Články / Recenze

Pond, australští dealeři psychedelik

Pond, australští dealeři psychedelik

Anna Libánská | Články / Recenze | 26.09.2013

Když zrovna Tame Impala nechystají nové CD, část hráčů se odskočí zchladit do rybníka a tam vyhrabávají songy pro nedočkavé fanoušky. Basákovi Nicku Allbrookovi se v kalné rybniční vodě zalíbilo dokonce natolik, že se v květnu rozhodl z Tame Impala odejít a vtělit všechny své tvůrčí snahy a ambice jen a jen do Pond.

Pokud bychom Tame Impala přirovnali k raným Pink Floyd, s nimiž bývají často srovnáváni, je nasnadě ještě jedno připodobnění. Pond jsou jako sólová tvorba Syda Barretta poté, co mu LSD coby sladilo kávy začalo lézt na mozek. Divnější, psychedeličtější, experimentálnější, depresivnější. Jejich hudba není na první poslech tak líbivá, nesleduje výrazné melodické linky a plyne si vlastní acidovou cestou. Na cestě potkává nejrůznější žánry, které opatrně přizve na společnou pouť, na hvíli si s nimi potyká a pak je pouští k vodě. Nenabaluje jich na sebe moc, nenechává se jimi strhnout, raději zůstává věrná svému minimalismu. Na texty je tak trochu skoupá a na rozdíl od předchozího alba Berd, Wives, Denim se chová spíše jako mlčenlivá průvodkyně z dálného východu na stezce za osvícením.

Inspirace východní spiritualitou je patrná např. ve skladbě O Dharma, naproti tomu Xanman a Giant Tortoise jsou čirou šedesátkovou psychedelií s letmým nádechem indie rocku a z celé desky se tvorbě Tame Impala podobají nejvíce. V dalších písních se Pond snaží od vlivu svého staršího sourozence spíše odpoutat. A tak rozehrávají tanec zvuků a rytmů, občas se pozastaví na jednom místě, upoutáni hudebním motivem, jenž posléze opouští a pomalu přeskakují k dalšímu. Posluchačova mysl je bombardována podněty, po jejichž salvě občas přichází nepříjemná hlušina. A v ní to Pond dost skřípe. Někdy je naopak podnětů až příliš a nebohý posluchač se v nich začíná ztrácet. Nebudeme se pídit po aktivitách, kterým se Pond věnují ve volném čase, ovšem někdy by bylo na místě odložit jointa a zaposlouchat se do své hudby „načisto“. Ono totiž věci, které vám ve změněném stavu vědomí připadají jako veliká zábava, obvykle za střízliva tak zábavné nebývají.

Hobo Rocket není špatnou deskou. Není ani deskou výtečnou, místy trochu nudí. Při jejím poslechu si říkáte, že tohle už tu všechno bylo. Všechno už jste jednou slyšeli. Deska nepřichází s žádnými převratnými hudebními postupy, spíše kolem sebe víří mozaiku dříve vymyšlených a použitých nápadů. Takové psychedelické panoptikum. Pokud čekáte něco vysoce inovativního, nejspíše budete zklamáni. Jsou to v podstatě Tame Impala, ale mnohem syrovější a neučesanější. Což neznamená, že byste desce neměli věnovat alespoň špetku pozornosti. I tisíckrát použité hudební postupy v sobě mohou skýtat jisté kouzlo, ostatně… kdyby v sobě ono kouzlo neměly, kapely by od nich dávno upustily. A hudební strávníci jakbysmet.

Hobo Rocket je deskou, pod jejíž slupku budete pronikat dlouho, tedy pokud se vám pod ní vůbec podaří proniknout. Jakmile se tam ale dostanete, barevný svět psychedelik vás jen tak nepustí.

Info

Pond – Hobo Rocket (Modular Recordings, 2013)
www.pondband.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nepřátelé státu – přátelé svobody (Josef Tětek)

prof. Neutrino 23.01.2022

Kniha Nepřátelé státu představuje dvacet sedm životů historických osobností, které měly společného nepřítele, a tím je stát.

Intimní rozjímavost Doran

Jiří Procházka 21.01.2022

Ačkoliv jednotliví členové Doran pochází z různých koutů USA, jejich inspirace pramení ze středověkých britských ostrovů.

Melancholická psychedelie Dirty Old Dogs

Veronika Jastrzembská 20.01.2022

Dirty Old Dogs se podařilo vytvořit album s jasně daným konceptem a tématem. Vše, co je s ním spojené, zanechává dojem, že má svůj důvod, své místo.

Co (ne)stačí na dobrý román aneb Muž bez jazyka

Valentýna Žišková 08.01.2022

Herec a spisovatel Matěj Dadák se po svém knižním debutu Horowitz, nominovaném na Magnesii literu, vrátil po jedenácti letech s románem Muž bez jazyka.

Dveře k sobě samému (The Red Pears)

Veronika Tichá 07.01.2022

Začínali na střední v malých klubech a na podomácku pořádaných akcích, loni už hráli po USA se známými indie kapelami jako Wild Nothing a Beach Fossils.

Science fiction pro náročnější (Příběhy vašeho života Teda Chianga)

3DDI3 28.12.2021

Je osvěžující nahlížet filozofické problémy jinou než západní optikou, Chiang, i když Američan, se dívá na témata netradičně, „východně“ a jde více do hloubky.

Staré balady, nové fantazie (Duo Ruut)

Adéla Polka 27.12.2021

Dvojhlasy, které se místy dál dělí na další a další hlasy, připomínají tajuplné ozvěny z neobjevených severských lesů.

Dvě mysli spojené v jednu (Bratři)

Tomáš Hladký 25.12.2021

Oproti předešlé tvorbě, která byla orientována popověji, je deska Two Minds temnější.

Co se ti v noci zdálo? (Mess Esque)

Jiří Přivřel 24.12.2021

Mick Turner z Dirty Three nezahálí a se zpěvačkou Helen Franzmannovou letos vydal dvě desky. Zasněte se!

Michael Mayo kreslí zvukové obrazy

Karolina Veselá 19.12.2021

Zlomovým bodem se pro něj stalo přestěhování se do New Yorku, spřátelení se s lidmi z LGBTQ+ komunity a potřeba tvořit autenticky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace