Kremace | Články / Reporty | 16.08.2018
Vyjet na Pop-Kultur může znamenati i cestu zapeklitou. K tomu, abych si užila večer, mi nezabránil spánkový deficit, nekonečný špacír přes město, ani dvojitý atak poblázněné včely. Už příchod do Kulturbrauerei zajistil pocit pohody, žádný lidský papiňák, jen poklidná atmosféra, na středeční Berlín až zarážející. A právě v komplexu desítek industriálních budov centra Kulturbrauerei se uskutečňuje čtvrtý ročník festivalu spojujícího interprety výjimečné a žánrově rozmanité.
Henrik Schwarz, kovaný to lokální DJ a producent, se už neoddává jen deep houseu a na úvod večera se předvedl v unikátní spolupráci s nizozemským Alma Quartetem, dílem složeným pro účely festivalu. Mix smyčcového kvarteta a Schwarzova zpracování jejich obvyklého repertoáru zahrnujícího mimo jiné Dvořáka, Beethovena či Haydna byl zvláštní všehochutí. Došlo k rozptýlení střípků tvorby velkých jmen, jež Schwarzovy elektronické linky nedokázaly slepit dohromady. Do tance a skoku to bylo, k procítěnosti však mělo daleko.
Zkusila jsem si odběhnout za ... And You Will Know us by the Trail of Dead do vedlejšího sálu a v duchu vzpomínala, jak skvělí byli před lety v Bratislavě. Po pár sekundách bylo jasné, že dnešní koncert se tomu nevyrovná. Bolelo mě to za ně, kvalita zvuku z nich udělala úplnou jinou kapelu.
Prostor pro uklidnění poskytla dáma temná a šalebná – Chelsea Wolfe, která předvedla průřez ze tří posledních alb. Rozvážně budovala celý set, čarovala a moc se nesmála. Ve směsici folku, dronu a metalu se toho naživo dost ztratilo, takže nejsilněji působily paradoxně skladby jako Feral Love, Dragged Out nebo Survive, kde hraje prim její hlas, nezkreslená kytara a elektronika.
K roztancování nastalé existenční tíhy posloužili Boy Harsher, darkwave synth duo z Massachusetts. Nakopávali a hladili, jejich beaty lehce vsakovaly pod kůži a jemně jitřily smysly, aby je následně přilepili k rytmu a hlubinám hlasu Veroniky Vasické. Vše tepalo, jak mělo. Konečně jsem nabyla přesvědčení, že je nazvučeno podle potřeb interpretů, prostoru i diváků.
S pocitem zadostiučinění se pak velmi jednoduše naskovalo do vřavy beatů a nelítostné flow rapperky Flohio. Překvapivě ryzí spojení afrobeatů a hip hopu východního Londýna z úst stvoření malého, ale o to expresivnějšího a respektuhodnějšího. Nikoho nenechala na pochybách, že je jednou ze zásadních postav nejen londýnské scény. Umí se bít a nechala bych se od ní bít ještě o krapet déle...
Pop-Kultur 2018
15. - 17. 8. 2018 Berlín, Německo
Jiří Přivřel 05.12.2023
Tři dny radikálního naslouchání. Metalovou performancí první večer zavírá Petr Válek, Ondřej Merta a Jára Tarnovski. Poslech v rampě. Stíháme poslední tramvaj, což se další dny nepodaří...
Julia Pátá 03.12.2023
„Vím, že bych tady neměl klít, ale tahle společnost je plná sráčů, kteří se vás snaží vyždímat kvůli výdělku,“ dodal bujarý Basinski záhy se omlouvaje „pohledu shora“.
Michal Pařízek 29.11.2023
Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.
Eva Karpilovská 28.11.2023
V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.
Tomáš Jančík 26.11.2023
Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.
Dominik Polívka 26.11.2023
Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.
Kryštof Kočtář 24.11.2023
Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.
Michal Smrčina 23.11.2023
Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...
Lukáš Grygar 22.11.2023
Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.
Jiří V. Matýsek 21.11.2023
Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.