Články / Reporty

Pastelové barvy krve Goblin

Pastelové barvy krve Goblin

Michal Smrčina | Články / Reporty | 17.04.2019

Je to trochu nejistý krok. Italský prog rock ze sedmdesátých let nespadá do mého standardního záběru. Situaci zde ovšem mění, že jde o kapelu, která svou existenci úzce spojila se specifickým žánrem giallo hororu, režiséry jako Argento nebo Fulci, a postarala se o početné soundtracky. Jestli mě k tomuto kdysi náhodou nasměrovaly přednášky filmové vědy důstojně nazvané Estetika krve, tak zbytek návštěvníků vypadá, že přichází na jistotu. Předkapely není třeba a aktuální složení Goblin nijak nerozhazuje ani slabá návštěvnost. Kultovní, ale přeci jen niche status a vyšší cena si vybírají daň jen v tomto ohledu, potřebnou protiváhu představuje zápal publika a mile nekritické nadšení. Nakonec není od věci si užít Futurum i v komornějším podání.

fotogalerii z koncertu hledejte zde

Sledovat peripetie kapely, reuniony a proměnlivé složení není nutné, je dost, že projekt stále táhne dál hlavní skladatel a klávesista Claudio Simonetti. Rozložené stupně několika kláves určují fyzické limity jeho působnosti, nejde o zbytečnou akrobacii. Přesto pódiu zjevně dominuje a spoluhráči pouze dotváří už namalované obrazy. Prošedivělý muž se zdobnou principálskou košilí a klamavou vizáží folkového hudebníka řevnické Porty přijíždí do Prahy zahrát vůbec poprvé, navzdory tomu, že právě třeba ikonickému snímku Suspiria už bylo přes čtyřicet let. Vůbec to nevadí – syntezátory udávají chvíli tajemné, chvíli manické a nervní tempo, kytara a basa mnohokrát slyšené pianové motivy posiluje, basistka si sice až otravně nárokuje pozornost v popředí stage, ale Simonetti zůstává přirozeným středobodem koncertu, s relativně úspornými, a přesto účinnými pohyby i rozšafným pohozením delšími vlasy. Něco psychedelie, střídmé dávky jazzových variací, melanž rocku a elektroniky a melodie, co se snad všem přítomným vryly do paměti už dávno. Což je i právě tím, za čím dnes přišli, a Simonetti si je velmi dobře vědom toho, že zde jde hlavně o stará alba ze sedmdesátých a osmdesátých let, i když svůj relativně pokročilejší věk občas vyplní i současnou tvorbou. Projekce to reflektuje ve sledu známých scén z nutně související filmografie. Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Na giallo motivy ze snímků Profondo Rosso, Opera nebo Démoni je zřejmé, že se rozhýbané, poctivě aplaudující publikum ocitlo na správném místě.

Kývání hlavou do rytmu starých soundtracků přináší jen málo nostalgie. Spíše stvrzuje životaschnopnost dnes už klasických skladeb, aniž by evokovalo pocit návštěvy progrockového skanzenu či filmového muzea. Hlavní záhadou překvapivě živého večera se ale nakonec navzdory pochmurným výjevům Goblin stává můj zmizelý kabát.

Info

Claudio Simonetti's Goblin (it)
13. 4. 2019 Futurum Music Bar, Praha

foto © Pavels Dunaicevs

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...