Články / Reporty

Plamenná poselství New Model Army

Plamenná poselství New Model Army

Akana | Články / Reporty | 11.10.2016

Přídavnému jménu naléhavý se v hudební publicistice daří. Pro vyjádření určitých pocitů je užitečnou pomůckou a nezastírám, že rovněž často využívám jeho služeb. A nepopřu ani, že v důsledku chabé slovní zásoby možná častěji, než je záhodno. To slůvko má silnou tendenci stávat se plevelem. Ale co s tím, když se ocitnete tváří v tvář plamennému pohledu Justina Sullivana a jeho s maximálním důrazem artikulovaným obžalobám všeho bezpráví světa? V přestávkách mezi písněmi tenhle letos šedesátiletý bard občas vypadá, jako by se měl každou chvíli poroučet k zemi (při takovém emocionálním nasazení není divu), ale jakmile přistoupí k mikrofonu, hrábne do strun a otevře pusu, ocitá se ve skoro svatém vytržení, jaké by mu Zdeněk Štěpánek v roli Jana z Husi mohl závidět. Tady je ono slůvko zcela na místě, protože Justin Sullivan na vás zkrátka se vší vehemencí NALÉHÁ.

Každé slovo, které šeptá, drtí mezi zuby nebo křičí, myslí stoprocentně vážně. Za každým si stojí, nic nezpívá jen tak, aby měla melodie po čem klouzat. Ano, New Model Army jsou a vždycky byli angažovaná kapela v tom nejvlastnějším slova smyslu. Burcovat si vzali za své poslání. Je ale sympatické, že tak činí především prostřednictvím hudby. Všechen svůj vztek a rozhořčení vkládají do slov a bojovných písní, agitační proslovy mezi nimi si většinou odpouštějí. I v Lucerna Music Baru přesvědčovali především muzikou. Zazněla nějaká ta poznámka na adresu brexitu, načež se Sullivan jal vyvolávat jednotlivé enklávy v sále – českou, britskou, německou, maďarskou – a uzavřel to slovy: „Vidíte, houby záleží, odkud jste.“ To byl silný moment. Došlo i na migrační krizi, ale vše podstatné k tomuto tématu pak stejně vyslovila skvělá píseň Die Trying z letošního alba Winter.

Z něho se pochopitelně hrálo nejčastěji. Písně z desky, na níž se prolíná atmosféričnost a aranžérská rozšafnost předchozí nahrávky Between Dog and Wolf s hrubozrnnou energií starších období, názorně vystihly současné rozpoložení a zralost kapely. Tu a tam prokládané staršími kousky bez potíží utáhly hlavní část vystoupení a především dvojice Born Feral a Die Trying zanechala silný dojem. Do nejslavnější éry NMA ve druhé polovině 80. let se pak sahalo hlavně ke konci a v přídavcích. 51st State, Poison Street, White Coats, Family, Get Me Out, tyhle hymny kdysi budovaly pověst skupiny a jejich oddaní fandové je bouřlivě ocenili i tentokrát.

New Model Army jsou kapelou s poselstvím, ale poselstvím neseným také strhujícím hudebním transportérem. I písně, které na deskách brnkají na jemnější notu, se naživo mohou stát infernální bouří a co teprv takové smrště jako Burn the Castle nebo Get Me Out. Ačkoli Justin Sullivan celému tomu uvědomělému řádění jasně dominuje (je také jediným původním členem), jeho kolegové jsou pro výsledný dojem neméně platní. Holohlavý vousáč Marshall Gill vedle kytary a vokálů přidal i sólo na harmoniku, služebně nejmladší basák Ceri Monger doplňkovým bubnováním několikrát podpořil dunění spolehlivého Michaela Deana za škopky a nejméně nápadný (jeden by si ho skoro spletl s bedňákem) klávesista Dean White zase v jednu chvíli rozšířil kytarovou sekci na trojspřeží. Dohromady parta, která ví, co znamená „všichni za jednoho, jeden za všechny“ a tohle mušketýrské heslo provozuje v praxi.

