Pogo v žabkách, tedy Beaches Brew 2017

Zahrádka Hana-bi baru se rychle plnila lidmi, které z pláže vyhnala bouře. Z minuty na minutu se zvedl silný vítr, který ukončil program na hlavním podiu. Weyes Blood se nestihli ani rozloučit s publikem, vypnul se mikrofon, stáhla střecha. Kužely reflektorů nasvěcují tuny písku valící se od moře, podivná apokalyptická atmosféra jak objednaná pro začínající koncert Preoccupations. Hypnotický riff kolébal publikem a zdelayovaná kytara zněla do tmy.

Byl první týden v červnu a stejně jako poslední čtyři roky to mimo jiné znamenalo i Beaches Brew time. Sluníčko, moře, pizza a koncerty na pláži poblíž Ravenny. Festival je neskutečnej svojí přátelskou atmosférou. Celá akce je zadarmo, žádný pásky na rukou, špinavý toitoiky v improvizovanym stanovym městečku, šacování u vstupu do areálu a další festivalový klasiky. Vůbec. Volná pláž bez plotů, účinkující se proplétají s návštěvníky, kempuje se v přilehlym borovicovym lese nebo vlastně kdekoliv. Jedinečný kouzlo, za kterým se sjíždí návštěvníci z různých koutů Evropy.

Pořadatelé každým rokem nastavují laťku výš a výš. Letos připravili line up čítající jména jako King Gizzard & The Lizard Wizard, Thee Oh Sees, Shellac, Moon Duo, King Khan & The Shrines nebo The Coathangers. Žánrové slazení interpretů dalo každému dni jinou chuť a i přes hodně známých jmen v programu zbylo dost prostoru na objevování nových zajímavých kapel.

První den začal pozvolně v přístavu Marina di Ravenna. Nábřežní cesta se proměnila v jeden velký bleší trh, kterým za zvuku mandolín a citar korzovali první návštěvníci festivalu. Na pódiu Mandolin Sisters, tureckým folkem inspirovaní Altin Gün a v závěru večera Kikagaku Moyo. Táhlé instrumentální pasáže, folk, psychedelie. Ticho před bouří.

Večery na pláži začínaly vždy se západem slunce na plácku pod basketbalovym košem. Posedávání na písečný duně s výhledem na moře a otvírající kapely. Vyplatilo se dojíst večeři v poklusu a stihnout začátek. První kapely byly často příležitostí, jak objevit něco novýho, dobrýho. Asi největším zážitkem byl koncert Gommy, čtyřčlenné kapely z malého městečka u Neapole, která začala hrát teprve vloni. Posthardcore s naléhavě ukřičenym holčičim italskym zpěvem, svůj žánr sami pojmenovávají jako new-gum. Dalším příjemným objevem bylo lo-fi punkové trio z Turína L.A.M.E..

S večerem se program plynule střídal na menším pódiu u Hana-Bi baru a hlavním podiu na pláži. Roof stage s komornější atmosférou patřila hlavně ze začátku holčičím kapelám - Death Valley Girls, The Coathangers, Kaitlin Aurelii Smith, Blue Crime. Na hlavním pódiu se první den střídali králové. Koruna z peří, elastický obleček, límec z kožešiny, lesk Bollywoodu. King Khan se svojí velkolepou show. Nadsázka, teatrálnost a záměrný kýč. Setlist sestavený ze skladeb doprovázenými big bandem s dechovou sekcí a potom skladbama, kde dechaři berou do ruky tamburíny, dělají křoví a King Khan se vrací ke garážovějšímu zvuku. Každý dá asi přednost něčemu jinýmu, v každém případě byla nablýskaná show pohybující se někdy na hranici vkusu zajímavým zpestřením.

Nejenergetičtějším koncertem a zároveň zlatým hřebem celého festivalu byli čerstvě přejmenovaní Oh Sees. Od prvního úderu do kytary pluli na tisícihlavym davu lidi, nafukovací lehátka, lidi na nafukovacích lehátkách a taky plážový balóny. Nemilosrdný pogo v žabkách. John Dwyer s kytarou těsně pod bradou hopsal přes půlku pódia sem a tam a sólama protahoval hitovky k deseti minutám. Všechny to ale bavilo, tak proč ne. Hrozná energie. Koncert vloni ve Futuru byl sice hodně upocenej, ten tady na pláži ještě víc. Skvělá show a nejlepší možný zakončení celýho festivalu.