Pojď ven s Dominikem Zezulou

Textař, zpěvák, polovina post-hudby a zakladatel písničkářského projektu Děti mezi reprákama Dominik Zezula stihl v roce 2017 vydat i svou debutovou sbírku básní Hory jsou daleko a my jsme tady. V GoOutu se stará o sociálky i dramaturgii a přípravu podcastů. Na co se aktuálně nejvíc těší? Proč hlavně písničkáři a kdo vyhraje souboj koncertů – Charli XCX, nebo Tropical Fuck Storm?

Co máš v GoOutu na starosti?
Teď je to primárně dramaturgie a příprava všech podcastů – produkujeme celkem 6 sérií – a práce na našem YouTube kanálu, jehož „kurátorem“ je režisér Adam Sedlák. Kromě toho se podílím na marketingových strategiích, řeším kreativy, copywriting celého webu a správu našich účtů na Spotify a Twitteru.

Kam chodíš nejraději – koncert, party, divadlo nebo gastro festival? Nebo něco úplně jiného?
Větší koncerty pro 1 000+ lidí mě moc nebaví, radši mám menší akce v klubech typu Café V lese, Kasárna Karlín nebo Underdogs’, kam si občas zajdu i na blind, protože mají super dramaturgii a člověk si rozšíří obzory. Na klasický víkendový parties typu Ankali do sedmi do rána už jsem starej, o půlnoci chodím spát, ne kalit… Divadlo mám rád a bohužel ho zanedbávám víc, než bych chtěl. Filmy mě tolik neberou, takže vyhrávají určitě menší indie koncerty. Plus mám trochu „soft spot“ pro klasický letní fesťáky jako Off nebo Colours. A samozřejmě kultovní Pelhřimovy, tam jsem nechyběl ani jednou.

Nejlepší akce z posledního roku?
Za rok 2019? Uff… We Were Promised Jetpacks v Chapeau byli skvělí, Cloud Nothings v Underdogs’ taky, Courtney Barnett v Lucerně. O vítězi rozhodnout asi nedokážu. Hrozně jsem si díky skvělýmu publiku užil i oba svoje letošní koncerty v Lese, rozlučku Dětí mezi reprákama v březnu a křest nové post-hudby v květnu. A Pelhřimovy, samozřejmě.

Kam se chystáš?
Mám existenciální krizi, protože chci vidět Charli XCX, ale nechce se mi mačkat se ve zpoceným davu v Roxy, a ve stejnej čas hrajou v Lese Tropical Fuck Storm, tak nevim. Určitě se ale hrozně těším na Devendru Banharta a Lauren Ruth Ward, takže folkový kytary, klasicky. A prvního prosince si zajdu do DOXu na Poing, což je… é… já vlastně nevím. Tři Norové s akordeonem, ságem a kontrabasem. Na GoOutu máme štítek „klasická hudba“. Takže nějaká postmoderna. Těším se.