Články / Reporty

Písničkáři a Galén patří k sobě

Písničkáři a Galén patří k sobě

Anna Mašátová | Články / Reporty | 22.12.2013

Jaký vztah k hudbě měl starověký římský lékař Claudius Galenus či Čapkův doktor Galén bojující s bílou nemocí, už se asi nedozvíme, o spřízněnosti stejnojmenného pražského nakladatelství medicínské literatury s muzikou se však začíná vědět čím dál víc.

Jádro hudebního edičního plánu tvoří členové zaniklého písničkářského sdružení Šafrán jako Vladimír Merta, Jan Burian, Jiří Dědeček, Vlasta Třešňák, před rokem byl do party přizván i sám nakladatel Lubomír Houdek, ovšem pod křídla Galénu přibývá i mladší generace hudebníků. Oslava dvacetiletého výročí firmy a pětašedesátých narozenin houslisty Jana Hrubého tedy ani nemohla proběhnout jinak než jako velký hudební maraton.

Na scéně pražské Akropole se sešly téměř dvě desítky vynikajících muzikantů a několik stovek jejich posluchačů a čtenářů. Aby se vše stihlo, začínalo se relativně brzy. Úvodního vystoupení se zhostila jako vždy milá Jana Šteflíčková, kterou po pár písních vystřídal Jan Burian. V nabitém večerním programu nebyl čas na otálení, z evoluce do ráje a už tu byl další „šafránovec“ Jiří Dědeček s recitací.

Delší prostor dostali Marsyas v čele s nekompromisní Zuzanou Michnovou, čas běžel stále rychleji. Krátké zvukovky, křty nových titulů a tedy bilančního rozhovoru Milana Tesaře Housle tečka Hrubý s „rockovým Paganinim“ nebo obsáhlé knihy Mertových textů Mimo čas. Pokud ještě nemáte nakoupené dárky, měli byste zbystřit a vyrazit do knihkupectví.

Po třech písních odehrál Vladimír Mišík s Radimem Hladíkem a oslavencem, stejně jako Vlasta Třešňák, Oskar Petr či Michal Prokop spolu s Lubošem Andrštem. Legendám zdatně sekundovala doprovodná kapela, která se prostřídala při většině setů – bubeník David Landštof, kytarista Josef Štěpánek, basák Jakub Vejnar a multiinstrumentalista Ondřej Fencl.

Závěr čtyřhodinového maratonu patřil Hrubému s Kukulínem a skladbám inspirovaným irskou hudbou i Tolkienovými příběhy ze Středozemě. Pospíchalo se natolik, že ještě neodbila policejní hodina a pódium osiřelo. Že by někdo odcházel zklamaný, opravdu nehrozilo a velkolepý večírek jen potvrdil, že česká písničkářská elita má stále co nabídnout.

Info

Galén (20) + Jan Hrubý (65)
18. 12. 2013, Palác Akropolis, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace