Kristýna Trochtová | Články / Reporty | 28.02.2018
Pražská koncertní premiéra kapely Peach Pit přinesla několik zajímavých zjištění: a) Underdogs‘ nemusí být podivně chladný a nehostinný prostor pro divnou elektroniku/divný black metal b) Peach Pit mají mnoho nemravně mladých fanoušků a fanynek, ovšem s výborným estetickým cítěním, pokud jde o hudbu a módu, a konečně c) Peach Pit jdou nahoru. Rychle, výrazně a hlavně zaslouženě.
Nejraději sobě i ostatním nalévám čisté – pokud možno mešní – víno, proto zdůrazňuji, že mi tahle kapela od doby, co se známe (milosrdný plurál), neobyčejně přirostla k srdci. Pomohla mi přežít období jarních bolístek a strastí, stejně tak se stala soundtrackem k naopak vcelku příjemnému létu. Na podzim se připomněla novou deskou Being So Normal, která mi dlouhou dobu jela do sluchátek 24/7, a v nejtužší zimě si se mnou dala Jamesona v chladném smíchovském sklepě. Já jsem velmi pro neopětovanou lásku ke kapelám.
Zpátky do sklepa: z Dukly mě jímal jednak smutek, druhak rozhořčení. My, bigotní alternativci, už to tak asi máme hozené; měli jsme totiž rádi postpunk, ještě než to bylo cool. Fajn basa, fajn bicí automat, trochu tlaku tam taky bylo, vždyť je to tabulkový postpunk, probůh, ale vlastně z toho až příliš čpěla pozéřina. Zaklínat se autenticitou je nebezpečné – v lepším případě je nedefinovatelná, v horším pouhou iluzí, ale já si nemůžu pomoct. A Zábrana? Pasternak? Nebo se mi to jen zdálo? Já se omlouvám, ale ať tak či onak, je to směšné. Já jsem velmi pro opětovanou nenávist ke kapelám.
Není lepší motivace k rychlému přesunu nahoru po schodišti dolů než úvodní riff Drop the Guillotine. Vlasaté a kníraté kvarteto svižně změnilo ráz večera – po totální depresi vyvolané dvojicí Vydra-Hradilek přišla dětská rozjařenost, fanouškovský m e l t i n g, vlhnutí očí, vlnění boků. Peach Pit zahráli všechno z Being So Normal, přihodili Sweet Fuck All a samozřejmě velehit, který je proslavil: Peach Pit. Zatímco publikum propadalo extatickým stavům a snilo o zaboření prstů do Smithových vlasů, Chris Vanderkooy sóloval (!) na jejich rukou. Neuvěřitelně opravdový a milý koncert. Když se pak na pódium nahrnula dobrá třetina publika a bujaře tancovala, byl to pohled k nezaplacení.
„Taťkové“ z Peach Pit mi definitivně potvrdili, že ještě to má smysl táhnout. Ani slovo o Johnny B. Goode – všimli jste si? My, bigotní alternativci, totiž umíme i odpouštět.
Peach Pit (ca) + Dukla
25. 2. 2018 Underdogs‘, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.