Pohoda Festival: When I say Major, you say Lazer! (den první)

Od parkoviště vypadá Pohoda jako obří pouť. Modré špičky obřích šapitó prodlužují panorama kopců dookola a barevné diody adrenalinových atrakcí vytvářejí proti temnému nebi světelné obrazce. V původním smyslu slova znamenala pouť pouze akt putování, kolotoče se připojily až později. I na trenčianské letisko lidé putují z různých koutů bývalé federace, ať už kvůli některé z hudebních či literárních stagí nebo jen kvůli atmosféře samé. Kolotoče také přijely až později.

Hudební program odstartovala dvojice z New Jersey - The Bots. I když už nejsou tak děsivě mladí jako na začátku kariéry, zejména bubeník Anaiah Lei se svým obřím afrem vzbuzuje minimálně milé úsměvy. Bratři bojovali se zvukem, bojovali s technikou a trochu i s nerozehřátým publikem. Dá se říct, že po hodinovém snažení svůj rock'n'rollový boj vyhráli, i když ti, co viděli jejich klipy, čekali možná ještě větší nářez.

Zabloudivším Pražákům na koncertě Pražského Výběru bylo hej. Hej bylo i Slovákům a vlastně úplně všem. Upír Michael Kocáb vylezl z rakve po DJském intru s mash-upem hitů zrestaurované kapely. Sebeironie jim nechybí a ke vtipným oblečkům přidali i divadelní skeče se smrtkou. Ale hlavní je přece jenom hudba, kterou kromě viditelné nadšeného Čoka hnali kupředu střídající se bubeníci z různých epoch historie formace, došlo i na dvojité sólo na bicí. Takhle mají vypadat reuniony. S Kaiser Chiefs na druhé stagi se festival přesunul zase do Anglie, takže britské vlajky v obecenstvu vlály jak na Glastonbury a křivka nadšení eskalovala hned dvakrát - poprvé uprostřed setu při Ruby (Ruby Ruby Ruby Ruby Ruby!!!), poté když zpěvák Ricky Wilson vylezl na ,,hradby“ vedle davu a odzpíval celou píseň k nataženým rukám fanoušků.

,,When I say Major, you say Lazer! Major! Lazer!“ Projekt Dipla, který si na live performance bere velkou skupinu pomocníků zahrnující DJs, MC i tanečnice, zbořil taneční stan show startující housem, co se přes reggae/dancehallovou část dostala až k dubstepu a drum and bassu. Ani nebyla potřeba klasická hláška, že lidi mají skákat all the way to the back, žádná hranice mezi kotlem a zbytkem neexistovala. Extravagantní vystoupení s kartónovýma pračkama na pódiu (nebo něčím sci-fi, co pračky připomínalo), obří průhlednou koulí, ve které se Diplo projel po davu a absurdně sexistickým songem Bubble Butt (klip stojí za to), při kterém si desítka vyvolených dívek z publika přede všema zatančila. A jedna z nich si bude pamatovat, že vytahovat smartphone místo ladných pohybů svých boků znamená okamžitý vyhazov. Nekompromisní, ale fér.

Na vynikající a zábavnou show Major Lazer navázal Diplo samostatným setem, který byl sice předropovaný, ale umně zmixovaný. Get Lucky, Internet Friends nebo snad nejvíc remixovaný track poslední doby Crush on You - komu by se chtělo jít první večer spát? A nakonec stojí za to zmínit The Smashing Pumpkins. Headlineři na Pohodě nejsou jen náhodná selekce s komerčním potenciálem, ale jak píšou pořadatelé ve festivalovém Týždni, legendy typu Pumpkins mají pro čtyřicátníka určitou nostalgickou hodnotu a novou generaci můžou oslovit zase něčím jiným. Bohužel ,,silent diskem“ hned zezačátku neoslovili nikoho, zvláště když nerozdali sluchátka. A i když se nakonec zvuk o něco zlepšil, rozpačitý dojem z vystoupení ve mě zůstal. Narvané prostranství před Bažant stagí odzpívalo největší hity a nejsilnější momenty nastaly, když hlas Billa Corgana vzlétal sám po přistávací dráze letiště a basová linka Nikoly Fiorentiny hledala svou cestu skrze desetitisíce noh na betonu.

Dříve byl čtvrtek rozehřívacím dnem, ale shodou okolností včera se představily hned dvě velké alternativní skupiny z Británie a Ameriky, což na úplnou rozcvičku nevypadalo. A to, že je nakonec svou vstřícností překonalo ,,hloupé“ vesmírné elektro, na věci nic nemění.