Články / Recenze

Pár tónů, které přebývají (Hrabě, Kovářík, Mišík, Etc…)

Pár tónů, které přebývají (Hrabě, Kovářík, Mišík, Etc…)

Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 10.04.2018

Vladimír Mišík byl tenkrát, v roce 1980, na jednom ze svých tvůrčích vrcholů. Toho léta vyšla deska Etc…2 (dodnes vyloženě hitové album), kapela, režimem nemilována, ale tolerována, hrála ve velmi silné sestavě koncert za koncertem.

Básník Václav Hrabě zemřel příliš mlád na to, aby se stal hvězdou. Přesto brázda, kterou do české poezie vyryl, je velmi hluboká. Československý beatnik, který výsostně americkou poetiku přirozeně přenesl do našich podmínek, bluesový a jazzový básník tak moc odlišný od toho, co bylo dobově populární. A díky Mišíkovi rezonující i u publika, které o něm nemělo ani tušení.

A konečně Mirek Kovářík. Herec, recitátor, neúnavný propagátor moderní české poezie a vlastník části pozůstalosti Václava Hraběte, jeden z těch, který se podílel na tom, že jsou dnes divadla malých scén tak důležitou součástí naší kultury. To jsou tři prvky, které se v září 1980 potkaly na jevišti Malostranské besedy, aby společně stvořily pořad, jakousi poctu významnému básníkovi. Večer se nahrával, ale nevydán zůstal dlouhých devět let. Na desky se dostal pod názvem Pár tónů, které přebývají až v roce 1989, po období dlouhého Mišíkova zákazu. A nyní se v remasterované podobě vrací v péči lékařského vydavatelství Galén. Chce se říct konečně.

Spojení Hrabě – Kovářík – Etc… – Mišík vytvořilo velmi specifický tvar. Ten není nudným záznamem recitačního večera, ale není ani koncertem. Sám Mišík je tu vlastně velmi upozaděný, ke slovu se dostane ve čtyřech skladbách - Jam Session s Františkem Gellnerem, My (II), Variace na renesanční téma a ne-hrabětovská Špejchar Blues -, které tvoří předěly mezi jednotlivými básnickými texty v Kováříkově přednesu.

Etc… jsou naopak mostem mezi nimi. Díky bluesově laděné, funkční a nijak nerušící improvizaci se po sbírkách roztroušené básně stávají propojeným celkem, jakýmisi kapitolami v jednolitém příběhu dojmů z běžného života básníka, který viděl, slyšel a cítil jazz v obyčejnosti. V oněch lidech, „zedníku Petrovi, dědovi-socanovi, betonáři Alberýnovi i bláznivé holce“, které Hrabě denně potkával. Je to onen jazzový švuňk, co dovede Kovářík báječně vystihnout. V textu je dokonale položený, na hony vzdálený strojené sterilnosti nedělních chvilek poezie, jeho největší síla tkví v přirozenosti. Když už dojde na patos, je odměřený tak akorát. Kovářík není suchý, zároveň nepřehrává, jen dává tvar slovům, která patří někomu jinému. A Etc… si k tomu volně hrají. Ona uvolněnost je patrná i ve čtyřech Mišíkových příspěvcích, nemá žádnou potřebu se tlačit dopředu. Trochu mu nesvědčí zvuk nahrávky, zpěv je, hlavně v první skladbě, poněkud utopený, ale to je daň za autentický dojem z celé nahrávky. Na první pohled lehce zarážející pořadí jmen na přebalu je najednou jasné. O Mišíka, byť je důležitý, tu jde až v poslední řadě. Jeho důležitost leží jaksi mimo rámec záznamu, spíše v roli hrabětovského propagátora.

Záznam vychází na CD poprvé. Raritní nahrávka možná přišla o své kouzlo nedostupného pomníku, její nadčasovost to ale bohatě vynahradí. Recitace je totiž něco jiného než jen tiché čtení veršů. Hrabě, mistr obtížně uchopitelného volného verše, dostává tvar, který jako by k němu patřil odjakživa. A je dobře, že je výsledek zase tak (snadno) dostupný.

Info

Václav Hrabě, Mirek Kovářík, Vladimír Mišík & Etc... – Pár tónů, které přebývají (Galén, 2018)
web vydavatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prosvítající naděje ve světě izolující samoty (Malcuth & Facutum)

Viktor Hanačík 17.04.2024

Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Kolekce rozmanitých emocí (Page Turners)

Tereza Bartusková 01.04.2024

Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.

Dva svety (Eva Sajanová & Dominik Suchý)

Veronika Vagačová 29.03.2024

Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace