Články / Recenze

Pond, australští dealeři psychedelik

Pond, australští dealeři psychedelik

Anna Libánská | Články / Recenze | 26.09.2013

Když zrovna Tame Impala nechystají nové CD, část hráčů se odskočí zchladit do rybníka a tam vyhrabávají songy pro nedočkavé fanoušky. Basákovi Nicku Allbrookovi se v kalné rybniční vodě zalíbilo dokonce natolik, že se v květnu rozhodl z Tame Impala odejít a vtělit všechny své tvůrčí snahy a ambice jen a jen do Pond.

Pokud bychom Tame Impala přirovnali k raným Pink Floyd, s nimiž bývají často srovnáváni, je nasnadě ještě jedno připodobnění. Pond jsou jako sólová tvorba Syda Barretta poté, co mu LSD coby sladilo kávy začalo lézt na mozek. Divnější, psychedeličtější, experimentálnější, depresivnější. Jejich hudba není na první poslech tak líbivá, nesleduje výrazné melodické linky a plyne si vlastní acidovou cestou. Na cestě potkává nejrůznější žánry, které opatrně přizve na společnou pouť, na hvíli si s nimi potyká a pak je pouští k vodě. Nenabaluje jich na sebe moc, nenechává se jimi strhnout, raději zůstává věrná svému minimalismu. Na texty je tak trochu skoupá a na rozdíl od předchozího alba Berd, Wives, Denim se chová spíše jako mlčenlivá průvodkyně z dálného východu na stezce za osvícením.

Inspirace východní spiritualitou je patrná např. ve skladbě O Dharma, naproti tomu Xanman a Giant Tortoise jsou čirou šedesátkovou psychedelií s letmým nádechem indie rocku a z celé desky se tvorbě Tame Impala podobají nejvíce. V dalších písních se Pond snaží od vlivu svého staršího sourozence spíše odpoutat. A tak rozehrávají tanec zvuků a rytmů, občas se pozastaví na jednom místě, upoutáni hudebním motivem, jenž posléze opouští a pomalu přeskakují k dalšímu. Posluchačova mysl je bombardována podněty, po jejichž salvě občas přichází nepříjemná hlušina. A v ní to Pond dost skřípe. Někdy je naopak podnětů až příliš a nebohý posluchač se v nich začíná ztrácet. Nebudeme se pídit po aktivitách, kterým se Pond věnují ve volném čase, ovšem někdy by bylo na místě odložit jointa a zaposlouchat se do své hudby „načisto“. Ono totiž věci, které vám ve změněném stavu vědomí připadají jako veliká zábava, obvykle za střízliva tak zábavné nebývají.

Hobo Rocket není špatnou deskou. Není ani deskou výtečnou, místy trochu nudí. Při jejím poslechu si říkáte, že tohle už tu všechno bylo. Všechno už jste jednou slyšeli. Deska nepřichází s žádnými převratnými hudebními postupy, spíše kolem sebe víří mozaiku dříve vymyšlených a použitých nápadů. Takové psychedelické panoptikum. Pokud čekáte něco vysoce inovativního, nejspíše budete zklamáni. Jsou to v podstatě Tame Impala, ale mnohem syrovější a neučesanější. Což neznamená, že byste desce neměli věnovat alespoň špetku pozornosti. I tisíckrát použité hudební postupy v sobě mohou skýtat jisté kouzlo, ostatně… kdyby v sobě ono kouzlo neměly, kapely by od nich dávno upustily. A hudební strávníci jakbysmet.

Hobo Rocket je deskou, pod jejíž slupku budete pronikat dlouho, tedy pokud se vám pod ní vůbec podaří proniknout. Jakmile se tam ale dostanete, barevný svět psychedelik vás jen tak nepustí.

Info

Pond – Hobo Rocket (Modular Recordings, 2013)
www.pondband.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zpátky do budoucnosti (Priest)

Filip Rabenseifner 23.02.2021

Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.

Hlasitěji, prosím (Tindersticks)

Jiří Přivřel 22.02.2021

Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.

Ve starém baráku Hidden Orchestra (Creaks Soundtrack)

Jakub Koumar 20.02.2021

V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.

Psychicky chorých nemožno ignorovať (Výnimoční)

Bibiána Hajdanyová 18.02.2021

Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.

Jen to nejvybranější zboží (Van Morrison)

Akana 13.02.2021

A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.

Posvátný jazz v definitivní podobě

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021

Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.

Hranice krásy a kýče (Sébastien Tellier)

Adéla Polka 04.02.2021

Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.

Slastné hodiny unášení pochmurnou náladou (Corona Lantern)

Tomáš Kouřil 02.02.2021

Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky.

Za hranice lidské duše (Moonspotter)

Tomáš Kouřil 26.01.2021

Sci-fi fanouškovi trvá, než se vrátí do reality. Moonspotter to udělal a dovedl přitom spojit ohromný talent pro komponování elektronické hudby s místy dosti osobní výpovědí.

Dej pozor chlapečku… aneb Racci Ondřeje Hrabala

Valentýna Žišková 23.01.2021

Racci, druhý knižní počin Ondřeje Hrabala, jsou kompaktním, uceleným souhrnem vracejících se motivů, scenérií a nálad.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace