Články / Reporty

Perturbator: Syňťáky, metal a červená mlha.

Perturbator: Syňťáky, metal a červená mlha.

Martin Řezníček | Články / Reporty | 20.03.2016

Sedmnáctý březen byl svátečním dnem pro všechny milovníky analogových syntezátorů. Nezbylo než zmáčknout tlačítko „stop/eject“, vytáhnout VHS kazetu s Total Recall, Blade Runnerem nebo Terminátorem z videopřehrávače a vyrazit do Rock Café, kde měl předvést svá kouzla nekorunovaný král současné vlny retro synth wave Perturbator.

Večer otevřel Dan Terminus s hudebně zajímavým setem, jeho výkon nicméně působil poněkud rozpačitě – asi role prvního vystupujícího. Publikum ho ovšem odměňovalo vřelým potleskem a Dan Terminus neodcházel z pódia jako poražený. GosT, který naběhl na stage v masce skeletona a od začátku hecoval publikum a poskakoval po pódiu jako nadopovaný derviš, uvařil a hlavně podával úplně jiné menu. Zelená mlha Dana Terminuse se transformovala do pekelně červeného kouře a publikum se za zvuku hutných spodků a melodických výšek dostalo rychle do varu.

James Kent alias Perturbator na sebe nenechal dlouho čekat. Set obsahoval jak největší hity, tak nové tracky. Na rozdíl od svého amerického kolegy za sebe nechal mluvit pouze hudbu a s publikem vůbec nekomunikoval. Přesto se nedá říct, že by působil arogantně. Kent svoje nahrávky při živém hraní téměř nemodifikuje, ale stejně všechny ty polysynth a lead zvuky naživo zněly trochu jinak a méně retro.

Hned v úvodu nasadil dva profláklé tracky Future Club a She Is Young, She Is Beautiful, She Is Next. To celému setu uškodilo, protože koncert mohl dál jen těžko gradovat. Energie ale zůstala na konstantní úrovni a publikum aktivně reagovalo na změny dynamiky a při některých tvrdších peckách (např. Humans Are Such Easy Prey) atmosféra pěkně zhoustla. Kdo neviděl pogo na elektronickém koncertu, neuvěří… Když pak zazněly Satanic Rites, nikdo nezůstal v klidu a podzemní prostor Rock Café se na pět minut proměnil ve skutečné inferno.

Po vizuální stránce nebylo koncertu co vytknout. Práce se světly a mlhou umocnila zážitek, oko potěšila i konstrukce připomínající temnou korunu, kterou měl Perturbator obestavený pult. Přesně takhle by vypadal DJský pult v podsvětí.

Koncert měl skvělou atmosféru především zásluhou skvěle vystavěné hudby, vizuální show a vděčného publika, ne tak úplně zásluhou pódiového výkonu Jamese Kenta, který se i při závěrečném aplausu jen lehce uklonil a spěchal do backstage. Nedá se mluvit o zklamání, nicméně setlist mohl fungovat lépe. Když po pětačtyřiceti minutách Perturbator skončil, nikdo z publika příliš neprotestoval, všichni si užili svoje už někdy v půlce koncertu. Pro fanoušky synth wave povinnost a jedna z vrcholných událostí tohoto roku.

Info

Perturbator (fr), GosT (us), Dan Terminus (fr)
17. 3. 2016, Rock Café

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.