Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 13.06.2016
Namalujme si: Mišmaš párty probíhá na statku Ústsko nad obcí Bojkovice, z něhož je krásný výhled na okolí, zámek Nový Světlov a podhůří Bílých Karpat. I po třiadvaceti letech se stále jedná o DIY akci bez sponzorů, vyhazovačů a oplocení. Koncerty probíhají v maštali a na louce ve stanu, taneční stage vedle ruin staré stodoly, poblíž vinný sklípek a jako bar slouží upravený hospodářský dům. A kdo tam byl, ten ví, že je to ještě lepší než z papíru. Pár podrobností jsme probrali s jedním z pořadatelů, s Broňkem Slezákem.
Proč děláte MišMaš?
Festival pořádáme, protože nás to prostě hodně baví. Vznikl před mnoha lety jako oslava narozenin a postupně se z toho pro nás stal hlavní bod v roce, kdy máme možnost potkat se všemi známými, kamarády, posedět u ohně, pokecat. Celé by to ovšem tak dlouho nevydrželo bez jednoho zásadního prvku, a tím je místo, kde MišMaš děláme - statek Ústsko. Statek má více než stoletou tradici, byl navrácen v restituci jako totální ruina a má pro nás velmi silné kouzlo. Statek na kopec nad obcí - na jedné straně výhled na místní zámek na protějším kopci, na druhé straně lesy a magické západy slunce. Z Ústska se postupně svépomocí stala udržovaná ruina, které bychom rádi aspoň v letní sezóně vdechli život.
Takže parta, která festival pořádá, není místní, sjíždí se tam jednou ročně, představuju si to správně?
Nene, u nás je to tak, že téměř všichni pochází z Bojkovic nebo nejbližšího okolí, jen jsme se v životě někteří trochu rozprchli po České republice (případně na pár let do zahraničí). Nicméně všichni to vnímáme jako svůj domov a neustále se vracíme. Máme tu rodiny, přátele. Je fakt, že oba hlavní dramaturgové žijí v Praze a Brně, ale to vnímám jako výhodu. Navíc v dnešní době je svět jedna velká vesnice, pokud chci, můžu mluvit častěji s člověkem, co žije na druhé straně zeměkoule než se sousedem.
Na které méně známé kapely se návštěvníci můžou těšit?
Letos je festival vyvážený v tom ohledu, že máme ostřílená festivalová jména, ale zároveň i účinkující, kteří se na festivalech moc nevyskytují. S Gurun Gurun dorazí japonský zvukový experimentátor Asuna, v pátek v noci se u nás představí jihlavský dark ambientní Tábor radosti. Jsme přesvědčení, že to je princip festivalu, rozšiřovat obzory za hranice, ke kterým se běžný posluchač ani nepřiblíží. Obzvlášť zajímavá bude letos i naše elektronická scéna, o kterou se starají kamarádi z Bassta fidli. Ta se letos zaměří na prolínání elektronické taneční hudby a hudby tradiční a představí mimo jiné dva zástupce jihoamerické scény, kolumbijskou djku Pachamamu a v Berlíně usazeného argentinského producenta Intiche.
Na první pohled se zdá, že lajnap není letos tak bohatý na „taháky“ typu Astronautalis, při vší úctě k Felixi Kubinovi (skvělý tah) a Timu Remisovi. Neměli jste i takové reakce na zveřejněná jména?
Když budu maximálně upřímný, loni byl výjimečný rok na divácky atraktivní kapely, který se jen těžko může opakovat, čímž samozřejmě netvrdím, že letošní rok by byl nějak horší. Ono trefit se do termínu není nic jednoduchého a samozřejmého. Příští rok může být zase všechno jinak. Co se týká ohlasů, zatím jsem tento názor nezaznamenal, jenomže ono stejně těch názorů je vždycky předem poměrně málo. Anebo si ten negativní názor lidi nechali pro sebe a projeví se to na návštěvnosti. Druhá věc je taková, že když zveřejníš kapely na facebooku, nejvíc lidí dá stejně lajk tomu, co důvěrně zná a je to česká kapela.
Nějaké novinky v oblasti služeb, ubytování, občerstvení nebo mimohudební zábavy?
Letos chceme rozšířit nehudební program. Naši kamarádi z uherskobrodského Ulitého kafé nám kromě kávy připraví i program složený z autorských čtení, cestopisů, diskuzí - prostě z toho, co dělají během roku ve své kavárně. Pro část návštěvníků to může být příjemné zpestření. Výrazně upravíme celý prostor plátěné scény, která místy trochu praskala ve švech. Nicméně považuji za důležité zdůraznit, že nechceme nijak růst do velikosti. Prostor jako takový není nafukovací a ani to nechceme. Chceme jen ten náš statek trochu zvelebit a zútulnit.
Kdo bude letos hrát ve vinném sklípku?
