Články / Reporty

Pohodové receptury: z momentů tradice.

Pohodové receptury: z momentů tradice.

David Čajčík | Články / Reporty | 08.07.2018

Je jedenáct hodin dopoledne, tři sta šedesát dva dní do začátku festivalu, tedy dalšího ročníku. Sedíme v Café Kušnierik, ve středobodu areálu, v centru našeho vesmíru uplynulých tří dnů. Stánky s ovocem doprodávají melouny, od Kušnierikovcou dostáváme cold brew jako dárek. Za věrnost. Sedm hodin zpátky sedíme u totožného stolu a za ozvěn posledních tanečních setů ze všech směrů probíráme hudbu, večírky i životy. Z nejhezčích momentů se stávají ty nejtrvalejší festivalové tradice. Slobodné vinárstvo odzátkovává další a další lahve. Sauvignon, Veltlín i sladké rosé. Na příruční sedmidecku v plastové lahvi si zvykáme rychle. Vlastně jsme si už dávno zvykli.

Sedíme v trávě u festivalové brány, kterou opouští poslední návštěvníci a záhy i na korbách naložené ToiToi. Pijeme víno, píšeme reporty, nahráváme fotky. Press centrum pod sluncem, s výhledem na věž trenčianského hradu i blízké kopce. Slovenská garážovka Genuine Jacks nastupuje do taxi, včera odehrála set právě v Café Kušnierik. Jeden z desítek, co jsme stihnout chtěli a nestihli. Určitě to bylo dobré. Jejich manažerka vystihuje všudypřítomnou náladu. Zítra se prý vrátí uklízet. Nechce se jí domů. Ani nám, ani trochu. Pouštíme si My Way od Limp Bizkit. Jednu ze závěrečných písní, co nám utkvěla v hlavě z closing setu Ink Midgeta. Popohodová deprese je stejně reálná a nevyhnutelná jako zácpy do Prahy. Our way on the highway. Píše mi kamarádka z ústředí, že by měl festival začít znovu pro všechny, kdo na něm pracovali, aby si taky užili koncerty. Dodal bych, že by měl začít znovu pro všechny, už jen abychom využili naše plány bé, cé… ostatně někdy nevyšly ani ty á. Nevadí.

Když po páté ranní vychází slunce, před hlavním pódiem jsou dva tisíce lidí. Tančí se na zběsilý gypsy band Lomnické Čháve, tančí se zběsile. Pomíchaný dav sluncem oslněných tanečníků vynořených z hlubin rejvů i těch, kteří si kvůli tradičnímu vítání slnka nastavili budíček. Líbají se kluci i holky, líbají se kluci i kluci. Pohodová alchymie, pro jejíž popis nenacházím slova na místě ani teď. Točím pár videí, ale vzdávám to. Můžete mít kolik chcete peněz, ty největší headlinery a sponzory, ty nejluxusnější VIP zóny a největší stage. Ale přimět tolik lidí věnovat poslední energii i spánek poslední den festivalu si musíte zasloužit. V tomto případě dvaadvaceti lety poctivé snahy udělat nejlepší festival na světě. Naviděnou u slunečnic, ať už příští rok budou nebo ne. Pohodové tradice jsou silnější než realita.

Míjí nás auto se stánkem grilovaného oštiepku na přívěsu. Je čas odejít.

Děkujeme.

Info

Pohoda 2018
5. - 7. 7. 2018 letisko Trenčín, Slovensko
fb událost

foto: Zuzana Malá

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.