Články / Sloupky/Blogy

Pelhřimovy >Vandrgraund/Wonderground/Votvírák 2015

Pelhřimovy >Vandrgraund/Wonderground/Votvírák 2015

Václav | Články / Sloupky/Blogy | 28.07.2015

Subjektivně-objektivní plkání z festivalu, který nedělá rozdíl mezi organizátorem, umělcem a návštěvníkem, je bez vstupného (dobrovolné), honorářů, sponzorů, v kraji bez vody a elektřiny a v náručí s přírodou. Vítejte.

Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš... Když se Bratr Orff (Lukáš Novotný, Bratři Orffové) každému dušoval, že pelhřimovský fest bude premiérou a zároveň derniérou, vůbec jsem mu to nevěřil, a když jsme se potkali někdy v raném podzimu na pivu, bylo první, co z něj vypadlo, že uvažuje o pokračování. Načež jsem odvětil, že je blázen a já si dávám léto bez festivalu. O necelý rok později jsem dorazil z Varšavy a s sebou přibalil Sonia pisze piosenky...

Když jsme kdysi dávno vymýšleli název (Setkání v sadu), rozhodně jsme nechtěli, aby se festival jmenoval Pelhřimovy, inu, stalo se... Hlas lidu, hlas boží, druhý ročník dostal podtitul Vandrgraund/Wonderground, k čemuž jsem si připojil Votvírák, neb se původně poměrně hermeticky uzavřená skupina počala rozšiřovat a došlo k otevření původně (polo)tajného festivalu – či setkání hudby a lidí, lidí a hudby.

Protože se jednalo o druhý ročník, je potřeba podívat se festivalu na zub kritickým okem a přiblížit těm, kteří měli šanci dorazit, a nakonec nedorazili, zda to stálo za to.

Zatímco první rok těžil z daru Bratrů Orffů, letos přispívali účastníci (dobrovolně) sami, do programu se zapojilo i Radio Wave.

Čtvrtek jsem pojal poněkud sobecky jako koncert Sonia pisze piosenky. Varšavskou písničkářku (a snad za tu krátkou dobu, co se známe) i kamarádku Soniu Wasowskou a jí doprovázející Kasiu Golomskou (z Lilly Hates Roses) jsem si oblíbil jak po stránce umělecké, tak zejména lidské, tak proto. Bohužel psychická pohoda dívek byla těsně před koncertem silně narušena a zatímco já bych asi zapálil kostel a odešel, ony předvedly krásný koncert. Respekt. Čtvrteční program měl na starosti Radim a odvedl skvělou práci, jak psychobilní Rockin Jackals (první koncert), tak elektroničtí Creaticity a Killiekrankie z Opavy bavili. Čtvrtek si bez problémů obhájil své místo na slunci coby prostor a podpora lokálním projektům. Jelikož jsem měl po koncertu víceméně splněno, vydal jsem se do víru nočního života a poznal, že i pro znalce terénu a za denního světla, může být putování do stanu taháním ježka z hlavolamu. Byla ostuda.

Pátek začal loučením s polskou sekcí a dalším ukusováním programu, který byl mohutný, a jak se brzy ukázalo, až moc mohutný. Den začal autorskými čteními, které probíhaly po celý festival a které moderoval Jonáš Zbořil z Radia Wave. Některé se odehrály v kostele, z funkového románu četl Karel Veselý přímo na pivní bečce před legendárním Krmelcem, za podmazu písně Já na to mám. Dozvěděli jsme se, že Turbo hrají art metal.

Když už jsem zmínil Krmelec – jídlo, ať už vege, či nevege, stejně jako loni bezkonkurenční. Konkurenci dělal kostelník Fík (Ivo Dokoupil, Hnutí Duha), který vařil také skvěle. Kriticky – pivo mi nechutnalo. Krmelec se stal tradičně pařba stejdží, a to nejen nočních a ranních hodin, ale celodenní, a to díky Líbovi (Orlak), který dýdžejoval snad dvacet hodin v kuse, a kdyby mu nebyla odpojena elektřina, dýdžejoval by dodnes.

V pátek jsem se těšil na (postpunkové) indie kytarově taneční Fred Madison a pogovalo se. Vrcholem na kostele pak bylo vystoupení Jonatána Pastirčáka aka Isamy Zinga a jeho eletronicko noise bordýlku. A pak se pařilo s Líbou na Krmelci až do poloviny dalšího dne.

V sobotu jsem tušil, že se to nedá, a byť nejsem rád, že se to splnilo, hlavní hvězda celého setkání Henrik the Artist z Norska v důsledku nahuštěnosti programu a skluzu hrál v pět hodin ráno pro jednotlivce. Jeho electro punk sranda prznění popu mě velmi bavilo, ale sil už moc nezbývalo a pohled na prázdný kostel byl smutný, tuze smutný...

Pokud jsem minulý rok skládal poklonu Bratru Orffovi, letos ji dostává Honza Kistanov, který dělal největší část programu, který byl neskutečný. Vždyť se tam sešla takřka celá česko-slovenská elektronická špička. Potlesk ve stoje. Sobotní večer si pro sebe ukradli Nvmeri. Neskutečná palba, světová skupina. Pravděpodobně nejlepší koncert obou ročníků. U Divided mne překvapila vlažná odezva publika, myslím, že to bylo únavou a typem hudby (shoegaze). Mně se koncert líbil a neměl jsem potřebu vřískat a hlasitě tleskat, asi tak. Velmi se mi zamlouval Jimmy Pé a koncert Tomíka Havlena (Murder Bear Dog) jsem si užil, končil DJ Kewu okolo sedmé v Krmelci pro nejvytrvalejší. Na Aid Kida se zase nedostalo.

