Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 03.02.2020
V polovině týdenního festivalu (a po první části, o které jsem psala tady) na mě padá splín a cítím se nezvykle požitkářsky, ba přecpaná kulturou, jak už to tak bývá na festivalech a v klubech, kde se může stát cokoliv. CTM však programově přitvrzuje a Berghain už má poslední dva večery otevřené všechny stage, dá se tam nadechnout, program je různorodější. Zatímco v Säule tluče nekompromisní techno, v Panorama Baru se tančí a v hlavním sálu Antoine Chessex vzniká drone/noise za pomoci saxofonu. Minimalistické, pořád ovšem zajímavé po hudební i vizuální stránce.
Druhá polovina CTM je hudebně různorodější a kontrastnější. Lyra Pramuk je velmi performativní – její set je spíš koncertní než klubový, včetně kulis na pódiu a výrazně modrých šatů působí v tmavém klubu až nepatřičně, atmosféru však vytváří dokonalou. Ocenění za nejvíc uchvacující vystoupení vyhrávají indonéští Raja Kirik, hrají hodinu, jako by bez začátku a konce. Odbíhám a pluju dál Berghainem, a když se vracím, oni jsou pořád na pódiu a pořád je na co koukat, stále je tam pohyb a dokonalá fúze akustického noisu s využítím DIY hudebních nástrojů a elektronických dronů.
Pohyb jako neplánovaný motiv druhé poloviny festivalu pomáhá bojovat s útlumem a nabádá k dalšímu užívání si v duchu sex, drogy a kebab a jde to celkem přirozeně. Hned dvakrát vystupují Nakibembe Xylophone Troupe - šest Uganďanů a jeden xylofon embaire. V pátek vystupují s Gabber Modus Operandi a Wahono, což je kombinace, kterou člověk jen tak nevymyslí, ale jako skalní fanoušek pizzy s ananasem prohlašuji, že by určitě měl. Spojení věcí z opačných konců hudebního spektra dospěje často k nečekaně dobrému výsledku a noiseová elektronika Indonesanů s rytmickými perkusemi je naprosto kompatibilní. Nakibembe Xylophone Troupe jsou skvělí i sólově ve Festsaal Kreuzberg, kde sice už umírám únavou, ale v mysli jsem na oslavě uprostřed savany plné tancujících lidí a afrického jídla.
Aby se návštěvníci nenechali příliš unést optimismem a nezapomněli na blížící se zkázu společnosti a pohlcení technologiemi, je tady Deathprod v Betonhalle, což je prostor v rámci komplexu bývalého krematoria, něco mezi podzemní garáží a krytem. Jeho set je meditativní a zároveň zdrcující a je zábavné sledovat lidi, jak se lekají v náhlých hlučných pasážích, zatímco se já roztékám na podlahu a splývám s betonem a rezonující konstrukcí.
Důkazem, že se CTM snaží bojovat proti své zdánlivé technokraticii, je kromě diskusí a přednášek o udržitelnosti i zvuková instalace Marie Therezy Alves a Lucrecie Dalt v botanické zahradě při příležitosti 250. narozenin Alexandra von Humboldt. Při pohybu hlavním tropickým skleníkem se hudba ve sluchátkách volně loopuje, žánrově navazuje od jemné elektroniky přes jazzík až k mluvenému slovu a celkový dojem připomíná něco mezi interaktivnější Plantasií a soundtrackem ke hře Botanicula. Škoda, že tahle instalace nemůže být trvalá, zelené hudby není nikdy dost.
CTM vtahuje do svého víru dobrodružného umění, a je to chaotické a náročné. Možná ale právě to je ten skutečný kontakt s reálným životem, jeho oslava, a zároveň varování před hrozbami reality. Aktivistický hédonizmus. Příště klidně zase, ale radši v menším měřítku.
CTM Festival 2020
24. 1. - 2. 2. 2020, Berlin
foto © CTM
Jiří Procházka, waghiss666 16.08.2022
“Lidi jsou tu v pohodě. V porovnání s Wacken nebo Metal Days je to tady uvolněný a vše se točí kolem muziky, žádnej bullshit.” říká Inna.
Jonáš Sudakov 14.08.2022
Nula percent vzduchu, desať percent pary, deväťdesiat percent energie.
Jiří Procházka, waghiss666 13.08.2022
Barevná světýlka, osmdesátkové disko, Billie Jean a další metaly. Viděno dvojmo, dva periskopy z josefovských katakomb.
David Stoklas 13.08.2022
Jestli jsou v DIIV v něčem dobří, tak v překonávání vlastních bubáků. Potvrdili to i tentokrát.
waghiss666 11.08.2022
Šokující mi připadá zjištění, kolik lidí se v areálu pohybuje už poměrně brzo, spíš od pohledu, než že by trpělo pohodlí.
Václav Valtr 11.08.2022
Jsou umělci, kteří upoutají svou propracovaností, rafinovaným poselstvím či energií. Arooj Aftab zaujala především svou bezprostředností.
Minka Dočkalová, Veronika Miksová 10.08.2022
Vynikající koncerty, nechutné písňové texty, čórky, krásní lidé i nedostatek času, všechno bylo... Beseda, edice dva dvacet dva. Reportážní kombo.
Radka Bednarzová 08.08.2022
Areál se začal zaplňovat. Projít gastrozónou nebo uličkou kolem toalet se stalo pekelným zážitkem a mělo dojít na nejhorší.
Aneta Kohoutová 07.08.2022
I letos bylo hodně lidí a stály se fronty. Chci na film - plno, chci kafe - fronta! Paní v Lidlu lhala, když říkala svojí sousedce, že letos je…
Ondřej Oharek 05.08.2022
Poslední projekce doznívají, Smetanovy sady se ještě jednou plní. Filmovka je u konce.