David Čajčík | Články / Reporty | 07.07.2017
„Modré špičky obřích šapitó prodlužují panorama kopců dookola a barevné diody adrenalinových atrakcí vytvářejí proti temnému nebi světelné obrazce.“ Čtu svůj první report, rok 2013, psaný na koleně, ve stánku s kávou, kam ještě dosahovala wifi. Stejné paralely jsou ve mně pořád, perspektivy se mění. Vím, co čekat, a o to víc se těším. Zpátky doma, v Trenčíně. K areálu poprvé zezadu, lunapark v odpoledním slunci. Mít své lidi na Pohodě je prima, známé tváře už nepotkáváme jen u stánku s pagáči. Kdo k hudbě přijde, ten už neodejde. Jedeme podél DIY vlajek se šipkami, podél přistávací plochy a krosnových divizí. Teď prší, silná ranní bouře. Press centrum bouří údery do klávesnic. Z vysílaček slyšíme předpověď. Bude bláto. Festival se probouzí po prvním večeru, protančené noci. „Rozehřívací den? Už ne.“ Ani náhodou.
Zábavní čtvrtek. Terminus pohodis. Víceletý dramaturgický plán nebo ad hoc ospravedlnění Ylvis? Nepředbíhejme, The Ills. Po prvním proslovu mezi skladbami slyším z davu nejobligátnější recenzi. „To sú Slováci?!“ Pravý start festivalu, zároveň jedna z nejtvrdších kapel, co tady uslyšíme. Téměř gojirovské spodky podkreslují mathrockové melodie, šetří se slovy, šetří se pauzami, šetří s dechem. Nešetří se. Vývozním artiklem se tady ohánět nemusíme, na domácí půdě před domácím publikem se hraje naša hra. A ústa zůstávají otevřené, stejně jako moshpit. Suverenita na padesátou. Vzpomínám na čecháčka v Tatrách před výhledem do údolí: „A tohle všechno bylo naše.“ Koukám na čtveřici sympaťáků a nadržený dav před nima. Tohle všechno by bylo naše. Kašlu na hory, chci The Ills. To je real something.
Ylvis tancovačka. Ylvis karaoke. Ylvis píčovina. Norské duo s klasickým hudebním vzděláním, biliardami views a liščím kostýmem. Wa-pa-pa-pa-pa-pa-pow. Jeden z nejvíc kontroverzních headlinerů festivalu za jeho historii, světová premiéra a nevím co ještě. Těžká skepse, přiznávám se, ale s myslí otevřenou hledám místo s výhledem. Desetiminutový countdown, publikum se baví a desetkrát odpočítává sekundy. Velký nástup, ensémbl o patnácti členech, kostýmy z pohádky ČT1, choreografie jak od Madonny, překvapivě hodně nástrojů a osmdesátiminutová show. Vtipné texty, bez jakýchkoliv debat. Karaoke pruh nad stagí funguje, disko ekvivalent power-metalové show to však zdaleka nezachrání. Všechno v dobrém, nejsme suchaři a tančíme nad skoro plným měsícem. Ale slzu po loňské PJ Harvey ve stejný čas zamáčknout můžeme. A bude poslední tenhle víkend.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.