V sobotu jsem si všiml ne zrovna friendly naladěné skupinky (důsledek otevřenosti?), a když jsme se s Bratrem Orffem jali lesem, luky, poli hledat ochranku, pro jistotu, žádnou jsme nenašli - dobře utajená ochranka.

Několik slov bych rád věnoval výzdobě celého protoru, který byl v duchu street artu, ale tady žádné ulice nebyly, takže wood artu – obrazy, skulptury ptáků, předměty, fotografie... umění na každém kroku.

Jak dopadlo srovnání s prvním ročníkem? Na tuto otázku jsem hledal odpověď od počátku – bylo to nasnadě. Když se mě na to ptal básník Ondřej Lipár, našel jsem jen odpověď – jiné.

V prvním ročníku bylo víc srdíčka, emocí, zodpovědnosti, nervozity, obav. Splnění snu. Ukápla slzička. Druhý ročník byl pařba. Už se vědělo, do čeho se jde. Zatímco první ročník Bratr Orff dřel pro všechny, aby si to užili, tady jako by mu to chtěli všichni vrátit. První rok padl na konci třetího dne jako podťatý strom a spal s otevřenýma očima, nyní tři dny tančil a metal kozelce. Inu, zasloužil si to.

Byť festival občas působí chaoticky, maká se na něm takřka po celý rok, podílí se na něm spousta lidí a v podstatě je jedno, zda někdo bookuje kapely, sype do něj peníze, seká trávu, točí pivo, dýdžejuje nebo drží baterku při vystoupení cimbálovky (a milión dalších věci), neboť každá (ne)drobnost zapadá do skládačky. Že se občas něco nepovede, na kapelu přijde málo lidí, nestíhá se atd., se prostě stává a patří to ke koloritu. Není to byznys, dělá se pro radost a pro druhé. Omlouváme se. A tak jsme s Líbou už v sobotu nad ránem konstatovali, že to Bratru Orffovi zase vyšlo, za což jsme rádi, samozřejmě.

Co je pro Pelhřimovy signifikantní, je, že pořád někdo investuje peníze, energii a čas do něčeho, co možná ani nikdo neví nebo neocení. Ale ono se to vrací. Mně teda určitě. Díky festivalu jsem třeba poznal skvělé lidi, se kterými bych se jinak třeba minul. Nelze přenést a přinést všechny zážitky, které těch několik dnů přinesly –Pelhřimovy 2015 Vandrgraund/Wonderground/ Votvírák udělal (opět) můj život lepším, smyslupnějším, šťastnějším. A snad nejen můj.

Krásné.

Info

Pelhřimovy 2015
23. 7. - 26. 7. 2015
Pelhřimovy, Slezské Rudoltice

Vystoupili: Lucie Fašánková, Rockin Jackals, Noir Voir, Sonia Pisze Piosenki feat. Kasia (Lilly Hates Roses), Creaticity, Killiekrankie, Zasekanci, Žamboši, Zabelov Group, Fred Madison, Isama Zing, Videos, Call Me Radeq, FVLCRVM, Děti Mezi Reprákama, Sundays on Clarendon Road, Jaromír 99, Mutanti Hledaj Východisko, NVMERI, Dalekko, Vogjetgrajik, Divided, Murder Bear Dog, Aid Kid, Henrik The Artist, Jimmy Pé, Dj Kewu + plus další kapely mimo program + poetická sekce a autorská čtení

text © Václav
foto © Vašek Müller

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #97: „It's in the wind, whatever it is…“

Michal Pařízek 27.01.2023

Tak je to zase tady. Další Šejkr, další volební víkend. Už si pomalu začínám zvykat, naštěstí to je na nějakou dobu naposledy.

Šejkr #96: New world wide?

Michal Pařízek 13.01.2023

Volební období přinášejí jisté leitmotivy, například skutečnost, že se mě známí dobří i letmí až příliš často ptají, koho budu volit.

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 05.01.2023

Vyhlašujeme vítěze i celkové pořadí letošního hlasování!

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 04.01.2023

Stříbrnou medaili uděluje měsíční posádka rapu.

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 3. místo

redakce 03.01.2023

Třetí příčka patří slovenským emo empatikům a londýnským Black Country, New Road.

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 4. místo

redakce 02.01.2023

Čtvrtá příčka patří debutu brněnské skupiny i bočnímu projektu členů Radiohead.

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 5. místo

redakce 01.01.2023

Redakční hlasování nejlepších nahrávek uplynulého roku začíná. Pátou příčku obsadil říční tulák a irští hochštapleři.

Šejkr #95: Zatím dobrý...

Michal Pařízek 30.12.2022

Sváteční dny jsou nějaké rychlejší, nemůžu si pomoct. Zakázal jsem si počítač, tak trochu i telefon, a stejně to pořádně nepomáhá...

Melting Pot emocí

Jiří Přivřel 24.12.2022

Nová jména v Mercury Lounge, bedekr po zdejších record stores, deska Fugazi a jazz v parku. Cestovka.

Fluidní moc nemoci a nemoc moci v pražském DOXu

Ivana Beranová 22.12.2022

Katalog (Ne)Moc vydaný ke stejnojmenné výstavě, je výborný doplňující materiál pro ty, kteří výstavu navštívili i pro ty, kteří to nezvládli a téma je zajímá.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace