Články / Reporty

Pohoda: Zmáčknout play ve správnou dobu

Pohoda: Zmáčknout play ve správnou dobu

Jakub Béreš | Články / Reporty | 08.07.2017

Po prvním večeru, kdy areál ovládly kytarové projekty se festival konečně přesunul do roku dva tisíce sedmnáct. Hlavní stage totiž byla celý den v obložení dominantních ženských headlinerek, které se kriticky vyjadřují ke společenskému dění na naší planetě. Po Solange, jejíž aktuální deska vykresluje situaci afroamerických žen ve Spojených státech v posledním období vlády Baracka Obamy, se v hlavním večerním čase představila M.I.A. se svojí show útočící na všechny politické hranice.

Před průletem děním na globální politické scéně nás Tommy Cash vzal do genderově fluidních oblastí Tallinu, který čelí neustálému ruskému vlivu i útokům na svobodu vyjadřování. Pětadvacetiletý rapper dokázal v největším krytém stanu, že párty v jednu odpoledne není pro Pohodu žádný problém. Unuděný mladík zahájil promítáním hantaj porna s problesky detailů pohlavních orgánů jak z Fight Clubu a slovy: "Kolik je sakra hodin? Jedna? Normálně v tuhle dobu ještě spím." Během hodiny se rychle otřepal a svoji první slovenskou show plnou zběsilých moshpitů přes půlku stanu ukončil přitisklý k prvním řadám a pokřiky: "Slovakia, You're fucking crazy!"

Tommy Cash vsadil na one man show a eklektické projekce těžící z internetové kultury. Oproti němu zvolila Solange okázalejší prezentaci, když její stage zdobila plachta s velkým červeným kruhem a početná kapela v kostýmech stejné barvy. I když své vystoupení musela o pár desítek minut posunout a posléze ukončit o půl hodiny dříve kvůli dešti, přesto předvedla nejosobitější vystoupení. Vedle ladných vokálních partů uhranula perfektně nacvičenou, sofistikovanou skupinovou choreografií a neustálými milými úsměvy.

Squarepusher / Austra / Mykki Blanco, některá rozhodnutí jsou bolestivější než jiná a člověk by se nejraději rozkrájel. Od hlavní stage je ale nejblíže Europa stan, kde právě rozehříval dav DJ Mykkiho Blanca. Po dvaceti minutách se na stagi objevil rapper v baletní sukni, aby s hitovkou Loner zaplul mezi lidi a zůstal tam po většinu své energické show, do níž skryl i kolísavý rap a špatnou komunikaci s osvětlovačem. Jistější vystoupení předvedli Sleaford Mods, jejichž rap game bavila hlavně díky silnému britskému přízvuku a choreografii muže na beatu Andrewa Fearna. Ten měl s pivem v ruce jediný úkol - zmáčknout ve správný okamžik play na svém notebooku.

Info

Pohoda festival 2017
6. - 8. 7. 2017 Letiště, Trenčín

foto © dawek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.