blueskin | Články / Sloupky/Blogy | 25.10.2017
Znáte ten pocit, kdy někam přijedete poprvé a okamžitě víte, že jste našli svůj kmen? Mně se tohle stalo před třemi lety s jihlavským festivalem dokumentárních filmů a ten kmen, který lidé kolem něj tvoří, by se dal nazvat třeba informačními všežravci. Představuju si, jak bychom asi vypadali na fotkách v jednom z budoucích dílů biggbossovské knižní série – zarudlé oči, v ruce kelímek s kafem, přes rameno festivalová taška, oblečení pokapané od šťávy z fast foodu hltaného během hektických přesunů mezi jednotlivými festivalovými scénami...
Můžu tady zůstat?
Jedním z taháků letošního festivalového programu jsou rozšířené verze Manželských etud. Postupně bude promítnuto všech šest dílů série, která v roce 1980 vyslala Helenu Třeštíkovou na dráhu nejslavnější české filmové voyerky. Zatím poslední etapa natáčení zahrnuje roky 2009-2017. Po promítnutí prvního dílu, který sleduje osudy věčné pesimistky Mirky a motoristického nadšence Antonína, je ještě brzo hodnotit přínos aktuálního rozšíření série. Předběžně se ale zdá, že třetí etapa postrádá sílu jedničky a dvojky.
Původní řada byla cenná svým vhledem do fungování instituce manželství na sklonku reálného socialismu. Druhá řada z let 1999-2005 přinesla zajímavé srovnání toho, jak se sledované dvojice vypořádaly s pádem komunismu a přechodem do nových společenských podmínek. Největší nevýhodou trojky je malý odstup od její předchůdkyně. Skutečně nového je tu pomálu, spíš se jedná o sofistikovanější verzi bulvárních televizních magazínů.
Zahajovací ceremoniály jsou velkou slabinou jihlavského festivalu. Tradičně je uváděla dvojice Jiří Havelka a Ondřej Cihlář, letos byl duch divadla Vosto5 přítomen jen v podobě režie prvního jmenovaného. Havelka proměnil pódium Domu kultury a odborů v tribunu parodující předlistopadové sjezdy KSČ. Místo komunistických pohlavárů zasedli v lavicích členové nejrůznějších festivalových porot, ale i osobnosti typu Tomáše Sedláčka.
Skutečné sjezdy připomínal ceremoniál i svou zábavností a spádem. Nešlo přitom o Havelkovu nekompententnost, spíš se tu zhmotnily tytéž principy, jaké známe z dob, kdy předávání Českých lvů moderovali Jaromír Dušek s Martinem Zbrožkem. Tak jako v jejich případě, míří i „vostopětkový“ humor na poměrně úzkou niku příjemců, troufám si ale říct, že ve většině přítomných festivalových hostů vyvolává pocit nepříjemného zmatení a ve finále až ubíjející nudy.
Čest prvního dne festivalu zachraňovala až projekce filmu Mečiar. Tereza Nvotová v něm předvedla zajímavou variaci na dokument se silným osobním vkladem svého tvůrce, když do snímku zařadila amatérské záběry ze svého rodinného archivu. Příběh vzestupu a pádu Vladimíra Mečiara tak doplňuje paralelní linie, která sleduje, jak se „velké dějiny“ porevolučního Slovenska odráží v mikrosvětě autorčiny rodiny.
V angličtině má Mečiar všeříkající název Lust for Power. V tomto kontextu je film nesmírně zajímavý pro české publikum, které se momentálně vzpamatovává z výsledku nedávných parlamentních voleb. Hlavního protagonistu ukazuje jako bezskrupulózního manipulátora, který o své pravdě dokázal přesvědčit nejen početné davy, především ale sám sebe. Konkrétní Mečiarovy nástupce na české politické scéně nech si každý dosadí podle svého.
První festivalový večer končí na rautu v prostorách jihlavské radnice. A pohostinnost pořadatelů budiž stokrát pochválena! Guláš, řízečky, zelný salát, pragerovský cider a víno – to vše funguje jako ideální antidotum na rozladění ze zahajovacího večera. Vše špatné je rázem zapomenuto, zbývá jen neskutečná radost z toho, že jsem po dvou letech opět na místě s největší koncentrací příslušníků mého kmene v republice.
Můžu tady zůstat?
Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
24. 10. 2017 Jihlava
foto © Jakub Koumar
Veronika Mrázková 03.03.2021
Z desky ční fatalismus i sentiment. Koneckonců, výmluvné jsou už názvy skladeb: Hand of God, Old Times, Lavenders Field, Balcony Man.
redakce 09.02.2021
Jakubu Šímovi odvyprávěl rapper Čavalenky v rozhovoru pro tištěný Full Moon povídku v záhoráckém dialektu. Přinášíme plné znění.
Michal Pařízek 05.02.2021
Mezinárodní den coververzí. Taková blbost. Nejdříve jsem se tomu dost dlouho smál, pak o tom další tři týdny přemýšlel a posledních pár dní neposlouchám nic jinýho.
redakce 19.01.2021
Rozpětí tradičně vděčné a široké, nechybí známější jména jako Alyona Alyona nebo Katy J Pearson, konžský rapper se švýcarskými beaty, belgický shoegaze či skotská dudačka.
prof. Neutrino 19.01.2021
Videodrome se ohlíží za zajímavými klipy roku 2020, které reflektují ožehavá společenská témata současného světa.
redakce 18.01.2021
Spotify a Bandcamp, co dále? Pár nečekaných tipů máme, ať už je to dobře nebo špatně.
redakce 17.01.2021
Z kterých webů rádi čerpají naši redaktoři? Ze stránek hudebních médií i fanouškovských zinů, webů labelů i jednotlivých žurnalistů.
redakce 16.01.2021
Všechno zlé je k něčemu... znáte to. Že se toho odehrálo loni málo? No, zas tak málo toho nebylo...
redakce 15.01.2021
Loni nezbývalo než objevovat nová jména především na síti. I tam ale redakční kruhy zachytily umělce, kterým prorokují velkou budoucnost.
redakce 14.01.2021
Hlasování o klip roku v redakci na celé čáře vítězí FKA twigs s klipem Sad Day. Co milují ti další?