Články / Sloupky/Blogy

Pojď do mě, Jihlavo! (část druhá)

Pojď do mě, Jihlavo! (část druhá)

blueskin | Články / Sloupky/Blogy | 27.10.2017

Krize třetího dne se nevyhýbá ani ostříleným festivalovým matadorům, t.č. v žoldu Full Moonu. Jestlipak už na nějaké humanitní fakultě vznikla o tomhle fenoménu diplomová práce? Dopolední program mívá v Jihlavě pomalejší, méně hektický ráz. Všechny zásadní filmy se obvykle promítají odpoledne nebo večer, do oběda je tak spousta příležitostí k experimentování a testování hranic vlastní divácké komfortní zóny. Občas tomu napomůže i náhoda, třeba když si spletete jeden ze dvou sálů festivalového kina Dukla a místo ruského dvojbloku Máma / Slepý film skončíte na přehlídce avantgardních filmů natočených v 50. - 80. letech v zemích bývalé Jugoslávie.

Experimentálním a avantgardním filmům se v Jihlavě tradičně věnuje sekce Fascinace. Název je to příhodný – tvůrcům bývá vlastní fascinace možnostmi filmového média, které dalece přesahují jeho původní chápání coby prostředku k vyprávění příběhů, de facto extenze principu známého z divadla. Od diváka se vyžaduje značná míra otevřenosti, v tom se filmové experimenty neliší od těch hudebních. Stejná je i urputná snaha hledat v otevřeném kódu filmové řeči nějaké konkrétní významy. Vrcholem vykladačské bizarnosti je, když sotva dvouminutový maďarský avantgardní snímek 8. října 2016 dovysvětluje delegace jeho tvůrců na ploše pomalu pětinásobné.

Odpoledne si dávám už třetí díl Manželských etud, které jsou tady poprvé doplněny o nové, v pořadí už třetí segmenty. Potvrzuje se má obava z prvního festivalového dnu: zatímco první dvě části si své výlučné místo v dějinách (nejen českého) dokumentu už dávno vydobyly, ty nové to budou mít mnohem těžší. Problém leží už v samotném důvodu jejich vzniku – zatímco segmenty z 80. a 90. let sledují proměny instituce manželství v průběhu zásadních období českých dějin, u nových částí se podobný přesah nachází jen stěží. Z dosud promítnutých dílů měl velkou výpovědní sílu jen příběh prodavačky Ivany a kulečníkového podnikatele Pavla, kterým život přinesl zajímavý zvrat i v aktuálně zachycené etapě. Zbytek naráží na problém toho, že ne všechny životní příběhy jsou pro dokumentární film dostatečně nosné. To už je ale riziko metody, kterou si Helena Třeštíková zvolila jako svůj hlavní modus operandi.

Večerním hitem třetího festivalového dne byla projekce snímku Hranice práce z českotelevizního cyklu Český žurnál. Film Apoleny Rychlíkové je dokumentárním rozšířením článků novinářky Saši Uhlové pro web A2larm, ve kterých Uhlová popisuje své zkušenosti z prací za minimální mzdu. Hodně se tu pracuje se skrytou kamerou, voiceover obstarává sama Uhlová, která vychází ze svých deníkových zápisků pořizovaných během experimentu. Je to syrové, osobní, často depresivní, nutící k zásadnímu zamyšlení. Pozitivní je, že na rozdíl od jiných dokumentů s velkým aktivizačním potenciálem (např. Cukr-blog Andrey Culkové), nehodlá Rychlíková zůstat jen u filmového gesta, ráda by ale snímek použila jako startovní výstřel k rozpoutání celospolečenské debaty.

Z hudebního programu stíhám jen koncert turecko-německé trojice Circus Diagram & Derya Yildirim v klubu Soul, dle Pavla Klusáka jeden z must-see bodů doprovodného programu letošní Ji.hlavy. Trio kombinuje krautrockový rytmus s elektronikou a psychedelicky rozmlženými vokály. Celý koncert je vlastně jedním dlouhým jamem, meandrujícím proudem hudebního vědomí, v němž se dá ztratit podobně jako v dopoledních experimentálních filmech. Jihlavská přehlídka vstupuje do své druhé poloviny...

Info

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
26. 10. 2017 Jihlava

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Top 5 Josefstadt 2021

redakce 20.08.2021

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Šejkr #59: Dny, kdy nám to spolu nejde

Michal Pařízek 13.08.2021

Emoce tlučou křídly už od Kyjova, chceme tam být rychle, a to ještě netušíme, co nás čeká na místě.

Zápisky z Letní filmové školy: Jugoslávská proměnlivost a ryzí expresionistické němectví

Ondra Helar 10.08.2021

Při cold brew v budapešťském Kofein Baru sleduji první storýs na instagramu, kde se má bublina chlubí tím, že si vybírá filmy na páteční večer. Nejistý pocit, že jsem na…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace