Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 05.02.2019
Kolej Yesterday nebo Etc...2 by bez Jana Hrubého byly o mnoho jiné desky. Jsou to nejen jeho housle, ale i aranžérský dotyk, co se na nich podepsalo. Důležitý, ale nenápadný hudebník zanechal v domácím bigbítu pořádný zářez, má ale ještě jednu lásku, možná ne tolik viditelnou, ale neméně podstatnou – folklór evropského severozápadu, keltskou hudbu.
Věnuje se jí společně s projektem Kukulín. Od roku 1992 vzniklo sedm alb pod touto hlavičkou, přičemž ty první tři – Cesta na severozápad (1992), Arthur’s Stone (1993) a Burning Rose (1993), byly dlouho nedostupné. To se nyní změnilo, péčí vydavatelství Galén vyšly na konci loňského roku, u příležitosti Hrubého sedmdesátin, znovu. Dostalo se jim slušivého boxu, který doprovází booklet s texty, ediční poznámkou a sleeve notes jednotlivých alb.
Ony tři desky patří k sobě, je to záznam prvotního Hrubého oslovení touto hudbou a lidem Anglie, oslovení ještě neovlivněné tolkienovskou poetikou (Středozem (1998), Silmarillion (2003)). V první, zvukové rovině míchá folkovou hudbu s lehkým náznakem elektroniky (samplované bicí), v té druhé se prolínají styly a kultury. Hrubému se daří „provrtat“ až na prapůvodní jádro lidovek ze severozápadu i lidovek našich, taková D-Day z Burning Rose by se neztratila na veselici na Moravském Slovácku. Skladba Světlo zevnitř má klasicistní názvuky, Půjčovna velbloudů šumí pouštními písky, Tráva si pohrává s indickou hudební tradicí. Ale není to útvar mající za úkol poukázat na barevnost kultur, z Hrubého hry ční přirozenost poučená muzicírováním nad škopkem piva. Tenhle veselý leprikón se nechává přirozeně vést svou intuicí, která ho místy ponouká překvapivými cestami. A podobné neškolené hudební cítění je charakteristické i pro dva klíčové spoluhráče – akordeonistu Rudolfa Hálka a hlavně Petera Mustilla, který otextoval a nazpíval podstatnou část Arthur’s Stone a Burning Rose.
TrojCD možná ve svém titulu nese geografické upřesnění, Hrubého cesty ale vedou ve skutečnosti jinam: do krajin, které jsou příjemně povědomé a domácky příjemné. Ze skladeb čiší jakýsi spolehlivý fundament, vazba na vlastní přirozenost, jejíž je hudba ideálním vyjádřením.
Jan Hrubý - Cesty na Severozápad (Galén, 2018)
web nakladatelství
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.