Jakub Béreš | Články / Reporty | 08.07.2017
Po prvním večeru, kdy areál ovládly kytarové projekty se festival konečně přesunul do roku dva tisíce sedmnáct. Hlavní stage totiž byla celý den v obložení dominantních ženských headlinerek, které se kriticky vyjadřují ke společenskému dění na naší planetě. Po Solange, jejíž aktuální deska vykresluje situaci afroamerických žen ve Spojených státech v posledním období vlády Baracka Obamy, se v hlavním večerním čase představila M.I.A. se svojí show útočící na všechny politické hranice.
Před průletem děním na globální politické scéně nás Tommy Cash vzal do genderově fluidních oblastí Tallinu, který čelí neustálému ruskému vlivu i útokům na svobodu vyjadřování. Pětadvacetiletý rapper dokázal v největším krytém stanu, že párty v jednu odpoledne není pro Pohodu žádný problém. Unuděný mladík zahájil promítáním hantaj porna s problesky detailů pohlavních orgánů jak z Fight Clubu a slovy: "Kolik je sakra hodin? Jedna? Normálně v tuhle dobu ještě spím." Během hodiny se rychle otřepal a svoji první slovenskou show plnou zběsilých moshpitů přes půlku stanu ukončil přitisklý k prvním řadám a pokřiky: "Slovakia, You're fucking crazy!"
Tommy Cash vsadil na one man show a eklektické projekce těžící z internetové kultury. Oproti němu zvolila Solange okázalejší prezentaci, když její stage zdobila plachta s velkým červeným kruhem a početná kapela v kostýmech stejné barvy. I když své vystoupení musela o pár desítek minut posunout a posléze ukončit o půl hodiny dříve kvůli dešti, přesto předvedla nejosobitější vystoupení. Vedle ladných vokálních partů uhranula perfektně nacvičenou, sofistikovanou skupinovou choreografií a neustálými milými úsměvy.
Squarepusher / Austra / Mykki Blanco, některá rozhodnutí jsou bolestivější než jiná a člověk by se nejraději rozkrájel. Od hlavní stage je ale nejblíže Europa stan, kde právě rozehříval dav DJ Mykkiho Blanca. Po dvaceti minutách se na stagi objevil rapper v baletní sukni, aby s hitovkou Loner zaplul mezi lidi a zůstal tam po většinu své energické show, do níž skryl i kolísavý rap a špatnou komunikaci s osvětlovačem. Jistější vystoupení předvedli Sleaford Mods, jejichž rap game bavila hlavně díky silnému britskému přízvuku a choreografii muže na beatu Andrewa Fearna. Ten měl s pivem v ruce jediný úkol - zmáčknout ve správný okamžik play na svém notebooku.
Pohoda festival 2017
6. - 8. 7. 2017 Letiště, Trenčín
foto © dawek
Michal Pařízek 22.09.2023
O to víc vrtá hlavou věta, kterou mi asi šedesátiletý prodavač odpověděl na otázku, co nějaká novější místní jména: „Já nic neznám, pro mě hudba skončila v roce 1990.“
Eva Karpilovská 20.09.2023
Do setu přimíchali i starší hity a svou fantastickou, přitom ne nabubřelou show potvrdili, že patří mezi nejlepší živé kapely současnosti.
Kristina Kratochvilová 20.09.2023
Dokážu si představit, že podobné přípravy na nákup lístků pravidelně probíhá u fanoušků Taylor Swift nebo Harryho Stylese. Já ji ale zažívám poprvé.
Jan Starý 19.09.2023
Dramaturgicky a organizačně perfektní akce si zaslouží jedinou výtku – takovou sestavu by mělo vidět víc lidí.
Kristýna Břeská, Ondřej Vraštil 19.09.2023
Ve barokní Valdštejnské lodžii jsme tři dny putovali mezi kostelem, čestným dvorem památky Lodžie, maringotkami v majestátním parku Libosadu, šapitó a divadelními sály...
Michal Pařízek 18.09.2023
Pořadatelé chorvatského Shipu na to šli podobně. Naplno, s emocemi. Navíc mají v ruce hned několik tutových trumfů, včetně esa v podobě skutečně okouzlujícího místa konání.
Lucia Banáková 17.09.2023
Kráľovná avantgardného popu sa vrátila po dvadsiatich piatich rokoch. A hoci by fungovali aj superlatívy, Björk existuje kdesi mimo pozemského toku informácií.
Kryštof Kočtář 13.09.2023
Patetická moudra slyší jen málokdo rád, nicméně výrok „méně je někdy více“ přesně vystihuje sety kapel, které zahrály v brněnském Kabinetu Múz.
Dominik Polívka 10.09.2023
První ročník a ambice velikosti 22,5 hektarů elektrizují na hony daleko. Zlatá hodinka hladí železobetonové stěny rezonující prvními zvukovkami, Nils Frahm si staví aparát.
Jan Starý 07.09.2023
Na půdorysu podobném legendárním darmstadtským kurzům se sem co dva roky sjíždějí skladatelé a interpreti současné artificiální hudby aneb na jatka a dál.