Články / Recenze

Pár tónů, které přebývají (Hrabě, Kovářík, Mišík, Etc…)

Pár tónů, které přebývají (Hrabě, Kovářík, Mišík, Etc…)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 10.04.2018

Vladimír Mišík byl tenkrát, v roce 1980, na jednom ze svých tvůrčích vrcholů. Toho léta vyšla deska Etc…2 (dodnes vyloženě hitové album), kapela, režimem nemilována, ale tolerována, hrála ve velmi silné sestavě koncert za koncertem.

Básník Václav Hrabě zemřel příliš mlád na to, aby se stal hvězdou. Přesto brázda, kterou do české poezie vyryl, je velmi hluboká. Československý beatnik, který výsostně americkou poetiku přirozeně přenesl do našich podmínek, bluesový a jazzový básník tak moc odlišný od toho, co bylo dobově populární. A díky Mišíkovi rezonující i u publika, které o něm nemělo ani tušení.

A konečně Mirek Kovářík. Herec, recitátor, neúnavný propagátor moderní české poezie a vlastník části pozůstalosti Václava Hraběte, jeden z těch, který se podílel na tom, že jsou dnes divadla malých scén tak důležitou součástí naší kultury. To jsou tři prvky, které se v září 1980 potkaly na jevišti Malostranské besedy, aby společně stvořily pořad, jakousi poctu významnému básníkovi. Večer se nahrával, ale nevydán zůstal dlouhých devět let. Na desky se dostal pod názvem Pár tónů, které přebývají až v roce 1989, po období dlouhého Mišíkova zákazu. A nyní se v remasterované podobě vrací v péči lékařského vydavatelství Galén. Chce se říct konečně.

Spojení Hrabě – Kovářík – Etc… – Mišík vytvořilo velmi specifický tvar. Ten není nudným záznamem recitačního večera, ale není ani koncertem. Sám Mišík je tu vlastně velmi upozaděný, ke slovu se dostane ve čtyřech skladbách - Jam Session s Františkem Gellnerem, My (II), Variace na renesanční téma a ne-hrabětovská Špejchar Blues -, které tvoří předěly mezi jednotlivými básnickými texty v Kováříkově přednesu.

Etc… jsou naopak mostem mezi nimi. Díky bluesově laděné, funkční a nijak nerušící improvizaci se po sbírkách roztroušené básně stávají propojeným celkem, jakýmisi kapitolami v jednolitém příběhu dojmů z běžného života básníka, který viděl, slyšel a cítil jazz v obyčejnosti. V oněch lidech, „zedníku Petrovi, dědovi-socanovi, betonáři Alberýnovi i bláznivé holce“, které Hrabě denně potkával. Je to onen jazzový švuňk, co dovede Kovářík báječně vystihnout. V textu je dokonale položený, na hony vzdálený strojené sterilnosti nedělních chvilek poezie, jeho největší síla tkví v přirozenosti. Když už dojde na patos, je odměřený tak akorát. Kovářík není suchý, zároveň nepřehrává, jen dává tvar slovům, která patří někomu jinému. A Etc… si k tomu volně hrají. Ona uvolněnost je patrná i ve čtyřech Mišíkových příspěvcích, nemá žádnou potřebu se tlačit dopředu. Trochu mu nesvědčí zvuk nahrávky, zpěv je, hlavně v první skladbě, poněkud utopený, ale to je daň za autentický dojem z celé nahrávky. Na první pohled lehce zarážející pořadí jmen na přebalu je najednou jasné. O Mišíka, byť je důležitý, tu jde až v poslední řadě. Jeho důležitost leží jaksi mimo rámec záznamu, spíše v roli hrabětovského propagátora.

Záznam vychází na CD poprvé. Raritní nahrávka možná přišla o své kouzlo nedostupného pomníku, její nadčasovost to ale bohatě vynahradí. Recitace je totiž něco jiného než jen tiché čtení veršů. Hrabě, mistr obtížně uchopitelného volného verše, dostává tvar, který jako by k němu patřil odjakživa. A je dobře, že je výsledek zase tak (snadno) dostupný.

Info

Václav Hrabě, Mirek Kovářík, Vladimír Mišík & Etc... – Pár tónů, které přebývají (Galén, 2018)
web vydavatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.