Články / Reporty

Perturbator: Syňťáky, metal a červená mlha.

Perturbator: Syňťáky, metal a červená mlha.

Martin Řezníček | Články / Reporty | 20.03.2016

Sedmnáctý březen byl svátečním dnem pro všechny milovníky analogových syntezátorů. Nezbylo než zmáčknout tlačítko „stop/eject“, vytáhnout VHS kazetu s Total Recall, Blade Runnerem nebo Terminátorem z videopřehrávače a vyrazit do Rock Café, kde měl předvést svá kouzla nekorunovaný král současné vlny retro synth wave Perturbator.

Večer otevřel Dan Terminus s hudebně zajímavým setem, jeho výkon nicméně působil poněkud rozpačitě – asi role prvního vystupujícího. Publikum ho ovšem odměňovalo vřelým potleskem a Dan Terminus neodcházel z pódia jako poražený. GosT, který naběhl na stage v masce skeletona a od začátku hecoval publikum a poskakoval po pódiu jako nadopovaný derviš, uvařil a hlavně podával úplně jiné menu. Zelená mlha Dana Terminuse se transformovala do pekelně červeného kouře a publikum se za zvuku hutných spodků a melodických výšek dostalo rychle do varu.

James Kent alias Perturbator na sebe nenechal dlouho čekat. Set obsahoval jak největší hity, tak nové tracky. Na rozdíl od svého amerického kolegy za sebe nechal mluvit pouze hudbu a s publikem vůbec nekomunikoval. Přesto se nedá říct, že by působil arogantně. Kent svoje nahrávky při živém hraní téměř nemodifikuje, ale stejně všechny ty polysynth a lead zvuky naživo zněly trochu jinak a méně retro.

Hned v úvodu nasadil dva profláklé tracky Future Club a She Is Young, She Is Beautiful, She Is Next. To celému setu uškodilo, protože koncert mohl dál jen těžko gradovat. Energie ale zůstala na konstantní úrovni a publikum aktivně reagovalo na změny dynamiky a při některých tvrdších peckách (např. Humans Are Such Easy Prey) atmosféra pěkně zhoustla. Kdo neviděl pogo na elektronickém koncertu, neuvěří… Když pak zazněly Satanic Rites, nikdo nezůstal v klidu a podzemní prostor Rock Café se na pět minut proměnil ve skutečné inferno.

Po vizuální stránce nebylo koncertu co vytknout. Práce se světly a mlhou umocnila zážitek, oko potěšila i konstrukce připomínající temnou korunu, kterou měl Perturbator obestavený pult. Přesně takhle by vypadal DJský pult v podsvětí.

Koncert měl skvělou atmosféru především zásluhou skvěle vystavěné hudby, vizuální show a vděčného publika, ne tak úplně zásluhou pódiového výkonu Jamese Kenta, který se i při závěrečném aplausu jen lehce uklonil a spěchal do backstage. Nedá se mluvit o zklamání, nicméně setlist mohl fungovat lépe. Když po pětačtyřiceti minutách Perturbator skončil, nikdo z publika příliš neprotestoval, všichni si užili svoje už někdy v půlce koncertu. Pro fanoušky synth wave povinnost a jedna z vrcholných událostí tohoto roku.

Info

Perturbator (fr), GosT (us), Dan Terminus (fr)
17. 3. 2016, Rock Café

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?