Články / Sloupky/Blogy

Pojď do mě, Jihlavo!

Pojď do mě, Jihlavo!

blueskin | Články / Sloupky/Blogy | 25.10.2017

Znáte ten pocit, kdy někam přijedete poprvé a okamžitě víte, že jste našli svůj kmen? Mně se tohle stalo před třemi lety s jihlavským festivalem dokumentárních filmů a ten kmen, který lidé kolem něj tvoří, by se dal nazvat třeba informačními všežravci. Představuju si, jak bychom asi vypadali na fotkách v jednom z budoucích dílů biggbossovské knižní série – zarudlé oči, v ruce kelímek s kafem, přes rameno festivalová taška, oblečení pokapané od šťávy z fast foodu hltaného během hektických přesunů mezi jednotlivými festivalovými scénami...

Můžu tady zůstat?

Jedním z taháků letošního festivalového programu jsou rozšířené verze Manželských etud. Postupně bude promítnuto všech šest dílů série, která v roce 1980 vyslala Helenu Třeštíkovou na dráhu nejslavnější české filmové voyerky. Zatím poslední etapa natáčení zahrnuje roky 2009-2017. Po promítnutí prvního dílu, který sleduje osudy věčné pesimistky Mirky a motoristického nadšence Antonína, je ještě brzo hodnotit přínos aktuálního rozšíření série. Předběžně se ale zdá, že třetí etapa postrádá sílu jedničky a dvojky.

Původní řada byla cenná svým vhledem do fungování instituce manželství na sklonku reálného socialismu. Druhá řada z let 1999-2005 přinesla zajímavé srovnání toho, jak se sledované dvojice vypořádaly s pádem komunismu a přechodem do nových společenských podmínek. Největší nevýhodou trojky je malý odstup od její předchůdkyně. Skutečně nového je tu pomálu, spíš se jedná o sofistikovanější verzi bulvárních televizních magazínů.

Zahajovací ceremoniály jsou velkou slabinou jihlavského festivalu. Tradičně je uváděla dvojice Jiří Havelka a Ondřej Cihlář, letos byl duch divadla Vosto5 přítomen jen v podobě režie prvního jmenovaného. Havelka proměnil pódium Domu kultury a odborů v tribunu parodující předlistopadové sjezdy KSČ. Místo komunistických pohlavárů zasedli v lavicích členové nejrůznějších festivalových porot, ale i osobnosti typu Tomáše Sedláčka.

Skutečné sjezdy připomínal ceremoniál i svou zábavností a spádem. Nešlo přitom o Havelkovu nekompententnost, spíš se tu zhmotnily tytéž principy, jaké známe z dob, kdy předávání Českých lvů moderovali Jaromír Dušek s Martinem Zbrožkem. Tak jako v jejich případě, míří i „vostopětkový“ humor na poměrně úzkou niku příjemců, troufám si ale říct, že ve většině přítomných festivalových hostů vyvolává pocit nepříjemného zmatení a ve finále až ubíjející nudy.

Čest prvního dne festivalu zachraňovala až projekce filmu Mečiar. Tereza Nvotová v něm předvedla zajímavou variaci na dokument se silným osobním vkladem svého tvůrce, když do snímku zařadila amatérské záběry ze svého rodinného archivu. Příběh vzestupu a pádu Vladimíra Mečiara tak doplňuje paralelní linie, která sleduje, jak se „velké dějiny“ porevolučního Slovenska odráží v mikrosvětě autorčiny rodiny.

V angličtině má Mečiar všeříkající název Lust for Power. V tomto kontextu je film nesmírně zajímavý pro české publikum, které se momentálně vzpamatovává z výsledku nedávných parlamentních voleb. Hlavního protagonistu ukazuje jako bezskrupulózního manipulátora, který o své pravdě dokázal přesvědčit nejen početné davy, především ale sám sebe. Konkrétní Mečiarovy nástupce na české politické scéně nech si každý dosadí podle svého.

První festivalový večer končí na rautu v prostorách jihlavské radnice. A pohostinnost pořadatelů budiž stokrát pochválena! Guláš, řízečky, zelný salát, pragerovský cider a víno – to vše funguje jako ideální antidotum na rozladění ze zahajovacího večera. Vše špatné je rázem zapomenuto, zbývá jen neskutečná radost z toho, že jsem po dvou letech opět na místě s největší koncentrací příslušníků mého kmene v republice.

Můžu tady zůstat?

Info

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
24. 10. 2017 Jihlava

foto © Jakub Koumar

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: ESNS 2022

redakce 17.01.2022

V rámci přesunutí kompletního programu do online prostředí sice některá jména zmizela, postrádáme hlavně Bob Vylan nebo Wu-Lu, ale i tak vybíráme ze tří stovek umělců.

Šejkr #70: Vyhlídky? Nadějné.

Michal Pařízek 14.01.2022

Ano, vyhlídky jsou nadějné, jak by ne. Krásný začátek roku, lepší alegorii pro časy, ve kterých žijeme, bychom asi nenašli... Kinterův Revolucionář a další... přísliby.

Desky roku 2021 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 05.01.2022

Výroční anketa magazínu Full Moon odhalila počínaje s Novým rokem pátá až druhá místa a s premianty tu máme i celkové pořadí nejlepších loňských nahrávek.

Desky roku 2021 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 04.01.2022

Tentokrát tu máme dvě ženy, každá s úplně jiným výrazovým rejstříkem, obě stejně přesvědčivé. Desky roku podle magazínu Full Moon.

Desky roku 2021 podle Full Moonu: 3. místo

redakce 03.01.2022

Výroční anketa magazínu Full Moonu pokračuje a po pátém a čtvrtém místě tu máme krásné třetí. Srážka světů nebo blízká setkání jiných druhů?

Desky roku 2021 podle Full Moonu: 4. místo

redakce 02.01.2022

Po včerejším pátém místě tu máme čtvrté ve výroční anketě magazínu Full Moon. Brno vs. Brighton!

Desky roku 2021 podle Full Moonu: 5. místo

redakce 01.01.2022

Pátá příčka Desky roku podle magazínu Full Moon přináší za rok 2021 pozoruhodné setkání, a takových nebude málo ani v dalších dílech tradiční ankety málo.

Šejkr #69: Open the gates!

Michal Pařízek 31.12.2021

A je to tady, poslední den roku. Bilancování nemám příliš v oblibě, ale nacházím na něm jednu zajímavou věc...

Šejkr #68: Přítulné bezpečí

Michal Pařízek 17.12.2021

Konec roku. Klasika. Jako by toho stresu nebylo celý rok dost, na závěr si to vždycky ještě vyšperkujeme...

Šejkr #67: „So be careful what you say for views...“

Michal Pařízek 03.12.2021

Nikdy jsem nehodnotil cizí motivace a odpovědnost, nebo dokonce jejich absenci. Jenže... i tenhle přístup vzal v poslední době za své.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace