Články / Reporty

Pohodové perspektivy, karaoke na Pohodě

Pohodové perspektivy, karaoke na Pohodě

David Čajčík | Články / Reporty | 07.07.2017

„Modré špičky obřích šapitó prodlužují panorama kopců dookola a barevné diody adrenalinových atrakcí vytvářejí proti temnému nebi světelné obrazce.“ Čtu svůj první report, rok 2013, psaný na koleně, ve stánku s kávou, kam ještě dosahovala wifi. Stejné paralely jsou ve mně pořád, perspektivy se mění. Vím, co čekat, a o to víc se těším. Zpátky doma, v Trenčíně. K areálu poprvé zezadu, lunapark v odpoledním slunci. Mít své lidi na Pohodě je prima, známé tváře už nepotkáváme jen u stánku s pagáči. Kdo k hudbě přijde, ten už neodejde. Jedeme podél DIY vlajek se šipkami, podél přistávací plochy a krosnových divizí. Teď prší, silná ranní bouře. Press centrum bouří údery do klávesnic. Z vysílaček slyšíme předpověď. Bude bláto. Festival se probouzí po prvním večeru, protančené noci. „Rozehřívací den? Už ne.“ Ani náhodou.

Zábavní čtvrtek. Terminus pohodis. Víceletý dramaturgický plán nebo ad hoc ospravedlnění Ylvis? Nepředbíhejme, The Ills. Po prvním proslovu mezi skladbami slyším z davu nejobligátnější recenzi. „To sú Slováci?!“ Pravý start festivalu, zároveň jedna z nejtvrdších kapel, co tady uslyšíme. Téměř gojirovské spodky podkreslují mathrockové melodie, šetří se slovy, šetří se pauzami, šetří s dechem. Nešetří se. Vývozním artiklem se tady ohánět nemusíme, na domácí půdě před domácím publikem se hraje naša hra. A ústa zůstávají otevřené, stejně jako moshpit. Suverenita na padesátou. Vzpomínám na čecháčka v Tatrách před výhledem do údolí: „A tohle všechno bylo naše.“ Koukám na čtveřici sympaťáků a nadržený dav před nima. Tohle všechno by bylo naše. Kašlu na hory, chci The Ills. To je real something.

Ylvis tancovačka. Ylvis karaoke. Ylvis píčovina. Norské duo s klasickým hudebním vzděláním, biliardami views a liščím kostýmem. Wa-pa-pa-pa-pa-pa-pow. Jeden z nejvíc kontroverzních headlinerů festivalu za jeho historii, světová premiéra a nevím co ještě. Těžká skepse, přiznávám se, ale s myslí otevřenou hledám místo s výhledem. Desetiminutový countdown, publikum se baví a desetkrát odpočítává sekundy. Velký nástup, ensémbl o patnácti členech, kostýmy z pohádky ČT1, choreografie jak od Madonny, překvapivě hodně nástrojů a osmdesátiminutová show. Vtipné texty, bez jakýchkoliv debat. Karaoke pruh nad stagí funguje, disko ekvivalent power-metalové show to však zdaleka nezachrání. Všechno v dobrém, nejsme suchaři a tančíme nad skoro plným měsícem. Ale slzu po loňské PJ Harvey ve stejný čas zamáčknout můžeme. A bude poslední tenhle víkend.

Info

Pohoda festival 2017
6. - 8. 7. 2017, letiště Trenčín
www.pohodafestival.sk

foto © su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.