Články / Reporty

Pohoda 2018, den první: vše při starém

Pohoda 2018, den první: vše při starém

Jakub Béreš | Články / Reporty | 06.07.2018

Člověk by čekal, že si festivaloví organizátoři s jeho dvaadvacátým ročníkem pohlídají odbavování při vstupu do areálu, aby se lidé nemuseli hodiny mačkat při čekání na pásku. Letos jako by se všichni rozhodli přijet už první den. Alespoň se však nemusela čekat další fronta na cashless čip, které schytávají na tuzemských akcích vlny kritiky. S některými novinkami je prostě lepší počkat, nebo se jim vyhnout úplně. Jinak je ale organizačně vše zvládnuto na jedničku a návštěvníky vítají cisterny s pitnou vodou a dostatek hygienických zařízení i míst na sezení.

Na Pohodě zůstalo vše při starém. Stage stojí na stejném místě, stany s místními pochutinami také voní, jak mají, ale o tom více píše David Čajčík ve svém „Foodmoonu“. Akorát pro Pohodu typické slunečnice si tenhle rok daly pauzu, a tak si je lidé přinesli alespoň v květináčích. Čtvrteční program se vždy odehrává pouze na pár pódiích. První zastávky cestou do areálu proto patřily Slovenskému komornímu orchestru (s projekcemi igelitové tašky v louži upozorňujícími na ekologickou plastovou krizi) a slovenským Billy Barman spolu s děvčaty z folklorního spolku SĹUK, kteří vytvořili domácký kouzelný doprovod zapadajícímu slunci za horami.

Čtvrteční program byl hlavně v režii Ziggyho Marleyho a The Chemical Brothers, tady vše probíhalo podle představ a ani jeden z nich nepřinesl nic neočekávaného. Ziggy Marley a vůně trávy po celém letišti, uvolněná poselství o lásce a míru, a hlavně nekonečné vlny reggae, které se bez pasivního vdechování marihuany od návštěvníků s barevnými čepicemi dalo jen těžko strávit. Příště prosím s klanu Marleyů Bobovu vnučku. Ta totiž se svým elektro popem bourá představu o tom, že každý z Jamajky musí hrát reggae a mít dredy. Čekání na ni si můžeme zkrátit dokumentem o klanu Marleyů z roku 2012, který ukazuje i stinnou stránku života plného lásky.

Když jsem loni v říjnu v rozhovoru s britským producentem Clarkem zavedl řeč na festivaly, posteskl si nad tím, jak The Chemical Brothers a jejich headline sloty degradují elektronickou hudbu na neosobitou zábavovku, na kterou se jdou všichni návštěvníci velkých akcí jenom opít nebo sjet a je jim v podstatě jedno, co zrovna hraje. The Chemical Brothers proto rezignovali na mixování nápaditého dynamického setu a vsadili na strhující vizuální show s megalomanskými projekcemi, které doplnily obří nafukovací balóny a dvojice gigantických robotů, kteří se z ničeho nic zjevili na pódiu, z očí vypálili několik laserů a stejně rychle zase zmizeli.

To v roce 2018 můžou z elektronických producentů na hlavní stage jenom The Chemical Brothers? Tedy kapela, která má to nejlepší už nějak roky za sebou? Jak dlouho budeme muset čekat na to, než se aktuální producentky a producenti přesunou z tanečních stanů na hlavní stage, aby si jejich sety mohlo užít i mladší publikum, a to starší chvíli jenom nevzpomínalo na mládí, ale zjistilo, na čem si ujíždí jejich potomci?

Info

Pohoda 2018
5. - 7. 7. 2018
letisko Trenčín, Slovensko
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.