Články / Reporty

Podzimní sonáta s Poppy a Carlosem

Podzimní sonáta s Poppy a Carlosem

Shaqualyck | Články / Reporty | 24.10.2015

Zvláštní dny potřebují zvláštní soundtrack. Listí žloutne, obloha roní mraky slz a z chuchvalců plíživé mlhy vystupují kradmé zvuky jímavého klavíru. Dvě plus dvě ruce v olomouckém Jazz Tibetu. Poppy Ackroyd a Carlos Cipa aneb Subtilní rusovláska s typickým drdůlkem po boku okatého sympaťáka, jemuž na tváři hraje potutelný úsměv, který ne a ne zmizet. Oba by z fleku zapadli mezi frekventanty nedaleké fildy a za zdejším křídlem byli jako doma. „It´s great to be back in Olomouc, at this wonderful venue.“ Zlatá slova, stylovější svatostánek nenajdete široko daleko. Zatímco jiné kluby pracují víceméně se stabilní klientelou, tady je subkulturní složení publika při každém koncertě velkou neznámou, nemluvě o věkovém rozptylu a národnostním složení. Hudba spojuje, ne, že ne a dvojnásob to platí o libozvučných instrumentálkách, které ve středu večer předvedla v hanácké metropoli dvojice vyslanců kultovní stáje Denovali Records.

Jako první usedl ke klavíru mladý Mnichovan. Zpočátku sice sváděl tak trochu trapný souboj se zvuky kávovaru a švitořivého osazenstva na baru, naštěstí všichni rychle pochopili, že tenhle set bude jen pro pozorné posluchače schopné absolutního soustředění. Prostor vyplnilo napjaté ticho prodchnuté smělejšími potomky prvních opatrných tónů. Cipa nikam nespěchá, nekoketuje s lacinými refrény, melodii nachává rozvíjet dlouhé minuty. Zatáčí, zpomaluje, skvěle pracuje s hlasitostí. Ke každé optimističtější kompozici z právé části klaviatury nechává zaznít posmutnělou odpověď z té levé. Těžko byste pro sychravý říjnový večer našli příhodnější podkres než baladickou And Gently Drops The Rain z jeho čerstvé desky All Your Life You Walk. Rozsah každé z kláves využívá plně koncentrovaný virtuoz na maximum, jednu hladí, druhou trestá, záhy vymrští levačku do útrob antracitově černého nástroje a stává se odhodlaným lovcem zvuků, kterého se zatajeným dechem fixují oči celého sálu. Takhle zní nová klasika.

Chvíli na to se v hebkém světle zjevila na pódiu něžná víla neurčitého věku a distingovaných rysů – Poppy Ackroyd, půvabná kráska, všem dobře známá z populárního nu-jazzového tělesa Hidden Orchestra. Její vlastní hudba zvěčněná doposud na deskách Escapement a letošní Feathers je v porovnání s tvorbou domovské kapely výrazně jemnější. Těžiště představuje melancholický klavír, nápaditě posílený o elegantní zvuky moderních houslí, které navíc přemýšlivá čarodějka pravidelně protahuje mašinkami, smyčkuje a přetváří tak řadu z nich v roztodivné doprovodné perkuse. Rytmika se nikam netlačí, ze závětří vše jistí, aby v pravý čas zlehka zakolísala. Experimentální elektronika jako logická nadstavba analogové tradice.

Výsledná koláž je křehká, prchavá. Přesto, anebo právě proto (sic!) nesmírně působivá a barevná jak listy stromů evokujících promělivou poetiku podzimní krajiny, s jejíž symbolikou hudba Poppy Ackroyd přirozeně souzní. Pro jednoho depka, pro druhého očistný rituál s těžko popsatelnou atmosférou. Podmanivost ambientních skladeb s precizně vystavěnou strukturou navíc umocnily tematické projekce, kouzlo okamžiku bylo kompletní. Trefit se s podobnou jistotou do míst přesně mezi úsměvem a slzou dojetí, to chce víc než jen talent a léta dřiny, je v tom něco zvláštního, šestý smysl, kterým jsou nadáni jen ti výjimeční.

Info

Poppy Ackroyd + Carlos Cipa
21.10.2015, Jazz Tibet Club, Olomouc

Foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...