Články / Rozhovory

Pandoo: Český xenofob už většinou ztratil všechny zábrany

Pandoo: Český xenofob už většinou ztratil všechny zábrany

redakce | Články / Rozhovory | 02.06.2016

Vítězem hudební soutěže 1BAND2PLAY se stal Honza Hrubý, který vystupuje pod jménem Pandoo. Díky svému triumfu si zahraje v neděli 17. července na Full Moon Stage v rámci festivalu Colours of Ostrava, ve výhledu je i debutové album, o jehož vydání budeme brzy informovat. To je to, co víme. O něco více jsme se dozvěděli z rozhovoru, který vedl s Hvojtem ze StreetCulture, a pár otázek navíc jsme mu po finálovém klání museli položit i my. „Do Čech se vracím většinou na léto, na různé prázdniny, Vánoce, takže celkem tak třetinu roku trávím v Čechách a dvě třetiny ve Francii,“ říká Pandoo, který vystupuje sám nebo s doprovodnými muzikanty, jak předvedl v pražském klubu FAMU, kde nakonec vzhledem k nepřízni počasí proběhlo finále letošního 1BAND2PLAY.

Jaké bylo hraní na Nápla… Tedy vlastně v Klubu FAMU? Nemrzí tě, žes nakonec nehrál na Náplavce, viděls tam už nějaké koncerty? Zajímavá atmosféra…
Určitě je velká škoda, že to nakonec venku nevyšlo. Na Náplavce už jsem měl možnost vidět koncertů několik, zahrál bych si tam moc rád. Snad někdy příště. Jinak můj koncert nebyl z nejpovedenějších, hlavně zvukově to dost skřípalo, ale tak doufám, že si to diváci přeci jen užili.

Nemůžu se nezeptat na tvoji česko-francouzskou dvojdomost – jak těžké je dostat se na Sorbonu a proč zrovna filozofie? Dá se tohle kombinovat s muzikou a s průnikem na dvě hudební scény?
Sorbona má sice dlouhou historii a pověst, fakt je ale ten, že se dnes jedná o více méně obyčejnou vysokou školu – respektive o vícero vysokých škol, které si říkají Sorbona, potom, co se ta původní rozštěpila. Na filozofii nejsou ani žádné přijímačky, stačí mít udělanou francouzskou maturitu. Jinak filozofii jsem si vybral díky tomu, že jsem jí intenzivně studoval ve Francii už v posledním roce střední školy na literární sekci, což mi dalo chuť věnovat se tomu dál. Nejvíce se zajímám o estetiku a filozofii umění, s mou hudební tvorbou to ale nemá přímou souvislost. Dělat obojí zároveň naplno není jednoduché, ale určitě cítím, že mám ještě rezervy v tom, abych se to naučil zvládat, aniž by to bylo na úkor jednoho či druhého. Na francouzské hudební scéně jsem neprorazil, rozhodně ne tak jako tady. Vyhrál jsem hlavní cenu na jednom pařížském hudebním festivalu, což mi poté umožnilo koupit si materiál na nahrávání a vydat první dva singly. Od té doby se epicentrem působení Pandoo stala Praha. Ale jsem trpělivý a doufám, že brzo si má hudba najde cestu k posluchačům i ve Francii. Svoji „dvojdomost“, jak říkáš, tedy určitě vnímám jako výhodu.


Jaký je rozdíl mezi českým a francouzským vzdělávacím systémem? Jaké lidi vychovává? Cítíš nějaký rozdíl, co se týče xenofobních nálad, u nás a ve Francii?
Francouzský školní systém má své pro i proti. V Čechách se jede víc na paměť a kvantitu informací, ve Francii je nutné mít nějaké minimální kritické myšlení a umět uspořádat vlastní myšlenky, což je určitě dobře. Rozdíl mezi francouzskou a českou společností je minimální. Xenofobních nálad je ve Francii také velké množství, i když jsou, na rozdíl od Česka, naštěstí ještě stále spojené s ostychem až studem. Francouzský xenofob obvykle tuší, že s ním něco není v pořádku, ten český už většinou ztratil všechny zábrany, jelikož z hnědé barvy se tady stal mainstream, a to napříč politickým spektrem. Právě tenhle nevyhnutelně veřejný charakter české xenofobie dává vzniknout zvláštnímu „čecháčkovskému“ fetiši jakožto estetickému fenoménu, kterému lze ještě jakž takž utéct v Praze, těžko už však kdekoli jinde. Ve Francii mám v tomto ohledu jednodušší život.

