Články / Reporty

Pohoda 2018, den první: vše při starém

Pohoda 2018, den první: vše při starém

Jakub Béreš | Články / Reporty | 06.07.2018

Člověk by čekal, že si festivaloví organizátoři s jeho dvaadvacátým ročníkem pohlídají odbavování při vstupu do areálu, aby se lidé nemuseli hodiny mačkat při čekání na pásku. Letos jako by se všichni rozhodli přijet už první den. Alespoň se však nemusela čekat další fronta na cashless čip, které schytávají na tuzemských akcích vlny kritiky. S některými novinkami je prostě lepší počkat, nebo se jim vyhnout úplně. Jinak je ale organizačně vše zvládnuto na jedničku a návštěvníky vítají cisterny s pitnou vodou a dostatek hygienických zařízení i míst na sezení.

Na Pohodě zůstalo vše při starém. Stage stojí na stejném místě, stany s místními pochutinami také voní, jak mají, ale o tom více píše David Čajčík ve svém „Foodmoonu“. Akorát pro Pohodu typické slunečnice si tenhle rok daly pauzu, a tak si je lidé přinesli alespoň v květináčích. Čtvrteční program se vždy odehrává pouze na pár pódiích. První zastávky cestou do areálu proto patřily Slovenskému komornímu orchestru (s projekcemi igelitové tašky v louži upozorňujícími na ekologickou plastovou krizi) a slovenským Billy Barman spolu s děvčaty z folklorního spolku SĹUK, kteří vytvořili domácký kouzelný doprovod zapadajícímu slunci za horami.

Čtvrteční program byl hlavně v režii Ziggyho Marleyho a The Chemical Brothers, tady vše probíhalo podle představ a ani jeden z nich nepřinesl nic neočekávaného. Ziggy Marley a vůně trávy po celém letišti, uvolněná poselství o lásce a míru, a hlavně nekonečné vlny reggae, které se bez pasivního vdechování marihuany od návštěvníků s barevnými čepicemi dalo jen těžko strávit. Příště prosím s klanu Marleyů Bobovu vnučku. Ta totiž se svým elektro popem bourá představu o tom, že každý z Jamajky musí hrát reggae a mít dredy. Čekání na ni si můžeme zkrátit dokumentem o klanu Marleyů z roku 2012, který ukazuje i stinnou stránku života plného lásky.

Když jsem loni v říjnu v rozhovoru s britským producentem Clarkem zavedl řeč na festivaly, posteskl si nad tím, jak The Chemical Brothers a jejich headline sloty degradují elektronickou hudbu na neosobitou zábavovku, na kterou se jdou všichni návštěvníci velkých akcí jenom opít nebo sjet a je jim v podstatě jedno, co zrovna hraje. The Chemical Brothers proto rezignovali na mixování nápaditého dynamického setu a vsadili na strhující vizuální show s megalomanskými projekcemi, které doplnily obří nafukovací balóny a dvojice gigantických robotů, kteří se z ničeho nic zjevili na pódiu, z očí vypálili několik laserů a stejně rychle zase zmizeli.

To v roce 2018 můžou z elektronických producentů na hlavní stage jenom The Chemical Brothers? Tedy kapela, která má to nejlepší už nějak roky za sebou? Jak dlouho budeme muset čekat na to, než se aktuální producentky a producenti přesunou z tanečních stanů na hlavní stage, aby si jejich sety mohlo užít i mladší publikum, a to starší chvíli jenom nevzpomínalo na mládí, ale zjistilo, na čem si ujíždí jejich potomci?

Info

Pohoda 2018
5. - 7. 7. 2018
letisko Trenčín, Slovensko
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

He is here with us all (Cave In)

redakce 27.06.2019

Naivní představa, že bude v podzemí lépe, a ještě naivnější pocit, že po roce po tragickém odchodu basáka Caleba Scofielda už nebude třeba kapesník...

Nowa muzyka, stará taky

redakce 26.06.2019

Organizátoři se chlubí 25 tisíci fanoušky ve dvou dnech, a i když je třeba být pozorný u podobných cifer, lidí bylo určitě nejvíce, co areál v rámci festivalu Nowa muzyka…

Poslední poleno pod pekelný kotel (Slayer)

redakce 26.06.2019

Vše velmi jednoduché, tisíckrát viděné, ale funkční, efektní i efektivní. Rozlučka se Slayer.

Mimozemský král pohody Kurt Vile

redakce 23.06.2019

Rozvážný folkový vyprávěč Vile v dnešním uspěchaném světě pestrých instragramových obrázků opravdu působí jako mimozemšťan...

John Zorn’s Bagatelles Marathon: Divy interpretace

redakce 23.06.2019

Událost roku? Koncertní pásmo Bagatelles Johna Zorna do téhle kategorie spadalo už dlouho dopředu.

Afrosoučasnost naboso: Nyege Nyege showcase

redakce 17.06.2019

Díky nevelké návštěvě tak vznikla extrémně neformální atmosféra garáže nebo staré dílny, kde pár desítek kamarádů tančí do roztrhání těla. Ideálně na boso.

Mullety i máslové preclíky (Wave-Gotik-Treffen)

redakce 13.06.2019

Další rok existence letitého festivalu, tentokrát s pořadovým číslem 28? Některé kostýmy se nevyplatí měnit.

Život je stoka a Chee Chaak legenda!

redakce 12.06.2019

Chee Chaak nejde zapomenout, stejně jako popsat, o což se naivně pokouší následující dotazník dvou nových návštěvnic a jednoho rezidenta. Kapely, vosery, bizáry a hlášky.

Kluci jsou zpět a říkaj‘ si o potíže (Dropkick Murphys)

redakce 12.06.2019

Být ortodoxním pankáčem, jakože nejsem, možná bych podobně remcal i po jejich pražském koncertu. Nicméně, punku bylo ten večer rozhodně více než vloni.

Nebezpečně povědomí Godsmack

redakce 11.06.2019

Trumfy drží Godsmack v rukou dva: stále umí napsat sakra hitovky a zpěvák Sully Erna je umí prodat. Stačí to?