Michal Smrčina | Články / Reporty | 17.04.2019
Je to trochu nejistý krok. Italský prog rock ze sedmdesátých let nespadá do mého standardního záběru. Situaci zde ovšem mění, že jde o kapelu, která svou existenci úzce spojila se specifickým žánrem giallo hororu, režiséry jako Argento nebo Fulci, a postarala se o početné soundtracky. Jestli mě k tomuto kdysi náhodou nasměrovaly přednášky filmové vědy důstojně nazvané Estetika krve, tak zbytek návštěvníků vypadá, že přichází na jistotu. Předkapely není třeba a aktuální složení Goblin nijak nerozhazuje ani slabá návštěvnost. Kultovní, ale přeci jen niche status a vyšší cena si vybírají daň jen v tomto ohledu, potřebnou protiváhu představuje zápal publika a mile nekritické nadšení. Nakonec není od věci si užít Futurum i v komornějším podání.
fotogalerii z koncertu hledejte zde
Sledovat peripetie kapely, reuniony a proměnlivé složení není nutné, je dost, že projekt stále táhne dál hlavní skladatel a klávesista Claudio Simonetti. Rozložené stupně několika kláves určují fyzické limity jeho působnosti, nejde o zbytečnou akrobacii. Přesto pódiu zjevně dominuje a spoluhráči pouze dotváří už namalované obrazy. Prošedivělý muž se zdobnou principálskou košilí a klamavou vizáží folkového hudebníka řevnické Porty přijíždí do Prahy zahrát vůbec poprvé, navzdory tomu, že právě třeba ikonickému snímku Suspiria už bylo přes čtyřicet let. Vůbec to nevadí – syntezátory udávají chvíli tajemné, chvíli manické a nervní tempo, kytara a basa mnohokrát slyšené pianové motivy posiluje, basistka si sice až otravně nárokuje pozornost v popředí stage, ale Simonetti zůstává přirozeným středobodem koncertu, s relativně úspornými, a přesto účinnými pohyby i rozšafným pohozením delšími vlasy. Něco psychedelie, střídmé dávky jazzových variací, melanž rocku a elektroniky a melodie, co se snad všem přítomným vryly do paměti už dávno. Což je i právě tím, za čím dnes přišli, a Simonetti si je velmi dobře vědom toho, že zde jde hlavně o stará alba ze sedmdesátých a osmdesátých let, i když svůj relativně pokročilejší věk občas vyplní i současnou tvorbou. Projekce to reflektuje ve sledu známých scén z nutně související filmografie. Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Na giallo motivy ze snímků Profondo Rosso, Opera nebo Démoni je zřejmé, že se rozhýbané, poctivě aplaudující publikum ocitlo na správném místě.
Kývání hlavou do rytmu starých soundtracků přináší jen málo nostalgie. Spíše stvrzuje životaschnopnost dnes už klasických skladeb, aniž by evokovalo pocit návštěvy progrockového skanzenu či filmového muzea. Hlavní záhadou překvapivě živého večera se ale nakonec navzdory pochmurným výjevům Goblin stává můj zmizelý kabát.
Claudio Simonetti's Goblin (it)
13. 4. 2019 Futurum Music Bar, Praha
foto © Pavels Dunaicevs
Kyril Bouda 26.01.2023
Cesta k víře není jednoduchá, devítihodinový trip napříč tuzemskými drahami i silnicemi je dobrodružstvím svého druhu.
redakce 23.01.2023
První dojmy od zástupců redakce a dalších kolegů či přátel najdete níže, podrobnější report čekejte v březnovém čísle Full Moonu.
Minka Dočkalová 14.01.2023
Dvě originální brněnské galerie si na stejný čas připravily otevření výstav, přičemž obě měly jednoznačně co nabídnout.
Jiří Přivřel 13.12.2022
Vídeňská Albertina Modern vystavuje abstraktní expresionismus. Od Jacksona Pollocka k Marii Lassnig.
David Stoklas 12.12.2022
Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.
Václav Valtr 10.12.2022
Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“
Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022
Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.
Jiří Procházka 07.12.2022
Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?
Jiří Přivřel 05.12.2022
Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.
Ema Klubisová 03.12.2022
Svet nečakanej hudby, ktorý reflektuje základné elementy duše. Sú svieži, vizionárski a hraví.