Jiří Akka Emaq | Články / Sloupky/Blogy | 05.03.2016
Dnešní díl bude ve znamení Jeskyně. Slaníme až k podzemním řekám a jezerům, kterým je svit luny odepřen, a jejíž obraz je tak pouhým imaginárním přáním, odrazem odrazu v platónské jeskyni, kde přivázáni vidíme pouze stíny, jež považujeme za jedinou možnou realitu. A pokud se někdo dostane ven, za běžný viditelný svět a zase zpátky, aby přinesl zprávu, nebo jak Prométheus oheň poznání, je vysmíván, hanoben, označen za blázna a někdy i eliminován jako černá ovce či bílá vrána. Tak tedy z jeskyně ven za hranice všedních dní. Vesmíru vstříc až za měsíc na nové a nové planety.
Nick Cave – Jesus of the Moon (Dig, Lazarus, Dig!!!, Mute/BMG 2008)
Na čtrnáctém studiovém albu Nicka Cavea & Seeds se skví hned dvě písně o měsíci. Představa Ježíše na měsíci je sice trochu přitažená za vlasy už jen tím, že ač boží syn, měl by přeci jen trable s dýcháním. Ale jako symbol spojení božské nadpozemské a pozemské vyzařující energie to můžeme vzít, i když píseň je o tom, jak si Mr. Cave zašpásoval a poté ponechal jistou nejmenovanou dívku spát v hotelu a ona vypadala jako Ježíš na měsíci. Teď ho to tak trochu mrzí, i když vlastně ne moc, protože o tom napsal písničku a tu prodal svému vydavateli. Omylem mi začla hrát Do You Love Me v druhém okně a písně se krásně překrývaly.
Nick Cave – Moonland (Dig, Lazarus, Dig!!!, Mute/BMG 2008)
Číslo dvě je v podstatě také o potkávání osob opačného pohlaví. Bluesová nálada a Mr. Cave vyzpívávající se z tužeb hříšného města. Ženy po něm jely, i když měl své období, kdy se mu pod nosem honosil moustache olbřímích rozměrů. Inu, kopej, Lazare, kopej!!!
Deerhunter – Moon With the Cartridge (Weird Era Cont., Kranky/4AD 2008)
Tohle kratičké instrumentální intermezzo v závěrečné části desky má roztomile epický charakter. Bez větších hitových aspirací doplňuje náladou zbytek desky.
Grinderman – Man in the Moon (Grinderman, Mute/ANTI- 2007)
Bokovka Nicka Cavea a Warrena Ellise. Brusič v sentimentální náladě dopil poslední pivo. Bar zavírá a on nasedá do svého vesmírného korábu, který si posvařoval za osamocených nocí vzadu v hangáru na poslední cestu směrem ke hvězdám věčnosti. Za ním se táhne zelená opice z obalu desky, skáče mu na hlavu, vkrádá se do myšlenek a kalí již tak zkalené vědomí. Balada na jinak zvukově ostřejší desce.
múm – Moon Pulls (Go Go Smear the Poison Ivy, Hostess Entertainment Unlimited 2007)
A zase klídek. Mrazivé plochy dalekého Islandu se tyčí v němém mlčení, o to hrozivějším a monumentálnějším. Měsíc tlačí na prázdnou krajinu, jako by ji chtěl samou láskou rozmáčknout. Každý tón je ledový jak královna Hanse Christiana Andersena.
MGMT – Of Moons, Birds And Monsters (Oracular Spectacular, Columbia Records 2007)
A katarzní odlehčení na závěr. Artrocková new wave pohádka ve vyzpívávaných vokálech s náladou šedesátých let, rozevlátých vlasů i názorů. Sóla a refrény přesně jako z dob, kdy věci ještě měly (nebo neměly?) řád, a smysl lehce narušuje nezbytné post-moderní bzučení. College rock nového století.
Znáte-li další písně osvětlené bledým luny svitem, pište na info@xplaylist.cz.
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.