Články / Recenze

Pohled přes negativ Deafheaven

Pohled přes negativ Deafheaven

Jiří Procházka | Články / Recenze | 05.10.2021

OHODNOŤTE DESKU

Američtí Deafheaven se zapsali do povědomí zejména neobvyklým kombinováním black metalu s dreampopovými intermezzy, postrockově psychedelickým noisem a melancholicky romantickou harmonií. Ta – ve spojení s pronikavě naléhavým screamem – dodávala výsledku bolavý, až ublíženecký vibe. V takové podobě kapela představila od roku 2011 čtyři alba. Tím pátým, Infinite Granite, opustila svou škatulku a překvapila výrazně jemnějším a veskrze pozitivnějším materiálem, a to i přesto, že jeho předmětem nadále zůstala nelehká osobní témata jako přijetí sebe sama či vyrovnání se s rodinnými traumaty.

Kromě poetických textů zahalených v oparu neotřelých metafor zůstal rukopis Deafheaven patrný i v líbivě sladkobolných melodiích a dynamickém vývoji skladeb. Tentokrát se ale odráží od stavu pozvolného procitání, z nějž přechází do hlasité shoegazeové tenze a opětovného klidu. Odtud pak songy znovu nabírají sílu a gradují do noisového finále. Výjimku v tomto smyslu představují zejména dva singly, a sice The Gnashing, kde se do toho kytaristi Kerry McCoy a Shiv Mehra zkraje opřou za podpory silně vybuzených aparátů, a Great Mass of Color, který startuje energickým refrénovým instrumentálem.

Naopak to, co z nového desky téměř zmizelo, je black metal. Deafheaven měli ve zvyku stavět svůj repertoár na tremolovém hraní vysoce zkreslených kytar a doprovodného blast beatu. To vše na nové desce zaznívá jen symbolicky k občasnému prohloubení gradace. Ačkoliv se jedná o rockové album, jeho rytmy a zvuk odpovídají povětšinou vzdušnému dream popu. Rock-metalový distortion ustoupil vibratu, phaseru a hallu, které povznáší křišťálový zvuk kytary do nebes. Tou nejvýraznější změnou je však absolutní dominance čistého hlasu. Zatímco veškerá předchozí tvorba kapely obsahovala téměř výlučně agresivní zpěv, na Infinite Granite zapojí zpěvák George Clarke svébytný scream jen ve třech krátkých případech, např. když v poslední třetině závěrečné skladby Mombasa zpívá o smrti svého otce, s nímž ho pojí komplikovaný vztah. Ve všech případech slouží drsný projev k umocnění závěru skladby a podtržení zásadního či emotivně náročného sdělení zpívaných slov.

Ačkoliv je experimentální posun takového rozsahu pokaždé spojený s vysokým rizikem nedotaženosti a jalového vyznění, zdá se, že se kapela na tuto změnu důsledně připravovala a že dobře věděla, co dělá. Tomu zřejmě napomohl i nový producent Justin Meldal-Johnsen, s nímž už spojila své síly jména jako M83, Wolf Alice nebo Paramore. Každopádně nových postupů, ať už zvukových či hlasových, využívají Deafheaven s hravostí a lehkostí, takže deska nepostrádá přirozenost.

Infinite Granite je symetrickým převrácením toho, na co jsme byli dosud od Deafheaven zvyklí. Je negativem jejich dosavadní tvorby, a přesto si zachovává kontinuitu, stejně jako se pozitiv i negativ váží k téže fotografii. Jak lépe vyprovázet doznívající léto než na vlnách této zasněné melancholie?

Info

Deafheaven – Infinite Granite (Sargent House, 2021)
Bandcamp kapely

foto © George Clarke

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace