Články / Reporty

Párová dvojka: Tycho

Párová dvojka: Tycho

redakce | Články / Reporty | 19.10.2014

A máme tu nový reportážní formát nazvaný Párová dvojka, který znamená... párovou dvojku. Ta nemusí být pár, ale dvojka jsou vždycky. Něco jako: dobrý večer, přišli jsme se s mikrofonem zeptat na koncert nevšedního umělce ze zámoří obyčejných lidí z publika, jaký večer to byl, co úchvatného jste zažili... nebo něco takového. Náhodně vybraná dvojice, pevně daná předem, nesourodý mix i manželé, cokoliv je možné. Na Tycho v Roxy jsme narazili na Davida Čajčíka a Jana Michalcovou. Gender především.

David: „Děti jsou v MeetFactory,“ povídá mi jeden z organizátorů koncertu Tycha u vchodu. To úplně nevím, ale situace, ve které se pražští fanoušci ocitli, možná nakonec pomohla všem promotérům, protože po newsfeedové masáži se muselo zdát, že nejít 16. října alespoň na jeden z trojice koncertů Caribou – Tycho – Passenger, je společenská sebevražda. Volba padla na Tycha, který mě dosud úplně míjel.

Christopher Willits supportoval se sluníčkovým ambientem a fešnou čepicí, ale aby si jeho kytarovo-elektronický set mohl někdo alespoň trochu užít, musel stát hodně šikovně, protože hlasitost prohrávala s konverzacemi zaplněného Roxy. To Tycho si přivezl tři spoluhráče a hlasitost nebyla problém. Použití kapely stejně jako u Trentemøllera proměnilo hudební texturu a z elektroniky se více či méně klubal příjemný kytarový post-rock ve stylu Maybeshewill. Z melodických linek se daly vybrat lepší i horší kusy, stejně tak z vizualizací (triangles, triangles everywhere!) a v osudí létal i balónek s konstantním tempem, které tak trochu iritovalo. Chtělo to mít prostě náladu, chuť si zaplavat v příjemné síti neinvazivní elektroniky, z níž toho příliš nevyčnívá, a pokud možno se neutopit v nostalgii. Publikum bylo vděčné, přežilo, Tycho sympatický, já celkem spokojený. Po Praze se tu noc nicméně pohybovala i nadšenější individua. S páskou MeetFactory. Děti.

Janka: Síce som na koncert neprišla v tričku Tycho ako jeden z jeho najvernejších fanúšikov, no večer stál za to. Na úvod Christopher Willits predstavil pre mňa hudbu dovtedy neznámu. Niečo ako fajčiť trávu bez fajčenia trávy, hudba z dávnej budúcnosti. Hudobné textúry zo softwaru, gitarové riffy a hlas splývali v akejsi harmónii spolu s vizuálnym predstavením (nikdy som si doteraz na nebi nevšimla trojuholníky). Chýbala mi už len jogamatka.

Ticho, Tycho (čítaj tajkou). Scott Hansen momentálne chodí po svete so svojím tour a rozdáva úsmev. Aspoň tak to vyzeralo po prvej skladbe. Ďalší hudobník, pri ktorom sa ťažko odoláva, aby ťa nezlákal so svojím zvukom a ▲vizualizáciami ▲ niekam preč do iného sveta. Tycho naživo je však zároveň o niečo tvrdší, najmä vďaka bubeníkovi Rorymu O´Connorovi, ktorý vytrieskal z bicích doslova všetko. Je príjemné počuť takú inštrumentálnosť pri elektronickej kapele. Pred koncertom som bola skôr zbežný poslucháč, jeho tvorba mi neladila do ucha. Po Roxy štvrtku vnímam jeho hudbu inak, asi viac rozumiem a neprestávam počúvať.

Info

Tycho (us) + Christopher Willits (us)
16. 9. 2014, Roxy, Praha

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Sub Focus – kdo chodí na starý djs?

Vadim Petrov 19.01.2020

Sub Focus nastoupí, potřese Bifidovi rukou a vypálí Rock It v double dropu s Take You Higher od Wilkinsona, synergické double dropy padají jeden za druhým téměř bez ustání.

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.