Články / Sloupky/Blogy

Paul Wallfisch: On and off the road #7

Paul Wallfisch: On and off the road #7

Paul Wallfisch | Články / Sloupky/Blogy | 12.05.2013

Rytmus.

Podle souhrnného celosvětového repositáře vědění lidského společenství, známého také pod názvem Wikipedia, existuje slovo „rytmus“ až od šestnáctého století. Střet pravidelného opakování a plynutí. Je to jen pět set let, co si můžeme dovolit si takových věcí všímat? Ten termín si většina z nás spojuje s hudbou, s pravidelnými údery kopáku a krouživými vzorci kytar a kláves. Většinu takzvané klasické hudby za příliš rytmickou nepovažujeme, ale já si myslím, že nepřítomnost pravidelného tepu místy mnohem lépe odpovídá tomu, jak žijeme. A rytmus má nekonečně více významů, než je pomůcka k objasnění hudební kompozice. Nebo je to spíš naopak a ukazuje se, že naše existence je tanec s choreografií v souladu se symfonií sfér.

Jednou týdně, oděný v kostýmu někde mezi ledním medvědem a Eltonem Johnem, pozoruji zpoza piána v zadní části pódia dortmundského městského divadla, jak se přede mnou odvíjí naprostá beznaděj příběhu Vojcka. Jednou za čas zazpívám nějakou písničku, ale teď, když už máme za sebou premiérovou jízdu smrti, mi občas zbývá čas přemýšlet o tom, co se tak mohlo stát s holkou, co seděla přede mnou v sedmé třídě, o tom, co potřebuju koupit na další den k snídani, nebo o tom, o co se pokouší lidé, co tu kolem mě kloužou po sněhu a křičí na sebe německy. Svým způsobem pro nás představení skončilo hned po premiéře. Nikdy mě nenapadlo, jak rychle se celý ten výtvor zakonzervuje, ale čerstvé těstoviny bys rychleji neuvařil. Profesionální herci probírají po-premiérovou depresi, tak jako čerstvé matky litují své „ztráty.“ Jde jenom o proces a aplaus a hrozí, že všechno, co se vyskytne mezi tím, bude jen podružné. Tedy až na to, že jsme lidé a jsme v tom dobří. Jsme dobří v tom, co děláme, a možná, že tak přidáváme tomu, co děláme, lidský rozměr. Včera večer, když se Vojcek ptal Kapitána, jestli si s tím zahýbáním dělal srandu, vrátila se hře i překvapivá vlídnost a já měl pocit, jako by se celá plošina, na které sedím, i s piánem, vznesla ze zasněženého pódia a odlétla přímo skrz obrovské okno. Je nás šest, ale komunikace mezi námi je stejně pružná jako těsto v mých rukách, když peču chleba. A je to obdobně životadárná síla.

Všichni jsme několik posledních týdnů seděli na příliš mnoha židlích, což celý proces komplikovalo. Například v úterý hrály všechny vlaky v regionu Ruhr v jiném rytmu, než bych býval potřeboval. Do Hamburku, kde jsem vystupoval v rámci svého klubového programu Small Beast, jsem přijel o několik hodin později. Jen taktak, abych stihnul pověsit logo a vyzkoušet si mexickou zápasnickou masku, kterou mi Andras duchaplně obstaral, protože jsem si zapomněl dionýsovský věnec. Minulý pátek, v Dortmundu, jsem Baby Dee a její zlatou harfu vysadil na bar a všechno bylo perfektní. Tentokrát bylo všechno příliš velké a příliš pozdě, ale nakonec jsem měl pocit, že se nám povedlo čas zpomalit a prostor zmenšit. O Little Annie nelze, v žádném smyslu toho slova, který by muzikanti uznávali, říct, že by měla rytmus. Ale i přesto ožívá v proudech a podobách atmosféry, kterou spolu sdílíme, víc, než kterýkoli performer, kterého jsem kdy slyšel nebo viděl.

Vizuální umělec John Baldessari jednou řekl: „Zjistili jsme, že existuje nový přístup k porozumění umění. Nevidí ho jako vyjádření sebe sama, ale jako zkoumání.“ Podobný názor zaujal i Calvin Tomskins, když napsal, že „sebevyjádření a osobní volba nepřicházejí v úvahu“. Slovo umělec se vetřelo do našeho jazyka přibližně ve stejnou dobu jako slovo rytmus. A za posledních pět set let bylo většinou používáno ve spojitosti s lidmi, kteří se volbou způsobu vyjádření zdárně probourali do (po)vědomí ostatních. Spousta z nás se pak odstěhovala do měst, začala vydělávat víc peněz a mít víc volného času. Někde na té cestě paní Tomskinsová a Baldessariová vypadly z rytmu plodných a neplodných dní. A my jsme teď doplavali skrz obří okno na malou mýtinu, kde začíná naše zkoumání. Občas vás spojnice mezi zkoumáním a vyjádřením obroste jako víno a vy jste najednou schopní plout v tom nezměřitelném rytmu, který vám může zachránit krk před oprátkou nebo výsledky voleb z minulého týdne. Když slyším Little Annie zpívat písničky Stevieho Wondera, odplouvám.

A občas mi k tomu stačí jen jedno slovo, jedno gesto.

Info

Vyšlo ve Full Moonu #7> / 2010.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.