David Šír | Články / Recenze | 30.03.2015
V roce 2007 se tancovalo na nu-rave, všechno bylo barevnější a of Montreal stáli na vrcholu kariéry. V synťákových rauších Hissing Fauna si pohrávali s refrény typu „come on chemicals“. Doba se ale změnila a s ní i chemikálie; extázi nahradila antidepresiva. Na novince se mozek kapely Kevin Barnes léčí z rozluky s dlouholetou manželkou a novou identitu hledá v New Yorku, který si vysnil při poslouchání tamního sedmdesátkového rocku. Lou Reed nebo Leonard Cohen prý měli oproti dnešním popovým hvězdičkám uměleckou substanci, byli autentičtí.
Ke „zlatým časům“ se vrací i hudebně. Aureate Gloom má pevné kořeny v garážovém rocku nebo funku, s kapkou nezbytné psychedelické zastřenosti. Výsledkem je konvenční retro indie rock, který ale of Montreal zvládají zručně a stále mu dokáží dát náboj. Nicméně analogie hudby a místa jejího vzniku jde dál. Dnešní Manhattan už není líheň rockových hrdinů, ale spíš umělohmotný Disneyland žijící z minulosti. Stejně i retro vždy hlavně recyklovalo autenticitu minulosti, která přítomnosti chyběla, ale přežvýkávat autentické substance minulých generací nejde věčně. Co bylo osvěžující před nějakými deseti lety, se dnes už pomalu vyčerpalo a zní unaveně a pobledle, což ale na druhou stranu s významovou rovinou alba zapadá do překvapivě efektivního celku.
Třeba píseň Bassem Sabry tematizuje egyptského protirežimního novináře za dob revoluce, (náhodou?) spadnuvšího z balkonu. Je v tom zvláštní skepse: snažil se bojovat proti něčemu většímu než on sám, vyhrát už ale nemohl. I v podivně melancholických funky kytarách je slyšet smutek „podzimu“ jedné civilizace, která se zacyklila do sebe a teď už jenom unaveně čeká na zdánlivě neodvratnou apokalypsu.
Zbytek nahrávky se tematicky drží konce vztahu, přesah ale zůstává podobný. V textech je hodně vzteku, který je pořád namířený proti jakémusi velkému a nezachytitelnému monstru, tentokrát odcizení. Barnes se prý s manželkou mají rádi dál, ale jako by se mezi ně odcizení prodralo odkudsi zvenčí a nakazilo všechny emoce, protože i porozchodová autentická bolest, kterou jsou texty nasáklé, je jaksi neautenticky a antidepresivně vzdálená. Trochu jako obrázek dnešního Západu, kde pod zdánlivě idylickým povrchem (většinou poklidných retro kytar) probíhá souboj s něčím temným (album se koneckonců jmenuje „Třpytivá pochmurnost“).
Of Montreal hledají autentickou substanci, pevný bod (ať už na Manhattanu, nebo v retru), Disneyland ale prorostl téměř všude. Hudba i texty Aureate Glooms se utápí v zacyklenosti a odcizení doby, s čímž se snaží bojovat, ale marně. Ovšem tak upřímně a zarputile se snaží, že tím atmosféru dneška vystihují. A v tom kousek vlastní „substance“ přece jenom nachází.
Of Montreal - Aureate Glooms (Polyvinyl, 2015)
www.ofmontreal.net
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.