Perturbator: Badalamenti, i Brutal Assault

Je tomu zhruba deset let, co pár lidí nezávisle na sobě vyhrabalo staré syntezátory a začalo tvořit hudbu inspirovanou 80s legendami, jako jsou John Carpenter, Brad Fiedel nebo Angelo Badalamenti. Perturbator, vlastním jménem James Kent, patří v současné retro syntezátorové vlně ke služebně nejmladším, zato náležitě respektovaným jménům. Obdiv k osmdesátkovému retru, starým počítačovým hrám a scifi/akčním béčkům míchá s metalovými kořeny. V polovině března navštíví poprvé Prahu.

Jak ses dostal k syntezátorům? Pokud vím, máš kořeny v death/black metalové scéně...
Hudební “kariéru” jsem odstartoval v jedné death metalové kapele v Paříži, ale později jsem objevil syntezátory a začal s nimi intenzivně pracovat, protože jsem cítil potřebu psát vlastní hudbu. Vždycky jsem byl fanoušek Johna Carpentera, Vangelise nebo Tangerine Dream, takže jsem chtěl složit něco, co by znělo podobně, ale bylo by to pořád "metalově" agresivní.

Jak pojmenovat žánr, který hraješ? Je to synth wave? Retro syntezátorová hudba? Existuje vůbec nějaká scéna kolem tohoto žánru?
Upřímně nevím. Někteří lidé tomu říkají synthwave, někdo new retro wave, slyšel jsem už spoustu názvů. Já tomu říkám prostě jenom synth music. Malá scéna kolem téhle hudby existuje, ale je to pořád mladá subkultura, kterou odstartovali interpreti College z Francie a Power Globe z Austrálie v roce 2005. Pokud můžu doporučit pár jmen, určitě si najděte Noir Deco, Lazerhawk, Carpenter Brut, Gost a Dan Terminus. Poslední dva se mnou budou v březnu na turné.

Kde bereš inspiraci pro Perturbatora? Jsou to cyberpunk, anime, staré počítačové hry, scifi/akční béčka z 80. let? V tvé hudbě slyším Brada Fiedela (soundtrack Terminátora 1 a 2, pozn. a.) a Johna Carpentera.
Všechno, co zmiňuješ, zanechalo stopy na zvuku Perturbatora. Zásadní vliv měly filmy, především Blade Runner, Terminator, horory a okultní béčka ze 70. let. Brad Fiedel měl na mě velký vliv, stejně jako Vince DiCola (Transformers) nebo John Carpenter (Halloween, Věc a desítky dalších klasik), Angelo Badalamenti (Twin Peaks, Mulholland Drive a další Lynchovy filmy), Fabio Frizzi (horory Lucia Fulciho), ale taky Tangerine Dream.

Když už jsme zmínili Fiedela, Carpentera nebo Badalamentiho, zajímala by tě práce na filmovém soundtracku? Vypadá to, že k tomu instinktivně směřuješ.
Určitě, hrozně rád bych pracoval na nějakém soundtracku. Dokonce už něco málo za sebou mám. Zatím jsem dělal na filmu The Guest, seriálu Limitless a krátkometrážním filmu s názvem Thousandth Street. Další příležitosti hledám.

Tvoje hudba dost odkazuje na osmdesátá léta. Používáš syntezátory z té doby, nebo spoléháš jen na současnou technologii?
Vlastním celou řadu analogových syntezátorů, ale ty používám pouze ve studiu. Naživo používám především počítač a softwarové programy, spolu se světelnou šou a videoprojekcí na plátně. Řekl bych, že to je vizuálně stimulující.

Český posluchač by tě mohl znát z loňského Brutal Assaultu. Hraješ často pro metalové publikum?
Brutal Assault byl úžasný zážitek. V podobném duchu se nesly i festivaly Euroblast a Nidrosian Black Mass V, kde jsem taky hrál. Dalo by se říct, že jsem zvyklý hrát před metalovým publikem.

V květnu budeš vydávat nové album The Uncanny Valley, zatím je venku jeden singl. Co čekat?
The Uncanny Valley je moje čtvrté regulérní album, které vychází 6. května. Stejně jako předchozí deska Dangerous Days i písně na novince spojuje jednotný koncept. The Uncanny Valley je vlastně pokračování příběhu z Dangerous Days, takže je to opět celé o satanismu a science fiction, velice zhruba řečeno. Myslím, že nové album je nejtvrdší, které jsem kdy napsal.

Tvé desky vycházejí na vinylech v limitovaných nákladech, v různě barevných verzích. Často jde o sběratelské záležitosti, což mi připomíná metalovou scénu. Je tenhle přístup v syntezátorové scéně běžný?
Nejsem si jistý. Je pár lidí ze “scény”, co to dělá stejně jako já, ale není jich moc.