Články / Reporty

Pohoda 19, den druhý a duha, která zmizela

Pohoda 19, den druhý a duha, která zmizela

Jakub Béreš | Články / Reporty | 13.07.2019

Dlouhé vyspávání se na Pohodě nevyplácí, první várka koncertů startuje hned po poledni. A slovenský rapper Gleb patří už několik let k tomu nejlepšímu, co tamní žánrová scéna nabízí. Díky ještě čerstvé desce Gauč Storytelling, o které se mluví v superlativech, si Big Boy Gleb zahrál poprvé na Pohodě. Vidět v brzkých odpoledních hodinách skákat největší stan a recitovat texty spolu s verbálním kulometem, to se neokouká. Vypravěč příběhů ze života na tour i polehávání na gauči krmil stádo fanoušků poctivě: „Když můj dj usoudí, že neděláte dostatečný bordel, musím začít znovu,“ hecoval od samého začátku. Během jeho setu se nic takového nestalo a na Glebův historický moment, jak sám nazval své účinkování na letišti, se bude vzpomínat. Dost možná koncert, který otevře dveře tuzemským rapperům na podobné podniky.

Zběsilou show předvedlo i dámské punkové trio Dream Wife. Přestože songy z jejich eponymního debutu, který na NME získal pět z pěti, zní celkem romanticky, naživo islandsko-britská skupina odkazuje k takovým Idles, kterým na letišti patřil stejný slot před dvěma lety. „Gender je konstrukt, na který sereme,“ vykřikovala zpěvačka Rakel Mjöll před hitem Somebody, jehož mantra „I’m not my body, I’m somebody“ vlila energii do moshpitu, v němž do sebe přátelsky strkaly mladé holky i postarší rockeři.

fotogalerie z druhého festivalového dne ke zhlédnutí tady anebo tu

Mac DeMarco do sebe přestal během koncertů házet flašky whisky a hodinový prostor jistil to, že se z koncertu nestane tříhodinová šaráda, jako tomu bylo před pár lety v Praze. Kanadský písničkář s jiskrami v očích vypadal, že si suché období užívá. Mezi písněmi i během nich se neustále vtipkovalo a úsměvy na tvářích prohloubila i duha, která se objevila za hlavní stagí po sychravém dni. Perfektní načasování, zklidnění musí být.

Z omrknutí jihoafrického dua Faka, které bylo k vidění minulý rok na Creepy Teepee, se nakonec stala nejzábavnější hodina celého dne, a to i přes to, že vedle hráli The Roots. Queer aktivisté zvolili pozvolný meditativní nástup, aby po deseti minutách odhodili vytahané latexové bundy a spustili nemilosrdný afrobeat. I když textům nemohl nikdo rozumět, vroucí energií Faka strhli masu dychtivou po tanci.

Zklamání ze zrušeného pátečního headlinera Lykke Li zažehnal brutální set Death Grips. Vykřičet všechnu frustraci přijde vhod a dvojice ze Sacramenta ví, že právě od toho tady je. Duha nad letištěm už dávno zmizela a Death Grips rozsekali každého jediného v ďábelsky nasvícené aréně. Řev a rap MC Ridea, snad ještě špinavější než na nahrávkách, přehlušily všechna předešlá vystoupení a Pohoda si do svého portfolia zařadila další hiphopové hvězdy, které posouvají žánrové konvence.

Info

Pohoda Festival
11. - 14. 7. 2019
letiště Trenčín, Slovensko

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...