Články / Reporty

Plamenná poselství New Model Army

Plamenná poselství New Model Army

Akana | Články / Reporty | 11.10.2016

Přídavnému jménu naléhavý se v hudební publicistice daří. Pro vyjádření určitých pocitů je užitečnou pomůckou a nezastírám, že rovněž často využívám jeho služeb. A nepopřu ani, že v důsledku chabé slovní zásoby možná častěji, než je záhodno. To slůvko má silnou tendenci stávat se plevelem. Ale co s tím, když se ocitnete tváří v tvář plamennému pohledu Justina Sullivana a jeho s maximálním důrazem artikulovaným obžalobám všeho bezpráví světa? V přestávkách mezi písněmi tenhle letos šedesátiletý bard občas vypadá, jako by se měl každou chvíli poroučet k zemi (při takovém emocionálním nasazení není divu), ale jakmile přistoupí k mikrofonu, hrábne do strun a otevře pusu, ocitá se ve skoro svatém vytržení, jaké by mu Zdeněk Štěpánek v roli Jana z Husi mohl závidět. Tady je ono slůvko zcela na místě, protože Justin Sullivan na vás zkrátka se vší vehemencí NALÉHÁ.

Každé slovo, které šeptá, drtí mezi zuby nebo křičí, myslí stoprocentně vážně. Za každým si stojí, nic nezpívá jen tak, aby měla melodie po čem klouzat. Ano, New Model Army jsou a vždycky byli angažovaná kapela v tom nejvlastnějším slova smyslu. Burcovat si vzali za své poslání. Je ale sympatické, že tak činí především prostřednictvím hudby. Všechen svůj vztek a rozhořčení vkládají do slov a bojovných písní, agitační proslovy mezi nimi si většinou odpouštějí. I v Lucerna Music Baru přesvědčovali především muzikou. Zazněla nějaká ta poznámka na adresu brexitu, načež se Sullivan jal vyvolávat jednotlivé enklávy v sále – českou, britskou, německou, maďarskou – a uzavřel to slovy: „Vidíte, houby záleží, odkud jste.“ To byl silný moment. Došlo i na migrační krizi, ale vše podstatné k tomuto tématu pak stejně vyslovila skvělá píseň Die Trying z letošního alba Winter.

Z něho se pochopitelně hrálo nejčastěji. Písně z desky, na níž se prolíná atmosféričnost a aranžérská rozšafnost předchozí nahrávky Between Dog and Wolf s hrubozrnnou energií starších období, názorně vystihly současné rozpoložení a zralost kapely. Tu a tam prokládané staršími kousky bez potíží utáhly hlavní část vystoupení a především dvojice Born Feral a Die Trying zanechala silný dojem. Do nejslavnější éry NMA ve druhé polovině 80. let se pak sahalo hlavně ke konci a v přídavcích. 51st State, Poison Street, White Coats, Family, Get Me Out, tyhle hymny kdysi budovaly pověst skupiny a jejich oddaní fandové je bouřlivě ocenili i tentokrát.

New Model Army jsou kapelou s poselstvím, ale poselstvím neseným také strhujícím hudebním transportérem. I písně, které na deskách brnkají na jemnější notu, se naživo mohou stát infernální bouří a co teprv takové smrště jako Burn the Castle nebo Get Me Out. Ačkoli Justin Sullivan celému tomu uvědomělému řádění jasně dominuje (je také jediným původním členem), jeho kolegové jsou pro výsledný dojem neméně platní. Holohlavý vousáč Marshall Gill vedle kytary a vokálů přidal i sólo na harmoniku, služebně nejmladší basák Ceri Monger doplňkovým bubnováním několikrát podpořil dunění spolehlivého Michaela Deana za škopky a nejméně nápadný (jeden by si ho skoro spletl s bedňákem) klávesista Dean White zase v jednu chvíli rozšířil kytarovou sekci na trojspřeží. Dohromady parta, která ví, co znamená „všichni za jednoho, jeden za všechny“ a tohle mušketýrské heslo provozuje v praxi.

Příjemným překvapením byl pro mě i předskakující Calvera, chlápek s baskytarou, krabičkami a muzikou, jakou jsme zvyklí spojovat s vydavatelstvím Silver Rocket. Předběžný náslech z jeho profilu na bandcampu ve mně zanechal rozpačitý dojem, především ohledně vokálu, ale naživo to bylo mnohem přesvědčivější. Dravé, syrové, sebevědomé i křehké. Souhra s přizvanou bubenickou výpomocí sice občas nebyla tip ťop, ale energii to nerozbíjelo. Fajn rozehřátí.

Politickou a společenskou angažovanost v muzice obyčejně zrovna nevyhledávám. Jsou ale výjimky, na které nedám dopustit, a New Model Army patří do jejich čela. Nedělní večer s nimi to se vší rázností potvrdil. Nedůvěřuji prorokům, řečníkům a pasákům davů, ale někdy si prostě musíte zvolit stranu. Justinu Sullivanovi a jeho bandě patří můj dík za to, že protentokrát ve mně byli pánové Skeptik, Cynik a Relativista, jinak patroni Nerozhodnosti, takhle maličcí...

Info

New Model Army (uk)
9.10.2016 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Lucie Levá

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...