Články / Reporty

Pop pěkně od podlahy (Pop-Kultur 2018)

Pop pěkně od podlahy (Pop-Kultur 2018)

Kremace | Články / Reporty | 16.08.2018

Vyjet na Pop-Kultur může znamenati i cestu zapeklitou. K tomu, abych si užila večer, mi nezabránil spánkový deficit, nekonečný špacír přes město, ani dvojitý atak poblázněné včely. Už příchod do Kulturbrauerei zajistil pocit pohody, žádný lidský papiňák, jen poklidná atmosféra, na středeční Berlín až zarážející. A právě v komplexu desítek industriálních budov centra Kulturbrauerei se uskutečňuje čtvrtý ročník festivalu spojujícího interprety výjimečné a žánrově rozmanité.

Henrik Schwarz, kovaný to lokální DJ a producent, se už neoddává jen deep houseu a na úvod večera se předvedl v unikátní spolupráci s nizozemským Alma Quartetem, dílem složeným pro účely festivalu. Mix smyčcového kvarteta a Schwarzova zpracování jejich obvyklého repertoáru zahrnujícího mimo jiné Dvořáka, Beethovena či Haydna byl zvláštní všehochutí. Došlo k rozptýlení střípků tvorby velkých jmen, jež Schwarzovy elektronické linky nedokázaly slepit dohromady. Do tance a skoku to bylo, k procítěnosti však mělo daleko.

Zkusila jsem si odběhnout za ... And You Will Know us by the Trail of Dead do vedlejšího sálu a v duchu vzpomínala, jak skvělí byli před lety v Bratislavě. Po pár sekundách bylo jasné, že dnešní koncert se tomu nevyrovná. Bolelo mě to za ně, kvalita zvuku z nich udělala úplnou jinou kapelu.

Prostor pro uklidnění poskytla dáma temná a šalebná – Chelsea Wolfe, která předvedla průřez ze tří posledních alb. Rozvážně budovala celý set, čarovala a moc se nesmála. Ve směsici folku, dronu a metalu se toho naživo dost ztratilo, takže nejsilněji působily paradoxně skladby jako Feral Love, Dragged Out nebo Survive, kde hraje prim její hlas, nezkreslená kytara a elektronika.

K roztancování nastalé existenční tíhy posloužili Boy Harsher, darkwave synth duo z Massachusetts. Nakopávali a hladili, jejich beaty lehce vsakovaly pod kůži a jemně jitřily smysly, aby je následně přilepili k rytmu a hlubinám hlasu Veroniky Vasické. Vše tepalo, jak mělo. Konečně jsem nabyla přesvědčení, že je nazvučeno podle potřeb interpretů, prostoru i diváků.

S pocitem zadostiučinění se pak velmi jednoduše naskovalo do vřavy beatů a nelítostné flow rapperky Flohio. Překvapivě ryzí spojení afrobeatů a hip hopu východního Londýna z úst stvoření malého, ale o to expresivnějšího a respektuhodnějšího. Nikoho nenechala na pochybách, že je jednou ze zásadních postav nejen londýnské scény. Umí se bít a nechala bych se od ní bít ještě o krapet déle...

Info

Pop-Kultur 2018
15. - 17. 8. 2018 Berlín, Německo

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.