Články / Recenze

PCPC (Parquet Courts, PC Worship a tak ďalej)

Flippah | Články / Recenze | 10.12.2014

Strieborné roky deväťdesiate sú späť a nebude to zrovna zásluha rafinovanejších náckov v uliciach, dvojnásobným počtom mafošov a populistickými kokotmi vo vláde, to je skôr permanentný jav. Zostaňme radšej pri muzike, kde sa toho vtipného deje pomerne viac. Ak nepatríte medzi tých, ktorých by z ponovembrovej letargie vytrhli popové úlety z cudzej garáže, žiletky nepoužívate a moruše zďaleka obchádzate, vedzte, že je tu stále šanca vypočuť si poctivý rock'n'roll.

Nebyť komentáru na youtube pod songom Sunbathing Animal od Parquet Courts, premeškal by som dve kapely srandistov z New Yorku, hrajúcich minimálne pod štyrmi názvami. "Put Ramones in a blender with Sonic Youth and Pavement's guitar sound, drink that, puke it out and you get this song", pre niekoho inzultácia, pre mňa najlepšie odporúčanie. Prihoďme do toho maglajzu ešte Dinosaur Jr., Dead Kennedys a Television. V tejto kapele sa spájajú pomaly všetky starešiny, ktoré mam tak rád, žerem im to aj s navijákom. Po temných albumoch, s ktorými sa tohto roku roztrhla sieť, konečne niečo nabité pozitívnou energiou. Jonathan Richman tancuje v lesbickom bare, Beat Happening sú druhou stranou indie popu a Parquet Courts drtia špinavé garážové retro, za ktoré sa netreba hanbiť, keď ženám privodia úsmev popod fúziky pri prerábke These Boots Are Made for Walking, tentokrát pod označením Parkay Quarts. Vyrazný refrén z Bodies, dvojakordové monotónne primitívne lo-fi, motorik bicie v Everyday It Starts a odrozprávané poetické storky ako na titulnej Content Nausea. Keby college radiá mali ešte nejaký dosah, boli by z toho prvotriedne hity aj bez požehnania WFMU alebo KEXP. Dear Ramona, oni sa len tvária, že na ničom nezáleží, že to punkové gitarové sólo v Docking & Dodging by zahral aj tvoj krpatý brácho na detskej gitare, ale oni dobre vedia, čo a ako hrajú. Vraj to stále ide aj bez major labelu. Americká krása. Checked out of the Heartbreak Hotel.

Do partie pridajte noise rockerov z Brooklynu PC Worship, pochádzajúcich z nezávislého detského domova Northern Spy, kde prebývajú rôznorodí outsideri od Arta Lindsaya z no-wavových ikon DNA cez avant dance-punkový Ceramic Dog Marca Ribota po českých DVA. Album Social Rust, to je výber zo starého NYC punku od Velvet Undergound po Richarda Hella & The Voidoids na ploche jedného albumu, kde každý song vyzerá ako pocta inej kapele. Hneď na prvej Odd ma prekvapili úvodné akordy ako z učebnice, ktorú napísali Stooges s I Wanna Be Your Dog až na to, že sa zjavia po minúte a pol neurčitého noisu a ozve sa hlas podobný skôr Mansonovi v I Put a Spell on You ako Iggymu Popovi. Stačilo by kúsok ubrať efektu na vokále a bola by z toho rafinovaná paródia na Lost Highway. Thurston Moore dobre vie, prečo si týchto beatnických punkáčov berie na tour. Bordelovosť podľa vzoru najviac opomínanej kapely z newyorskej scény DustDevils, s trochou elektronického ruchu navyše a pár samplov z požutej kazety. Pôvodne spáľnový one-man projekt Justina Fryea sa premenil na veľkú kapelu nadväzujúcou na Bad Moon Rising a Sister, čo je silne počuť práve na ťažkých valivých a škripajúcich gitarách v Paper Track (Dig) a Rust. Baby in the Backroom, to je zase Beck a rozladená španielka, ktorú spálil pri nahrávaní No Money No Honey na 8-track.

Ak Parquet Courts sú tu za stranu zastupujúcu Merry Pranksters, tak PC Worship sú podkutí inteleguáni, ktorí chcú experimentovať, a pri tom sa zabávať. Ako znejú, keď sa ocitnú na spoločnom pódiu ako jedna entita pod kryptovacím kódom PCPC (čítaj popiči!), sa určite dozvieme z reportu o vystúpení na Le Guess Who? v Utrechte. Tipoval by som, že minimálne tak dobre ako Minute Flag, Ciccone Youth alebo Fantômas/Melvins Big Band!

Info

Parkay Quarts - Content Nausea (What's Your Rupture?, 2014)
www.soundcloud.com/krazypunx/sets/parquet-courts-content-nausea

Parquet Courts - Sunbathing Animal (What's Your Rupture?, 2014)
www.soundcloud.com/krazypunx/bodies-made-of

PC Worship - Social Rust [Northern Spy, 2014)
www.soundcloud.com/northernspyrecs/pc-worship-rust-from-social

PCPC live 2014
www.youtube.com/watch?v=_Bf7LhFzh3I

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Písně, které chceš obejmout (Adrianne Lenker)

Jiří Přivřel 02.12.2020

To, co by u jiného mohlo být jen skicou, stává se tady hotovou a hodnotnou nahrávkou.

Přiznaná posedlost Depeche Mode (Greg Puciato)

waghiss666 01.12.2020

Greg Puciato není druhý Mike Patton, ani si to nemyslí, na rozdíl od velkohubých onanií recenzentů, z nichž jeden poslal album do světa dřív, než ho svět měl slyšet.

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.