Pod pultem Kabinetu Martin Konvička

Při další zastávce v brněnském Kabinetu múz jsme natrefili na místního hudebníka Martina Konvičku (Blue Uandi, Cotatcha Orchestra, Martin Konvička trio), který tu chodí nejen za požitky duchovními, ale i tělesnými. „Není moc míst na světě, kde si dáte točený matéčko, CBD joint, veganskej gastrozážitek, kterej uspokojí i kdejakýho vyhraněnýho karnivora, pak si koupíte nějakej zajímavej vinyl a večer ještě dáte koncert z neobvykle napráskanýho programu. Tohle všechno se dá v jednom hodně v pohodě dni stihnout v Kabinetu, což se docela zásadně vymyká standardu hudebního klubu. Zažil jsem v Kabinetu řadu idylických dní, večerů i nocí, několik let jsem žil přímo naproti v nejvyšším okně, sedával jsem na římse (zcela ilegální – neříkat majitelům) a odolával pokušení (někdy úspěšně) jít dolů.“ I když se níže zaobíráme vinyly, které si můžete v Kabinetu pořídit, aby vám rozparádily sbírku, z řečeného je zřejmé, že klub na Sukově ulici není jen distrem nebo klubem, nýbrž oázou.

Sevdaliza – Shabrang
Poslední album téhle meta-femme je zhruba podobně skvělý jak její předešlý releasy. Imaginativní hudba, krásná rovnováha mezi produkcí a přirozeností, skvělej hlas a aktivistická message její tvorby mě baví a inspiruje.

Arca – Kick i
Arcu mi poprvé pustila kamarádka, že by se mi to mohlo líbit – což je většinou předzvěst failu. Tady to byl naopak radikální úspěch. Tohle album je první z teď už kompletního cyklu pěti dalších Kicků (i-iiiii), a kdybych měl odhadovat, jak bude znít hudba v budoucnosti, bude to dost podobný tomu, co Arca dělá už nějakou dobu. Naprosto nekompromisně geniální produkce, nesvázanost, hravost a hloubka k tomu…

Eartheater – Phoenix: Flames Are Dew Upon My Skin
Nejvíc hot současná singer-songwriter, vysoce cením jak její hudbu, tak styl. Ať udělá jakejkoliv track, její zpěv a melodie jsou okamžitě rozpoznatelný a zapamatovatelný, ačkoliv se pohybuje někde v prostoru nad žánrovýma omezeníma.

Billie Holiday – Lady in Satin
Úplně nemusím americkej písňovej kýč ve formě Franka Sinatry a Judy Garland, ale Billie to z nějakýho důvodu naprosto věřím. Je to retro, který má super atmosféru. A navíc nevím, kam se poděl ten extrémně zábavnej trend mít součástí orchestru taky sbor – takovej ten zvuk z otvíráku Krkonošských pohádek. Hrozně dobrý.