Jakub Koumar | Články / Recenze | 12.02.2015
Experimentální hudba sama o sobě vybízí k tomu, aby byl autor obestřen tajemstvím. To platí i pro Pasiho Mäkelu. Jeho jméno sice není v našich končinách neznámé, ale krom paktování s Tomem Procházkou z B4, jsou jeho další projekty The Spermbankers a finští psychadelici Läski pro našince tajuplnou Lemurií.
Příměry ale můžeme udělat díky spolupráci s Federselem, jejichž společná deska An Evening With Federsel & Mäkelä (2012) je pro Pam určující. Tedy až na takřka úplnou absenci identifikovatelných nástrojů, hlasů a melodických her. Takže zatímco kolektivně vytvářejí zajímavý přechod od B4 k čistému experimentu, hudba Pam je neohraničená, zmatená a svobodná. Když ji Mäkela odpálí, je to jako stisknutí duhového knoflíku, čirá psychedelie zvuků. Kruté zkreslení prošité basovou linkou nebo srozumitelnými verši? Zapomeňte. Jen ze začátku se zdá, že vše pohání šaman Mäkela do strojového 4/4 taktu boucháním své hole do země, jako „dirigenti“ osmnáctého století. Pak ale mocné síly pustí z krautového rytmického sevření a začnou se dít věci.
Spousta úryvků melodií se vyvalí jako z vulkánu a to, co v něm zůstane, bublá a vře před dalším výtryskem. Skladbami štkají progrocková sóla s freejazzovou svobodou, nebe halí kouř a pod ním skučí větry, přinášející démonickou bouři plnou opakujících se záhadných zaklínadel. Zvuků je tolik, že není možné je interpretovat. A přestože některé skladby volně ubíhají, kadence akustických změn je na úrovni myšlenkové zaznamenatelnosti. Divoká krautrocková koláž. Matérie často nenápadně zavrní zvukomalebností, která však pod náporem mohutného zkreslení vydrží jen několik zlomků vteřiny.
Může se zdát, že všeho je až příliš. Mäkela se sice snaží klidnit palbu, ale vřava bitevního pole nikdy neutichne úplně, Mäkela nikdy nepřestane kroutit bezpočtem knoflíků svých obskurních mašin. Potenciometry rádia jako by hledaly, jestli někde nehraje Keith Rowe.
I když to zní vlastně dobře, je otázkou, jak moc se od společné práce Mäkela posouvá a nakolik pouze převařuje hotový lektvar. Ten má pořád říz a možná větší než kdy předtím, ale je pouze pro otrlé jazyky a hledání chutí je spíš dřina než zábava. Ve skladbách najdete silné momenty: zaseklou desku, monumentální žestě, podmanivé kvílení. To a mnohem víc však nedokáže zabránit pocitu, že necítíte půdu pod nohama. A to se lidským bytostem občas hodí.
Pam – st (Polí5, 2014)
www.poli5.bandcamp.com/album/pam
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.