Články / Sloupky/Blogy

Pojď do mě, Jihlavo!

Pojď do mě, Jihlavo!

blueskin | Články / Sloupky/Blogy | 25.10.2017

Znáte ten pocit, kdy někam přijedete poprvé a okamžitě víte, že jste našli svůj kmen? Mně se tohle stalo před třemi lety s jihlavským festivalem dokumentárních filmů a ten kmen, který lidé kolem něj tvoří, by se dal nazvat třeba informačními všežravci. Představuju si, jak bychom asi vypadali na fotkách v jednom z budoucích dílů biggbossovské knižní série – zarudlé oči, v ruce kelímek s kafem, přes rameno festivalová taška, oblečení pokapané od šťávy z fast foodu hltaného během hektických přesunů mezi jednotlivými festivalovými scénami...

Můžu tady zůstat?

Jedním z taháků letošního festivalového programu jsou rozšířené verze Manželských etud. Postupně bude promítnuto všech šest dílů série, která v roce 1980 vyslala Helenu Třeštíkovou na dráhu nejslavnější české filmové voyerky. Zatím poslední etapa natáčení zahrnuje roky 2009-2017. Po promítnutí prvního dílu, který sleduje osudy věčné pesimistky Mirky a motoristického nadšence Antonína, je ještě brzo hodnotit přínos aktuálního rozšíření série. Předběžně se ale zdá, že třetí etapa postrádá sílu jedničky a dvojky.

Původní řada byla cenná svým vhledem do fungování instituce manželství na sklonku reálného socialismu. Druhá řada z let 1999-2005 přinesla zajímavé srovnání toho, jak se sledované dvojice vypořádaly s pádem komunismu a přechodem do nových společenských podmínek. Největší nevýhodou trojky je malý odstup od její předchůdkyně. Skutečně nového je tu pomálu, spíš se jedná o sofistikovanější verzi bulvárních televizních magazínů.

Zahajovací ceremoniály jsou velkou slabinou jihlavského festivalu. Tradičně je uváděla dvojice Jiří Havelka a Ondřej Cihlář, letos byl duch divadla Vosto5 přítomen jen v podobě režie prvního jmenovaného. Havelka proměnil pódium Domu kultury a odborů v tribunu parodující předlistopadové sjezdy KSČ. Místo komunistických pohlavárů zasedli v lavicích členové nejrůznějších festivalových porot, ale i osobnosti typu Tomáše Sedláčka.

Skutečné sjezdy připomínal ceremoniál i svou zábavností a spádem. Nešlo přitom o Havelkovu nekompententnost, spíš se tu zhmotnily tytéž principy, jaké známe z dob, kdy předávání Českých lvů moderovali Jaromír Dušek s Martinem Zbrožkem. Tak jako v jejich případě, míří i „vostopětkový“ humor na poměrně úzkou niku příjemců, troufám si ale říct, že ve většině přítomných festivalových hostů vyvolává pocit nepříjemného zmatení a ve finále až ubíjející nudy.

Čest prvního dne festivalu zachraňovala až projekce filmu Mečiar. Tereza Nvotová v něm předvedla zajímavou variaci na dokument se silným osobním vkladem svého tvůrce, když do snímku zařadila amatérské záběry ze svého rodinného archivu. Příběh vzestupu a pádu Vladimíra Mečiara tak doplňuje paralelní linie, která sleduje, jak se „velké dějiny“ porevolučního Slovenska odráží v mikrosvětě autorčiny rodiny.

V angličtině má Mečiar všeříkající název Lust for Power. V tomto kontextu je film nesmírně zajímavý pro české publikum, které se momentálně vzpamatovává z výsledku nedávných parlamentních voleb. Hlavního protagonistu ukazuje jako bezskrupulózního manipulátora, který o své pravdě dokázal přesvědčit nejen početné davy, především ale sám sebe. Konkrétní Mečiarovy nástupce na české politické scéně nech si každý dosadí podle svého.

První festivalový večer končí na rautu v prostorách jihlavské radnice. A pohostinnost pořadatelů budiž stokrát pochválena! Guláš, řízečky, zelný salát, pragerovský cider a víno – to vše funguje jako ideální antidotum na rozladění ze zahajovacího večera. Vše špatné je rázem zapomenuto, zbývá jen neskutečná radost z toho, že jsem po dvou letech opět na místě s největší koncentrací příslušníků mého kmene v republice.

Můžu tady zůstat?

Info

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
24. 10. 2017 Jihlava

foto © Jakub Koumar

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nekonečný štrůdl v káznici aneb Ein Strudel und Nekonečno

Minka Dočkalová 01.08.2021

Inscenace je plná matematických pouček, filosofických otázek i slovních hříček, vizuálně je dotvářena jednotlivými ingrediencemi vídeňského štrůdlu. Meeting Brno.

Šejkr #58: Naši lidi

Michal Pařízek 30.07.2021

Když říkám, že k dobrému festivalu ani moc koncertů nepotřebuju, tak to myslím úplně vážně. Dobře, je to trochu zhůvěřilost, uznávám, ale přesto sázím víc na...

Zahradní slavnost aneb Vivat Vila

redakce 28.07.2021

Jaké vzpomínky si odnáší (nejen) Full Moon crew z festivalu Vivat vila? Slzičky pro Edova syna a další dojmy.

Šejkr #57: „Vstal jsem v 10:25.“

Michal Pařízek 16.07.2021

Do galerie C|O Berlin jsem původně směřoval hlavně kvůli výstavě módní fotografky Nadine Ijewere, ještě víc na mě ale zapůsobila další tamní expozice.

Šejkr #56: Wellness ve znaku

Michal Pařízek 02.07.2021

Tenhle Šejkr s wellness ve znaku byl hotový už dávno. Třeba i díky lázeňskému tempu nebo zážitku z koncertu Havlových.

Krajina v obrazech: Galerie Benedikta Rejta v Lounech

Barka Fabiánová 01.07.2021

V Galerii Benedikta Rejta v Lounech právě probíhá dost povedená výstava Krajina+.

Kdo byl na Měsíci první? Aneb hudba, kterou neslyšíte

Marek Blažíček 21.06.2021

Sedmašedesátiletý Salvatore Garau se dlouhá léta věnuje konceptuálnímu umění a zároveň maluje abstraktní obrazy. A díky němu se ve světě umění poprvé vydražilo „nic“.

Šejkr #55: Kdo jede na tygru...

Michal Pařízek 18.06.2021

Tvorba Marka Lanegana mě provází tak dlouho, že se to až stydím říkat. Kdo vyrazil do pražských Riegráčů a kdo jede na tygru?

Hudba k láske (Vec+ Švidraň)

Mišo_O 17.06.2021

Za absolútny vrchol celého albumu a za Vecovu pravdepodobne najlepšiu vec, ktorú za posledné roky vygravíroval do papiera zlatými literami, sa smelo dá považovať...

Šejkr #54: Jak děláš omeletu?

Michal Pařízek 04.06.2021

Vzpomínky na Beatpol, The Drones, Anthonyho Bourdaina a peklo posledních dní. Včetně receptu!

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace