Články / Reporty

PJ Harvey: Soustředěnost na pódiu i pod ním

PJ Harvey: Soustředěnost na pódiu i pod ním

Akana | Články / Reporty | 16.10.2016

Od svých srovnatelně významných popových kolegyň se PJ Harvey liší mimo jiné tím, že se na jejích show všechno netočí jen kolem ní. Když jdete na Beyoncé nebo Madonnu, doprovázející hudebníky příliš nevnímáte. Polly Jean svým zpěvem i charismatem pochopitelně také strhává největší díl pozornosti, ale její koncert je mnohem týmovější. Čtvrteční večer v zaplněném Foru Karlín toho byl dokladem. Dokonale seřízené a soustředěné vystoupení deseti muzikantů, v němž nikdo nebyl jen do počtu.

Bylo fascinující už jen sledovat pódiovou cirkulaci hráčů od nástroje k nástroji. Chvílemi se zdálo, že hraje kdokoliv na cokoliv, snad jediná píseň nebyla odehraná ve stejném obsazení jako ta předchozí. Především rytmická sekce byla pojatá velmi netradičně. Dva bubeníky „na plný úvazek“ (jejich soupravy ale rovněž nepředstavovaly klasický drum kit) porůznu doplňovali další členové ansámblu. Samotný nástup kapely byl koncipovaný jako společný bubenický chorovod, z něhož se postupně jednotliví hráči odpoutávali k dalším nástrojům, aby pak už v plné parádě rozjeli úvodní píseň Chain of Keys z letošního alba The Hope Six Demolition Project, které s jedinou výjimkou zaznělo celé.

Pilíře souboru jsou jasné: John Parish a Mick Harvey se zpěvačkou spolupracují dlouhodobě a jejich jména také při představovačce (téměř jediný okamžik, kdy se Polly Jean k publiku obracela slovem) zaznamenala nebouřlivější odezvu. Důležitý byl i rovněž v mnoha projektech vytížený saxofonista Terry Edwards, kterého nejednou nástrojově podpořila i sama zpěvačka. Ostatně její černě oděná postava se saxofonem je i vizuálním leitmotivem poslední desky.

Celý set byl dramaturgicky promyšlený včetně choreografie, světel a projekční plochy s působivě se proměňujícím geometrickým motivem. Na improvizace zůstávalo minimum prostoru a celá koncepce mohla působit jako emocionálně poněkud těžko propustná. Tohle opravdu nebyl koncert, kdy se jeviště a hlediště navzájem hecují výbuchy animální energie, ale takový ani být neměl. PJ Harvey v písních z posledních dvou alb operuje se společensky závažnými tématy a v takovém případě je určitá střízlivost a ukázněnost na místě jak u kapely, tak u posluchačů. Ovšem bez emocí vystoupení rozhodně nebylo. O silná citová hnutí se postaral třeba hymnický refrén The Ministry of Defence nebo obnažená úpěnlivost Dollar Dollar (fantasticky znějící sbory, a to po celý koncert) a z mého pohledu největší silou udeřil mohutný žalozpěv The Wheel.

Publikum, ač nové skladby přijímalo poučeně a vřele, nejvíce ožívalo při probírání se starším repertoárem, které bylo logicky intenzivnější v závěru. Zhruba do třetiny vystoupení zařadila PJ Harvey tři songy z předešlé, tematicky příbuzné desky Let England Shake, dvakrát citovala z alba White Chalk a štědrá byla i k mé oblíbené To Bring You My Love (titulní píseň, Down by the Water a v přídavku ještě Working for the Man). Své rozervané začátky pak připomněla punkovou vypalovačkou 50ft Queenie z alba Rid of Me, která sice rozproudila atmosféru, ale mezi sofistikovanějšími novinkami zněla jako povinná úlitba. Sborovým chorálem v závěru písně River Anacostia koncert vplul do očistné ztišující katarze a dvoupoložkový přídavek, místo aby rozhicoval sál burácivými hity, komornější atmosféru chvályhodně zachoval. Nekončilo se žádným evergreenem, nýbrž zatím posledním zpěvaččiným singlem Guilty.

Může mě mrzet, že jsem PJ Harvey nezažil v dobách, kdy s živočišnou neurvalostí drtila mezi zuby své rané trháky Sheela-Na-Gig nebo Man-Size. Ale bylo by pošetilé po ní dnes chtít podobně zjitřený výraz. PJ Harvey už je dávno jinde. Dnes je víc umělkyní než rockerkou a ve Foru Karlín předvedla to nejlepší, co hudebnice jejího věku a zkušeností může nabídnout. Profesionálně i procítěně, s maximální poctivostí. Dokonalost bývá nudná, ale není to pravidlo.

Info

PJ Harvey (uk)
13. 10. 2016 Forum Karlín, Praha

foto © Vojtěch Florian

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.