Články / Reporty

Podzimní sonáta s Poppy a Carlosem

Podzimní sonáta s Poppy a Carlosem

Shaqualyck | Články / Reporty | 24.10.2015

Zvláštní dny potřebují zvláštní soundtrack. Listí žloutne, obloha roní mraky slz a z chuchvalců plíživé mlhy vystupují kradmé zvuky jímavého klavíru. Dvě plus dvě ruce v olomouckém Jazz Tibetu. Poppy Ackroyd a Carlos Cipa aneb Subtilní rusovláska s typickým drdůlkem po boku okatého sympaťáka, jemuž na tváři hraje potutelný úsměv, který ne a ne zmizet. Oba by z fleku zapadli mezi frekventanty nedaleké fildy a za zdejším křídlem byli jako doma. „It´s great to be back in Olomouc, at this wonderful venue.“ Zlatá slova, stylovější svatostánek nenajdete široko daleko. Zatímco jiné kluby pracují víceméně se stabilní klientelou, tady je subkulturní složení publika při každém koncertě velkou neznámou, nemluvě o věkovém rozptylu a národnostním složení. Hudba spojuje, ne, že ne a dvojnásob to platí o libozvučných instrumentálkách, které ve středu večer předvedla v hanácké metropoli dvojice vyslanců kultovní stáje Denovali Records.

Jako první usedl ke klavíru mladý Mnichovan. Zpočátku sice sváděl tak trochu trapný souboj se zvuky kávovaru a švitořivého osazenstva na baru, naštěstí všichni rychle pochopili, že tenhle set bude jen pro pozorné posluchače schopné absolutního soustředění. Prostor vyplnilo napjaté ticho prodchnuté smělejšími potomky prvních opatrných tónů. Cipa nikam nespěchá, nekoketuje s lacinými refrény, melodii nachává rozvíjet dlouhé minuty. Zatáčí, zpomaluje, skvěle pracuje s hlasitostí. Ke každé optimističtější kompozici z právé části klaviatury nechává zaznít posmutnělou odpověď z té levé. Těžko byste pro sychravý říjnový večer našli příhodnější podkres než baladickou And Gently Drops The Rain z jeho čerstvé desky All Your Life You Walk. Rozsah každé z kláves využívá plně koncentrovaný virtuoz na maximum, jednu hladí, druhou trestá, záhy vymrští levačku do útrob antracitově černého nástroje a stává se odhodlaným lovcem zvuků, kterého se zatajeným dechem fixují oči celého sálu. Takhle zní nová klasika.

Chvíli na to se v hebkém světle zjevila na pódiu něžná víla neurčitého věku a distingovaných rysů – Poppy Ackroyd, půvabná kráska, všem dobře známá z populárního nu-jazzového tělesa Hidden Orchestra. Její vlastní hudba zvěčněná doposud na deskách Escapement a letošní Feathers je v porovnání s tvorbou domovské kapely výrazně jemnější. Těžiště představuje melancholický klavír, nápaditě posílený o elegantní zvuky moderních houslí, které navíc přemýšlivá čarodějka pravidelně protahuje mašinkami, smyčkuje a přetváří tak řadu z nich v roztodivné doprovodné perkuse. Rytmika se nikam netlačí, ze závětří vše jistí, aby v pravý čas zlehka zakolísala. Experimentální elektronika jako logická nadstavba analogové tradice.

Výsledná koláž je křehká, prchavá. Přesto, anebo právě proto (sic!) nesmírně působivá a barevná jak listy stromů evokujících promělivou poetiku podzimní krajiny, s jejíž symbolikou hudba Poppy Ackroyd přirozeně souzní. Pro jednoho depka, pro druhého očistný rituál s těžko popsatelnou atmosférou. Podmanivost ambientních skladeb s precizně vystavěnou strukturou navíc umocnily tematické projekce, kouzlo okamžiku bylo kompletní. Trefit se s podobnou jistotou do míst přesně mezi úsměvem a slzou dojetí, to chce víc než jen talent a léta dřiny, je v tom něco zvláštního, šestý smysl, kterým jsou nadáni jen ti výjimeční.

Info

Poppy Ackroyd + Carlos Cipa
21.10.2015, Jazz Tibet Club, Olomouc

Foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.