogramy, slibuje slečna u merch stolu. Takže takhle z nás rostou fanoušci? Začíná mi být líto, že nepoznám žádné z dosud nezahraných b-sides ani rarities a neodnesu si ani jedno z ňuňu tour-only alb v papírových obálkách, co vypadají jako ručně potištěné razítkem vystřiženým z westernového filmu (a možná doopravdy jsou). Možná příště. To už budu připravená.

Info

Mark Lanegan (usa)
16. 08. 2015, Fléda, Brno

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Magie zvuků a chaos lockdownu (Next 2021)

Václav Adam, Jan Starý 28.11.2021

Letošní, už jedenadvacátý ročník bratislavského festivalu Next nabídl o něco výraznější jména než v minulosti a také lákavý podtitul Magie chaosu.

Slyšet nekonečno (Synästhesie 2021)

Erik Dohnálek 25.11.2021

Tím však seznam zvučných jmen nekončí a jako další můžeme zmínit Beak>, A Place to Bury Strangers, The KVB, Bleib Modern nebo Anika. A aby toho nebylo málo...

MIRA Digital Arts aneb Lunchmeat Festival po katalánsku

Jarda Petřík 18.11.2021

Desátý ročník festivalu přímo vybízí k tomu připravit širší program, dát o milníku patřičně vědět a celkově se tak trochu poplácat po zádech. Ale nakonec bylo všechno jinak...

Alternativa 2021: Hudba hutná a hudba solidní

Jan Starý 16.11.2021

Alternativa jde i nadále správným směrem, přesto je lákavé uvažovat o ideálním stavu do budoucna. Jak vystoupit z všednosti?

Hádanky z Utrechtu #5: Domino efekt

Michal Pařízek 15.11.2021

Stačí, aby se zvedl jeden, a už to nikdo nezastaví, proběhne mi hlavou, a taky že ano. Jeden člověk se ve správný moment zvedl a dominový efekt následoval okamžitě.

Životodárné blues (Blues Alive 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.11.2021

Jak to kdysi řekla zpěvačka Jana Koubková? Když je mi špatně, tak si zpívám blues.

Hádanky z Utrechtu #4: Náhodný tanec

Michal Pařízek 14.11.2021

Sobota je v Holandsku zasvěcena všemožným trhům, nákupům a vůbec se chodí ven. Město bylo plné, jako by si lidé řekli: dobře, večery musíme oželet, ale to, co děláme přes…

Hádanky z Utrechtu #3: Noc kostelů

Michal Pařízek 13.11.2021

Holandská vláda v pátek večer ohlásila, že od soboty od šesti platí nové podmínky. Kdyby se to v podobném módu odehrálo u nás, tak dojde k povstání na vsi...

Blues bez obav (Blues Alive 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 13.11.2021

Jako by nestačila snížená kapacita sálu, kontroly u vchodů, zábradlí před pódiem zaručující potřebný odstup od vystupujících… Teď ještě změny v programu... No a co!

Hádanky z Utrechtu #2: The Rest Is Silence

Michal Pařízek 12.11.2021

Pár metrů od nás rozjíždějí na chodníku Irreversible Entanglements improvizovanou jam session a Camae Ayewa při recitaci stíhá ještě vesele podepisovat vinyly...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace