Články / Sloupky/Blogy

Pojď do mě, Jihlavo! (část třetí)

Pojď do mě, Jihlavo! (část třetí)

blueskin | Články / Sloupky/Blogy | 29.10.2017

Krize třetího dne je svině, slyšeli jste ale o krizi čtvrtého dne? A pátého? Správně, neslyšeli. Nic takového totiž neexistuje. Po emocionálním a energetickém sešupu se festivalová nálada obvykle přehoupne do euforické fáze, kdy si člověk klidně naordinuje tříhodinový spánek následovaný dalším filmovým maratónem.

Jihlavský noční život se tradičně soustředí především do dvou scén: jedna z nich je divadelní stan, který v jednotlivých ročnících putuje městem podobně, jako ony mizející krámky v Pratchettově Ankh-Morporku. Druhou scénou je mezipatro Domu kultury a odborů (zkráceně DKO), kde se před hudebními kvalitami preferuje schopnost vytvořit rozjetou party atmosféru. Docenit zmatenou a v zásadě antimuzikální selekci djského dua Vít Klusák/Bohdan Bláhovec znamená potlačit v sobě vnitřního kritika a smířit se s tím, že mezi skladbami Arcade Fire, Katy Perry nebo třeba Pet Shop Boys může kdykoli vykouknout například i Michal David. Nevím, jestli nakonec došlo i na něj. Můj vnitřní kritik je nesmiřitelný a k jeho umlčení byste potřebovali víc než pár dvojek vína z festivalové pobočky pražského Café V lese.

Scénou, která přes den stojí za opakované návštěvy, je dvojice sálů Horáckého divadla zasvěcená dokumentům z produkce České televize. Letos se tu v premiéře vysílaly například dva díly z chystané série Dějiny neposlušnosti. Ivo Bystřičan v ní mapuje vzestup ekologických hnutí, která před Listopadem '89 tvořila významnou (a dosud nepříliš doceněnou) složku občanské společnosti. Závažnost tématu jde u této série v ruku v ruce s kvalitním zpracováním, ke kterému patří i voiceover básníka Petra Hrušky. Právě volba hlasu, který dokumenty provází, dokáže srazit dojem i z jinak slušných snímků. Týká se to i Hranic práce Apoleny Rychlíkové, kde se o voiceover postarala sama protagonistka Saša Uhlová. I tak se ale tenhle film stal suverénním vítězem festivalové soutěže, když si odnesl Cenu diváků a zároveň zvítězil v ostře sledované kategorii Česká radost.

Udělení ceny Hranicím práce se dá chápat především jako uznání novinářské práce Uhlové, kterou při své sondě do špatně placených zaměstnání provedla. Podobně uvažovala i porota Ceny časopisu Respekt, která ocenila reportáž Janka Rubeše o podvodech při pouličním směňování peněz v ulicích Prahy. Angažovanost je ostatně jedním z výrazných trendů současné dokumentaristiky: autor není pouze pasivním divákem sledovaných událostí, onou příslovečnou mouchou na stěně. Do děje často aktivně vstupuje, čímž se stává jeho spoluhybatelem. Tím je ostatně i Helena Třeštíková v případě svých Manželských etud. Hawthornský efekt, kdy pozorovaný mění pod vlivem pozorování své chování, platí i v dokumentárním filmu.

K těm, kteří dokázali mediální pozornost využít k prosazení svých cílů, patří mj. bývalý americký prezident Ronald Reagan. Během jeho let v úřadu vzniklo velké množství filmových a televizních záběrů, které tvoří kostru dokumentu Show Ronalda Reagana. Film je cenný hlavně tím, že se nezaměřuje jen na oficiální prezidentské výstupy, nabízí ale i četné pohledy do zákulisí fungování Reaganova Bílého domu a především se vyžívá v ukazování momentů těsně po vypnutí hlavních kamer. Takovým momentem je třeba závěr natáčení novoročního poselství určeného prostřednistvím sovětské televize obyvatelům SSSR. Poté, co se Reagan s diváky rozloučí a dostane pokyn od kameramana, neodpustí si ještě závěrečnou off-the-record doušku: „Take that, Mr. Gorbachev!“

Sobotní večer patří tradiční party s tvůrci pořadu Estereo na pražském Radiu 1. Soul, funk, latina a další žánry v nesmírně přitažlivém a hlavně živém provedení s hostujícím saxofonistou a perkusionistou. V klubu Soul však závěrečnému večírku konkuruje koncert Shilpy Ray. Pro mě šlo o první setkání s blues-punkovou písničkářkou a stačila jedna skladba a byl jsem tou divokou krásou naprosto uchvácen. Jen kdyby se o slovo nezačala hlásit ta prokletá krize, která sice oficiálně neexistuje, její dopady jsou ale zatraceně reálné!

Info

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
28. 10. 2017 Jihlava

foto © Jan Hromádko, Jakub Koumar

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.