Tam hraje vždy v pátek večer cimbálovka. My jsme je dřív měnili, aby hrál každý rok někdo jiný, ale toto hraní má svá specifika a ne každý to zvládne. Takže jsme našli partu muzikantů poskládanou z různých cimbálovek, a ta nám vyhovuje tak, že to nebudeme měnit. Jednou nám dokonce řekli, že kdybychom je nepozvali, přijedou stejně a budou hrát mimo program.
Když se podíváš na festivaly kolem – kam se letos pojedeš podívat, která akce ti přijde blízká tím, jak vypadá, jakým způsobem je dělaná?
Teď budu mluvit jen za sebe a já, i když je to hodně vzdálené MišMaši, jezdím už šestnáct let na Pohodu. Přes spoustu výhrad má Michal Kaščák můj obrovský obdiv. Letos se snad konečně dostanu i na Besedu u bigbítu. Na konci léta bych pak rád vyrazil na akci Silver Rocket. Tím, že žiju v Praze, chodím na jejich akce poměrně často, a to, že jsou mezi námi nějaké vazby, je myslím z programu MišMaš i vidět.
MišMaš už děláte třiadvacet let – je to vůbec možné? Bez sponzorů, vyhazovačů a oplocení. Nechci z toho dělat nějakou hippie oázu, na druhou stranu je přirozené, že s novými lidmi v týmu přicházejí nové myšlenky a posuny, věci a doba se mění…
Nic samozřejmě není idylické, momentálně nás to ale pořád hodně baví, takže pokud to bude možné, budeme pokračovat dál. Navíc si "řízení" festivalu držíme pevně v rukou a jsme dost tvrdohlaví, než abychom si do toho nechali moc mluvit. To bude možná i důvod, proč se náš tým tak úplně nerozšiřuje a neomlazuje. Interně se samozřejmě dost dohadujeme a na spoustu věcí máme odlišné názory. Už proběhla i několikrát diskuze např. na téma financování festivalu (HitHit, přispěvatelé). Nepřál bych ti být u toho. Štěstí, že jsme tak velcí kamarádi.
Doba se sice mění, ale mám pocit, že vzniká víc akcí, které to dělají dost podobně jako my, a že je hodně lidí, které to takto baví. Nedávno jsme si říkali, že tím, jak to děláme, jsme možná ideální hipsterský festival.
Máte objednané počasí? Nebo je to fuk?
Na MišMaši za těch 23 let bylo mnohem více roků deštivých než slunečných. Jsou lidi, kteří říkají, že bez bláta to není ono. Pokud nebude nějaký mordor, tak je to asi fuk. Ale pokud máš telefon na někoho, u koho si můžu objednat 25 °C a skorojasno, tak sem s ním!
redakce 02.03.2021
Dvě nahrávky během dvou měsíců, to je slušný start na nový label. A to tím spíš, že přináší zcela nová jména i neoposlouchané žánrové hybridy.
su 22.02.2021
Dobří lidé z festivalu Žižkovská noc začali po přesunutí a následném zrušení festivalu v v loňském roce pracovat na podcastu Vysílač.
prof. Neutrino 15.02.2021
Rozhovor s výtvarnicí a absolventkou AVU, zabývající se historickými událostmi v dobách Třetí říše či za studené války, je o smyslu hrdinství i opravdovosti umění.
Anna Mašátová 03.02.2021
Olaf Olafsonn z kapel Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip, The A-Bomb a dalších, rozezněl novým projektem rotundu sv. Petra a Pavla na Budči. Popovídali jsme si s ním.
Ondra Helar 29.01.2021
Rudi Rus, dvoumetrový obr se sametovým, hlubokým hlasem, napsali s Pištou Vandalem z Čad knihu, která se otáčí kolem patnácti let metalu ve Slovenském rozhlase. Rozhovor.
Jarmo Diehl 26.01.2021
Organizace na pomoc závislým vydala benefiční kompilaci. Přispělo přes sto kapel, přispějete i vy? Rozhovor.
su 08.01.2021
Sochař a fotograf Richard Wentworth prohlásil, že cigaretová krabička, podpírající nohu od stolu může mít v sobě větší sílu než sochy Henryho Moorea... Rozhovor.
Michal Pařízek 08.01.2021
Její výstavu Evokativ vyhlásil britský deník The Guardian výstavou roku, většina snímků přitom vznikla před několika desítkami let. Talent a dílo Libuše Jarcovjákové v rozhovoru Michala Pařízka.
Maria Pyatkina 07.01.2021
Právě zážitky ze soudní síně, komunikace s orgány a návštěv milovaného v cele daly vzniknout projektu Aigel, který přinesl do ruského undergroundu nová ostrá témata.
Anna Mašátová 07.01.2021
Co přinesla letošní krize, co musí zvládat kapelník i jaký je stav bigbandové scény hodnotí v následujícícm rozhovoru kapelník Cotatcha Orchestra.