Články / Reporty

Pogo v žabkách, tedy Beaches Brew 2017

Pogo v žabkách, tedy Beaches Brew 2017

Meg | Články / Reporty | 20.06.2017

Zahrádka Hana-bi baru se rychle plnila lidmi, které z pláže vyhnala bouře. Z minuty na minutu se zvedl silný vítr, který ukončil program na hlavním podiu. Weyes Blood se nestihli ani rozloučit s publikem, vypnul se mikrofon, stáhla střecha. Kužely reflektorů nasvěcují tuny písku valící se od moře, podivná apokalyptická atmosféra jak objednaná pro začínající koncert Preoccupations. Hypnotický riff kolébal publikem a zdelayovaná kytara zněla do tmy.

Byl první týden v červnu a stejně jako poslední čtyři roky to mimo jiné znamenalo i Beaches Brew time. Sluníčko, moře, pizza a koncerty na pláži poblíž Ravenny. Festival je neskutečnej svojí přátelskou atmosférou. Celá akce je zadarmo, žádný pásky na rukou, špinavý toitoiky v improvizovanym stanovym městečku, šacování u vstupu do areálu a další festivalový klasiky. Vůbec. Volná pláž bez plotů, účinkující se proplétají s návštěvníky, kempuje se v přilehlym borovicovym lese nebo vlastně kdekoliv. Jedinečný kouzlo, za kterým se sjíždí návštěvníci z různých koutů Evropy.

Pořadatelé každým rokem nastavují laťku výš a výš. Letos připravili line up čítající jména jako King Gizzard & The Lizard Wizard, Thee Oh Sees, Shellac, Moon Duo, King Khan & The Shrines nebo The Coathangers. Žánrové slazení interpretů dalo každému dni jinou chuť a i přes hodně známých jmen v programu zbylo dost prostoru na objevování nových zajímavých kapel.

První den začal pozvolně v přístavu Marina di Ravenna. Nábřežní cesta se proměnila v jeden velký bleší trh, kterým za zvuku mandolín a citar korzovali první návštěvníci festivalu. Na pódiu Mandolin Sisters, tureckým folkem inspirovaní Altin Gün a v závěru večera Kikagaku Moyo. Táhlé instrumentální pasáže, folk, psychedelie. Ticho před bouří.

Večery na pláži začínaly vždy se západem slunce na plácku pod basketbalovym košem. Posedávání na písečný duně s výhledem na moře a otvírající kapely. Vyplatilo se dojíst večeři v poklusu a stihnout začátek. První kapely byly často příležitostí, jak objevit něco novýho, dobrýho. Asi největším zážitkem byl koncert Gommy, čtyřčlenné kapely z malého městečka u Neapole, která začala hrát teprve vloni. Posthardcore s naléhavě ukřičenym holčičim italskym zpěvem, svůj žánr sami pojmenovávají jako new-gum. Dalším příjemným objevem bylo lo-fi punkové trio z Turína L.A.M.E..

S večerem se program plynule střídal na menším pódiu u Hana-Bi baru a hlavním podiu na pláži. Roof stage s komornější atmosférou patřila hlavně ze začátku holčičím kapelám - Death Valley Girls, The Coathangers, Kaitlin Aurelii Smith, Blue Crime. Na hlavním pódiu se první den střídali králové. Koruna z peří, elastický obleček, límec z kožešiny, lesk Bollywoodu. King Khan se svojí velkolepou show. Nadsázka, teatrálnost a záměrný kýč. Setlist sestavený ze skladeb doprovázenými big bandem s dechovou sekcí a potom skladbama, kde dechaři berou do ruky tamburíny, dělají křoví a King Khan se vrací ke garážovějšímu zvuku. Každý dá asi přednost něčemu jinýmu, v každém případě byla nablýskaná show pohybující se někdy na hranici vkusu zajímavým zpestřením.

Nejenergetičtějším koncertem a zároveň zlatým hřebem celého festivalu byli čerstvě přejmenovaní Oh Sees. Od prvního úderu do kytary pluli na tisícihlavym davu lidi, nafukovací lehátka, lidi na nafukovacích lehátkách a taky plážový balóny. Nemilosrdný pogo v žabkách. John Dwyer s kytarou těsně pod bradou hopsal přes půlku pódia sem a tam a sólama protahoval hitovky k deseti minutám. Všechny to ale bavilo, tak proč ne. Hrozná energie. Koncert vloni ve Futuru byl sice hodně upocenej, ten tady na pláži ještě víc. Skvělá show a nejlepší možný zakončení celýho festivalu.

Info

Beaches Brew 2017
5. – 8. 6. 2017 Hana-Bi & Marina di Ravenna, Itálie

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.