Články / Reporty

Po bouři bouře. The Dillinger Escape Plan

Po bouři bouře. The Dillinger Escape Plan

waghiss666, David Čajčík | Články / Reporty | 17.08.2017

THE
DILLINGER
ESC
PLAN

Jen málo log je na metalových ohozech tak snadno rozpoznatelných jako to od dvacet let hrající pětice z New Jersey. Jen málo kapel na „corové“ scéně si dokázalo vybudovat tak silnou no-hate reputaci, kdy „je to sračka“ neslyšíte říct snad ani nejtlustšího vikinga s našivkou Amonů. A teď je konec. The Dillinger Escape Plan končí, po únorové automobilové nehodě, při které to chvíli vypadalo na podstatně tragičtější závěr, nahrazují své zrušené vystoupení pár dní po bouři na Brutalu. V Paláci Akropolis, poněkud netradičním prostoru pro podobné události. Byť tato událost si jistou honosnost zaslouží.

„This is Sweden!“ Sere mě zmeškat zahájení BA22 klubovou zverinou na velké stagi, dneska si tak trochu vynahrazuju. Severská škola d-beatu rozmrdaná zvířecím bordelem na krev a na třísky. Když si hned ze startu setu Sebastian chystal pod zavěšené PAčko židli, tušil jsem, že bude zle. V klubu jsou balkony – bude se skákat! Dneska ne, ale krom Grega Puciata nahoru šplhali všichni. Chladná, snad šokovaná reakce publika byl na místě. My vám nandáme, ale musíte si vzít. Zase jednou někdo ukázal, že jestli dvě stovky smyslu zbavených nebo dvacet opařených, pot kape ze stropu. Jakmile seschlý dvoumetrový viking vletěl na parket, bylo všechno jedno. Námrd!

Nikdy jsem nechápal The Number Twelve Looks Like You. Vyklubali se ze scény pro smích a zasquatovali tu, kde se s vážnou tváří porušujou veškerá pravidla. Až s novou, zredukovanou sestavou, až po comebacku, až první den Brutal Assault na Metalgate scéně mi secvaklo. Nadsázka zůstala v bezprostředním bavičovi Jessem, co dokáže roztančit závěrečnou sambou metloše od podia ke zvukaři, a všechno ostatní, co dává perfektní smysl v rámci grind-math-prog náseru za hranicí technických limitů čtyř a šesti strun, korunuje baret maskující pleš kytaristy Alexe. Oproti festivalu slabší, snad že nestáli sami za sebe, ale ve stínu lamp rezervovaných pro smuteční slavnost. Nová deska ukáže, jestli přežijí z nostalgie po schizofrenních pičovinách, anebo se zařadí mezi velikány. Support na posledním evropském šňůrné TDEP napoví.

fotogalerie z koncertu tady

Po dvou matinée koncertech přichází konečně rozumný časový slot. 20:30. Těch pár světýlek ve vlastnictví TDEP, co vesele blikalo na hlavní stagi Brutalu, dělá v uzavřené místnosti totální mordor pro oči - jeden z koncertů, kde si spojivky ničím ekvivalentně s bubínkama a hlasivkama. „But the Killer won’t survive!“ Setlist zůstává víceméně podobný jak na Brutalu, best of ze všech šesti řadovek, z významných chybí snad jen Milk Lizard, fuck it. O zběsilém moshpitu netřeba mluvit, na sold-out překvapivě hodně prostoru, i přesto vzduch jak ve společné šatně Never Say Die Tour. Zboku stage tleská i Tomáš Fiala, který by podle všech předpokladů měl ještě tak týden jenom spát. Basák Liam Wilson bojuje s ramenním popruhem a dobrou čtvrtinu koncertu prosedí před bicími. Zbytek kapely se mu vysmívá, ale na chvíli si přisedá. TDEP unplugged? Ani hovno. Jinak standard – věšení se na lampy, stagediving s kytarou na stagedivery bez kytary. Nerovný boj. Na závěr se žádná velká destrukce nekoná, bicí zůstávají celé, aparáty se do publika neháží, z balkonu se stále neskáče. A není to potřeba.

Don't you ever try to be more than you were destined for or anything worth fighting for!

Nikdy! Díky za vše!

Info

The Dillinger Escape Plan (us) + The Number Twelve Looks Like You (us) + God Mother (swe)
14. 8. 2017, Palác Akropolis, Praha

foto © Romana Kovacsova

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace