Články / Reporty

Pohoda 2018, den třetí: festival s big dick flow

Pohoda 2018, den třetí: festival s big dick flow

Jakub Béreš | Články / Reporty | 09.07.2018

Na trenčínském letišti se vyplatí být v pozoru hned v poledne, ty nejlepší koncerty se totiž klidně můžou odehrát ještě za denního světla. Což platilo pro show islandského dámského rapového kolektivu Reykjavíkurdætur, který rozpohyboval obří taneční stan. Osmičlenná formace měla strhující flow s big dick energií vetší než ranní fronty na sprchy a bylo úplně jedno, že jim rozuměli možná dva lidi. Udivené výrazy ani circle pity nepotřebovaly slovník.

Dalším překvapením byla folková zpěvačka Jade Bird, jejíž americana s britským přízvukem dojala snad každého, kdo šel kolem. Posledním odpoledním tahákem byl r&b zpěvák z Jižní Afriky Nakhane. Na mezinárodní scéně je sice nový, ale na jihoafrické LGBTQ scéně patří třicetiletý umělec k největším jménům posledních let – dojemné balady i radostný funk se silnou dávkou emocí od drobného hudebníka v botách na platformě a růžovém kostýmku.

Little Dragon sice občas působí na deskách vyčpěle, naživo ale představují smršť pozitivní taneční energie. Skupina vedená hlasem Yukimi Nagano dokáže lapit do svých psychedelických beatů a nepustit během celého koncertu, publikum je omotané jejím hlasem, stejně jako medúzovitými šaty. Fungovaly hlavně skladby z nové acidové desky, ale pochopitelně došlo i na největší hit Wildfire.

Hrdinou hlavní stage byl pro ten den Rodriguez. Bohužel letos nevydal tak silnou desku jako tUnE-aArDs, takže plán na devátou večerní byl jasný. Hlas Merril Garbus byl snad ještě silnější než z nahrávek, až z něj šel místy strach. Kroutit hlavou nebo se ponořit do jejího až překvapivě tanečního koncertu? Skupina Everything Everything, která už měla volno, zvládala obé. Jistotou sobotního večera byla malá klubová stage, kde se vždycky dalo najít něco zajímavého, když hlavní hvězdy zklamaly. GusGus byli příliš chladní, zato KillASon dostal do varu úplně všechny a měl to, co show Dannyho Browna den předtím neměla.

Na závěr jedno zklamání. Možná to bylo tím, že některé sety měly nastavené volume tak, že místo živelné jízdy byl poslechový dýchánek. Možná taky tím, že Sophie dostala (?) pouze hodinu a její první půlku jenom nehybně stála za pultem, kouřila cigarety a pouštěla vlastní tracky. Brilantní producentka, jež mění podobu současného popu, poněkud šokovala. Ono by bylo jedno, že několik minut nešáhla na nástroje, kdyby z ní šla nějaká energie. Plastové beaty a růžová síla by snad utáhly menší stan – například klubovou stage, kde ten večer zářila precizní producentka Coucou Chloe –, ale ne poloprázdné šapitó pro tisíce lidí, které se příznačně zaplnilo až na domácí oblíbenkyni B Complex.

Info

Pohoda 2018
5. - 7. 7. 2018 letisko Trenčín, Slovensko
fb událost

foto: Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.