blueskin | Články / Reporty | 29.10.2018
V letošní nabídce festivalového merchandisingu se letos poprvé objevily zubní kartáčky s logem přehlídky. Osobně bych víc uvítal ponožky. Počasí totiž v neděli ukázalo zuby a Jihlavu skoro celý den skrápěl déšť - sice nepříliš intezivní, o to ale otravnější a ve vteřinách pronikající do tušených i dosud neobjevených spár v rozpadajících se botách. Úroveň diskomfortu snižuje fakt, že se v noci posunuly hodiny zpět, takže je na všechno o něco více času.
Poprvé se vydávám na průzkum scény v Dělnickém domě, která je od centra festivalového dění nejvzdálenější. Letos je zčásti zasvěcená sekci Svědectví (s přívlastky “o politice”, “o poznání” a “o přírodě”). Politická větev nabízí např. dokument Výběrová zbraň o pistoli Glock. Vedle samopalu AK-47 jde prý o nejspolehlivější a tím i nejrozšířenější střelnou zbraň současnosti. Rakouskému režiséru Fritzi Ofnerovi nelze upřít poctivou rešeršérskou přípravu i odvahu pokusit se na celovečerní ploše propojit velké množství zdánlivě nesouvisejících linek. Realizace však za tímto záměrem pokulhává, mnohé musí Ofner dovysvětlit v následné debatě, což je vždycky spolehlivá známka dokumentaristického nezdaru.
Mnohem dotaženěji působí americký snímek Alt-right: Doba vzteku. Na příkladu dvou prominentních postav krajně pravicové scény v USA mapuje myšlenkový svět novodobých zastánců teorie nadřazenosti bílé rasy. Jako protihráče k nim staví aktivisty z hnutí Antifa, kteří s nárůstem pravicového extremismu svádějí mnohdy donkichotský, vesměs ale sympatický boj. Výsledkem je navzdory hutnému tématu odlehčený a divácky vděčný dokument o archetypálním střetu dobra a zla.
Jiný typ morálního konfliktu zachycuje koprodukční film Dobrá smrt, bezesporu jeden z klíčových snímků letošní Ji.hlavy. Slovenský režisér Tomáš Krupa v něm sleduje poslední čtvrtrok života Britky, která se rozhodla podstoupit asistovanou sebevraždu na švýcarské klinice. Totožný námět zpracovali před sedmi lety Charlie Russell a Terry Pratchett v dokumentu Choosing to Die. Oproti jejich publicisticky košatému dílu zvolil Krupa minimalističtější přístup, v němž nejen absentuje průvodce, prakticky nepostřehnutelná je ale i přítomnost filmového štábu. O to více se divák může ponořit do uvažování ženy, pro niž je dobrovolný odchod ze světa jediným východiskem z její neradostné životní situace poznamenané pokročilou svalovou dystrofií.
Závěr nedělního večera patřil večírku pro filmové profesionály v prostorách jihlavské radnice. Pro účastníky skvělá příležitost k networkingu, pro mě šance probudit v sobě vnitřní Halinu Pawlowskou. Vězte tedy, že letošní Industry Party byla ve znamení trvale udržitelné konzumace. Jedlo se dřevěnými vidličkami, servírovalo se v dřevěných mističkách a pilo se zásadně papírovými brčky. Trvale udržitelné byly i porce. Bylo jich málo a Kamil Fila se šel před rautem pro jistotu najíst do McDonald’s. Dobrou noc!
22. MFDF Ji.hlava
25. - 30. 10. 2018 Jihlava
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.