Články / Reporty

Pohoda 2018, den třetí: festival s big dick flow

Pohoda 2018, den třetí: festival s big dick flow

Jakub Béreš | Články / Reporty | 09.07.2018

Na trenčínském letišti se vyplatí být v pozoru hned v poledne, ty nejlepší koncerty se totiž klidně můžou odehrát ještě za denního světla. Což platilo pro show islandského dámského rapového kolektivu Reykjavíkurdætur, který rozpohyboval obří taneční stan. Osmičlenná formace měla strhující flow s big dick energií vetší než ranní fronty na sprchy a bylo úplně jedno, že jim rozuměli možná dva lidi. Udivené výrazy ani circle pity nepotřebovaly slovník.

Dalším překvapením byla folková zpěvačka Jade Bird, jejíž americana s britským přízvukem dojala snad každého, kdo šel kolem. Posledním odpoledním tahákem byl r&b zpěvák z Jižní Afriky Nakhane. Na mezinárodní scéně je sice nový, ale na jihoafrické LGBTQ scéně patří třicetiletý umělec k největším jménům posledních let – dojemné balady i radostný funk se silnou dávkou emocí od drobného hudebníka v botách na platformě a růžovém kostýmku.

Little Dragon sice občas působí na deskách vyčpěle, naživo ale představují smršť pozitivní taneční energie. Skupina vedená hlasem Yukimi Nagano dokáže lapit do svých psychedelických beatů a nepustit během celého koncertu, publikum je omotané jejím hlasem, stejně jako medúzovitými šaty. Fungovaly hlavně skladby z nové acidové desky, ale pochopitelně došlo i na největší hit Wildfire.

Hrdinou hlavní stage byl pro ten den Rodriguez. Bohužel letos nevydal tak silnou desku jako tUnE-aArDs, takže plán na devátou večerní byl jasný. Hlas Merril Garbus byl snad ještě silnější než z nahrávek, až z něj šel místy strach. Kroutit hlavou nebo se ponořit do jejího až překvapivě tanečního koncertu? Skupina Everything Everything, která už měla volno, zvládala obé. Jistotou sobotního večera byla malá klubová stage, kde se vždycky dalo najít něco zajímavého, když hlavní hvězdy zklamaly. GusGus byli příliš chladní, zato KillASon dostal do varu úplně všechny a měl to, co show Dannyho Browna den předtím neměla.

Na závěr jedno zklamání. Možná to bylo tím, že některé sety měly nastavené volume tak, že místo živelné jízdy byl poslechový dýchánek. Možná taky tím, že Sophie dostala (?) pouze hodinu a její první půlku jenom nehybně stála za pultem, kouřila cigarety a pouštěla vlastní tracky. Brilantní producentka, jež mění podobu současného popu, poněkud šokovala. Ono by bylo jedno, že několik minut nešáhla na nástroje, kdyby z ní šla nějaká energie. Plastové beaty a růžová síla by snad utáhly menší stan – například klubovou stage, kde ten večer zářila precizní producentka Coucou Chloe –, ale ne poloprázdné šapitó pro tisíce lidí, které se příznačně zaplnilo až na domácí oblíbenkyni B Complex.

Info

Pohoda 2018
5. - 7. 7. 2018 letisko Trenčín, Slovensko
fb událost

foto: Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.