David Čajčík | Články / Reporty | 07.07.2018
Fenomén. Nenápadný stánek čepující tresku v majonéze do vyhloubených baget si jiné označení nezaslouží. Dlouhé, téměř hodinové fronty se v posledních letech staly na Pohodě koloritem. Jedno z cenově nejvýhodnějších jídel v areálu, vzpomínky z dětství i zaručený lék na kocovinu. „To není rybí salát. To je treska v rožku!“ prohlásí rezolutně slečna, u které se snažím zjistit, v čem vězí pro Čechy téměř nepochopitelná popularita osvěžujícího, přesto při nejlepší možné vůli lehce bizarního pokrmu. Uznale, snad trochu s lítostí v hlase dodává, že v Čechách máme v obchodech jen jeden druh a ještě ne ten správný. Prostě tomu nemůžu rozumět. S nálepkou přilepenou na stanu dostaneme i ranní roznos přímo do spacáku. Autentický budíček.
Snad nejvřelejší potlesk druhého pohodového dne si vysloužil ředitel festivalu Michal Kaščák, když po hodinách dusna a napjatého očekávání oznámil, že bouřka nás nakonec minula. Traduje se, že termín Pohody je vybrán na základě dlouhodobých meteorologických měření a tento víkend v Trenčíně naprší historicky nejméně. Tragédie z roku 2009 způsobená spadlým stanem, který si vyžádal dvě oběti, se zdá v optimistickém a prosluněném areálu téměř absurdní, přesto se k tématu stáčí řeč. V té době se vážně uvažovalo o tom, že Pohoda skončí. Přijít o tak skvěle a originálně vystavěný festival by byla pro slovenskou hudební scénu velká ztráta, možná ještě přednější je jeho úloha v politicky komplikované zemi.
Festival s názorem, který není nikde explicitně propagován, a přesto jeho stopy najdeme po celém areálu. Rušná ulička věnovaná neziskovkám, desítky diskuzí věnovaných aktuálním tématům z té „správné“ strany nebo třeba minaret. Téměř dojemnou reakci sklidil před narvaným sálem výrok „Nelituju ničeho!“ od jedné z pozvaných členek ruské aktivistické kapely Pussy Riot. Prezident Kiska procházející se (jako každý rok) po areálu rozdává autogramy i fotky. Kaščák od něj nedávno převzal státní vyznamenání a je veřejným tajemstvím, že si tito dva protagonisté slovenské politické a kulturní scény velmi dobře rozumí. Pohoda tímto už dlouho opouští status apolitického festivalu a pro pozorné návštěvníky se může stát snadno festivalem vzdělávání.
„Rok čo rok sa deti hamburgerov spoločne stretnú, aby sa mohli bohapusto schlastať. Zopár si ich ide vypočuť hudbu, no zmysel Pohody je iný. Je to neoliberálny odvar Festivalu politickej piesne,“ píše ve svém čerstvém statusu poslanec za SMER a podporovatel Putinova režimu Ľuboš Blaha. Když si kupuju čerstvou sangríu v La Bottega Latina, ochutnávám krvavý argentinský steak s cenovkou 17 euro a v dáli zní Pussy Riot, připadá mi, že mu rozumím. Hudba zde skutečně není na prvním místě a i to dělá Pohodu výjimečnou. A především je to festival, kde hamburgery netvoří ani deset procent nabídky občerstvení. Jako multikulturní dítě čínských knedlíčků gyoza, korejského BBQ s kimchi a Pad Thai (to vše zde můžete ochutnat) bych tedy rád dodal, že se na Pohodě cítím „brainwashován“ tím nejpříjemnějším způsobem.
Edit sobotního poledne: treska v rožku se dočasně vyprodala.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.