Příjemným překvapením byl pro mě i předskakující Calvera, chlápek s baskytarou, krabičkami a muzikou, jakou jsme zvyklí spojovat s vydavatelstvím Silver Rocket. Předběžný náslech z jeho profilu na bandcampu ve mně zanechal rozpačitý dojem, především ohledně vokálu, ale naživo to bylo mnohem přesvědčivější. Dravé, syrové, sebevědomé i křehké. Souhra s přizvanou bubenickou výpomocí sice občas nebyla tip ťop, ale energii to nerozbíjelo. Fajn rozehřátí.

Politickou a společenskou angažovanost v muzice obyčejně zrovna nevyhledávám. Jsou ale výjimky, na které nedám dopustit, a New Model Army patří do jejich čela. Nedělní večer s nimi to se vší rázností potvrdil. Nedůvěřuji prorokům, řečníkům a pasákům davů, ale někdy si prostě musíte zvolit stranu. Justinu Sullivanovi a jeho bandě patří můj dík za to, že protentokrát ve mně byli pánové Skeptik, Cynik a Relativista, jinak patroni Nerozhodnosti, takhle maličcí...

Info

New Model Army (uk)
9.10.2016 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Lucie Levá

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hip Hop Kemp 2019: Trueschoolová orientace

redakce 19.08.2019

Ustálená dramaturgie generuje ustálená očekávání a něco, co lze označit jako programové bloky. Nejlepší koncert festivalu přitom můžete zažít kdykoli.

Dobrš bylo (Dobršská brána 2019)

redakce 19.08.2019

Moje předsevzetí bylo jasné: jet někam, kde jsem ještě nebyla. Ideálně na malý festival s netradičním line-upem, buď v horách nebo u vody. Výběr se tím dramaticky zúžil...

Sázky na (ne)jistotu aneb Top 5 Hip Hop Kemp 2019

redakce 18.08.2019

Přebíhal jsem od jedné stage ke druhé a za den stihl i deset koncertů. Při dotazu na nejlepších pět se každý dlouze zamyslel...

Čiže relax, aj búrka (Grape 2019)

redakce 13.08.2019

Tento rok som sa na letisko dostavila po dlhšom čase strávenom na juhu Anglicka, čiže samotný príchod do rodnej krajiny bol trochu kultúrnym šokom...

Aká krajina, taký Katapult. (Brutal Assault 2019)

redakce 11.08.2019

Ve vydatném dešti ale zmokla jak festivalová brožura, tak program na klíčenkách rozdávaných u vstupu. Moderní doba? Je třeba šířit poselství a čokoládovou radost.

Ztlumte ty světla, prosím. (Brutal Assault 2019)

redakce 10.08.2019

Někdo vyslyšel moje fňuky? Říkají, že třetí den bývá kritický, díry v line-upu a vedrem podpořená únava svádí k experimentu.

Their bodies are open (Brutal Assault 2019)

redakce 09.08.2019

Koncert Daughters byl definitivní. Zhudebněná cesta devíti kruhy pekla k absolutnímu zešílení a excentrický projev frontmana Alexise Marshalla, totální paralýza jedovatým potem.

Umírat budu za úsvitu! (Brutal Assault 2019)

redakce 08.08.2019

Dovolenková očista hlukem? Klišé se nevyhneme, obzvlášť na akci, který Google mapy vtipně značí jako Festival Nechutného Napadení. Brutal Assault 24, den první.

... a stejně to bylo málo (Beseda u Bigbítu 2019)

redakce 07.08.2019

Tváře, které jsem tu noc viděla já byly na správné straně. A vezmu-li v potaz fakt, že členové Algiers i australských Kill Devil Hills, o kterých ještě bude řeč, zůstali…

Zralá jako víno (Beseda u Bigbítu 2019)

redakce 05.08.2019

Pokud jde něco Besedě skvěle, je to výběr kapel v perfektní koncertní kondici. Zatímco loni předvedli omračující výkon Pacino, letos...