Jakub Béreš | Články / Recenze | 20.05.2015
Někteří o něm mluvili jako o spratkovi z wimbledonských hospod a nonstopů, jiní v něm viděli básníka z ulice. Když v roce 2006 vydal první singl Sheila, bylo jasné, že přidrzlý chlapec má v sobě rebelského ducha, který z něho udělá unikát. Začalo to nastavováním zrcadla celé Anglii, aby o deset let později nastavil zrcadlo sám sobě.
Mezi doposud posledním albem Carry on the Grudge z loňského podzimu a tím předešlým Kings & Queens uběhlo pět let. Během této doby prorazil v Evropě a stal se neotřelým úkazem, který bavil mladé kluky přebité energií, a zároveň rozplakával citlivé dívky. Jeho vzestup přerušily osobní problémy, jak už tomu u rockových hvězd bývá, spojené s návykovými látkami. Jamie byl nějakou dobu považován za nezvěstného a mezi fanoušky se šuškalo, že se zpíváním je konec.
Deska Carry on the Grudge překvapila, byla uhlazená, reflektovala hudební ikony posledních let od Blur po Kasabian. Don’t You Find byl první singl po pěti letech, který se následně objevil na novém EP vedle dvou předělávek a třech nových písní. Cover Mama Don‘t Smoke (1998) od Bran Van 3000 vás chytne za srdce stejně jako Jamieho nejikonictější píseň Emily’s Heart, k textu „Mama don’t smoke that much dope, Don’t you worry about me” není co dodávat. Druhou předělávkou je neméně nostalgická akustická verze Bastards of Young od The Replacements (1985).
Tím nejdůležitějším jsou ale tři nové skladby. Marilyn Monroe je píseň, která má stejný náboj jako jeho starší tvorba, výkřik k těm, kteří říkali, že Jamie ztratil pověstnou drzost. Magnolia Melancholia odkazuje na nové melodické období, mísící písničkářství s britpopem, a zároveň si ponechává silný text, na které jsme u Jamieho zvyklí, ponuré příběhy jsou zpět. Posledním kouskem je Riverbed, v níž zpívá o lásce k dívce, která propadá závislosti. Často je mu vytýkáno, že se v leitmotivech příliš opakuje, ale na druhou stranu - proč by je měl měnit, když se v nich umí tak dobře pohybovat a umísťovat je do kontextu proměnlivých trendů.
Pět let bez Jamieho T je vynahrazeno. NME označilo jeho návrat za událost uplynulého roku a píseň Zombie skladbou roku. Znovu vyprodává koncerty a nabírá ztracenou sílu, váhavý comeback byl úspěšný, což Magnolia Melancholia potvrzuje. Spratek z Wimbledonu má zase co říct a celá Anglie se může těšit. A zároveň trochu bát.
Jamie T – Magnolia Melancholia EP (2015, Virgin EMI)
www.jamie-t.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.