Zahlédl jsem pro Pandoo označení „český Owen Pallett“ – jak se cítíš ty? Jakou muziku vyhledáváš?
Owena Palleta samozřejmě miluju a srovnání s ním je obří poctou. Na druhou stranu doufám, že má tvorba je dostatečně originální na to, aby se tahle nálepka se mnou nenesla příliš dlouho. Myslím, že moje hudba je od té jeho přeci jen poměrně odlišná. Asi je to hlavně tím, že housle ještě nejsou v žánru nezávislého popu tak úplně obvyklý nástroj, že každý, kdo je používá, je hned srovnávaný s Owenem. Jinak jako posluchač často paradoxně vyhledávám právě takový styl hudby, o kterém vím, že ho možná nikdy nebudu schopný ani vzdáleně napodobit a těžko se tak může jednat o přímou inspiraci. Zatímco já se musím dřít s mnoha vrstvami zvuků, aby to, co dělám, bylo alespoň trochu zajímavé, některým hudebníkům stačí doprovodit nádhernou melodii poměrně jednoduchou, až minimalistickou instrumentací – na mysli mám teď například poslední album Sufjana Stevense, desku Bloom od Beach House nebo třeba The Year of Hibernation od Youth Lagoon. To jsou pro mě zatím asi tři nejlepší věci téhle dekády. Ty nejkrásnější estetické zážitky jsou prostě racionálně neuchopitelné a ani kvantum skvělých producentských nápadů je nenahradí. Mimo to poslouchám poslední dobou hodně hip hopu, R&B, i experimentální elektroniky, což jsou žánry které na mě mají jistý vliv – za všechny bych jmenoval třeba Holly Herndon, FKA twigs nebo Vince Staplese.


Budeš hrát na Colours of Ostrava. Na koho se zajdeš podívat?
Z velkých jmen se určitě těším na Anohni. Od jejího nového alba jsem sice čekal trochu víc, ale i přesto je to jedna s nejzajímavějších letošních desek. Tame Impala a M83 se mi polední roky trochu vzdálili ve svých osmdesátkových delírech, ale show by mohli udělat velkou. Taky jsem zvědavý na Underworld, hlavně kvůli vtipnému tanečnímu projevu Karla Hydea. No a pak určitě celá Electronic stage s velmi kvalitními zahraničními i domácími jmény.

Chystáš pro Colours nějaký speciální set, nebo už jen piluješ?
Mé sety se v tuto chvíli mění každým dalším koncertem. Vždy se snažím vyzkoušet nějakou novou skladbu alespoň v provizorní verzi, takže je to celé v procesu. Co budu hrát na Colours teď přesně nevím, kromě dvou singlů, co jsem už vydal a co hraju pravidelně není jisté nic. Každopádně se budu snažit připravit i nějakou projekci, spojení hudby s videem mě baví moc, tak snad budu moci na Colours nabídnout opravdovou audiovizuální show.

Info

www.facebook.com/pandoomusic
www.soundcloud.com/pandoomusic

Colours of Ostrava 2016
14. - 17. 7. 2016
Dolní Vítkovice, Ostrava
www.facebook.com/events/902262036476170

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Duo Ruut: Inspirujeme se navzájem

Adéla Polka 20.07.2021

Získaly prestižní cenu Ethno Music Awards a letos se se svou citerou vypraví i do České republiky. Rozhovor o estonském zaříkávání i jednom nástroji pro dvě.

Barbora Koritenská, Libor Staněk (Živá vila): Prachatice jsou takové jihočeské Twin Peaks

cyril kosak 15.07.2021

Vivat Vila! Rozhovor o druhém ročníku festivalu, který přesahuje hranice prostého hudebního podniku se sebelepší nabídkou. Pojďte zažít Prachatice!

Raül Refree: Potřebuji být inspirován

Michal Pařízek 08.07.2021

Barcelonský rodák Raül Refree má pověst umíněného a talentovaného podivína, který si dělá věci zásadně po svém. Rozhovor, živá vystoupení u nás co nevidět.

Aleš Macenauer (Zapomělsem): Pro mě je důležitá upřímnost a přirozenost

Mária Karľaková 06.07.2021

V letním dvojčísle Full Moonu jsme s Alešem přinesli obsáhlý rozhovor, toto berte jako subtilní teaser, v němž jsme probrali pár dalších témat.

Adriana Světlíková (Nová síť): Kultura si prošla velmi těžkou zkouškou

Jarmo Diehl, su 24.06.2021

Jak se Nová síť snaží zlepšit podmínky pro umělce i kulturní projekty a na jaké problémy naráží nejen během pandemické krize?

Marie Voslářová: Neštěstí v lásce není životní selhání

Adéla Polka 15.06.2021

Paseka letos vydala druhou komiksovou publikaci kontroverzní švédské autorky Liv Strömquistové Nejrudější růže rozkvétá. Rozhovor jsme vedli s její překladatelkou.

Marie Joja (Archipop): Když opuštěné budovy nabídnou nevšední zážitek

su 18.05.2021

Rozhovor o databázi Archipop, jejíž cílem je zmapovat realizace dočasného využití opuštěných objektů.

SF MINI aneb Není to jen o nás

Michaela Susedíková 11.05.2021

Zatímco pamětníci vzpomínají na Olomouc kvůli devadesátkovému klubu Nausea, dnes nabízí výživnou dramaturgii prostor SF MINI. Hovory nejen o kompilaci z rukou Coffee Breath Records.

Shina (Slnko Records): Hudbu treba hnojiť a polievať

Kateřina Cumin 29.04.2021

Dnes, po dvaceti letech fungování, má Slnko Records ve stáji umělce několika generací a všech žánrů, za všechny jmenujme Modré hory, Katarzii, Bad Karma Boy nebo Janu Kirschner. Rozhovor.

Magdalena Müllerová (Kreativní Evropa): Budoucnost je ve spolupráci

Michal Pařízek, mxm 26.04.2021

O nutnosti spolupracovat, důležitosti přípravy jednotlivých projektů, grantové politice na státní i evropské úrovni a o tom, že opravdu nestačí jen setřít prach z vitríny.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace