Články / Reporty

Popem k protestu, popem ke změně (Pop-Kultur, 2018)

Popem k protestu, popem ke změně (Pop-Kultur, 2018)

Kremace | Články / Reporty | 18.08.2018

Gradace potenciálu místa a všech účinkujících. Třetí den v Kulturbrauerei poskytl prostor pro prezentaci jasných postojů a nepřeberného množství energie. A ženský element hrál ústřední roli.

Už od počátku večera bylo jasné, že tahle přesila, stěží náhodná, bude mít citelný dopad na mou psyché. První strůjkyní všeho „zla“ se stala Catalina Santos v projektu MiaHush – vábivý elektronický pop roztančil, aniž by následně dokázal udržet pozornost přihlížejících, ale Santoz je zářným příkladem toho, jak dokáže Pop-Kultur pomáhat interpretům. Její cesta z Kolumbie do Berlína je totiž dlážděna právě programem Nachwuchs, který poskytuje podporu mladým umělcům z celého světa.

Ač náhodně viděné, o to trvaleji se do paměti vrylo vystoupení Kat Frankie, Australanky žijící přes deset let v Berlíně, která spolu s dalšími deseti umělci předvedla konceptuální performance zaměřenou na protestsongy. Téma, jež není možné obsáhnout, téma, jež je nutné podat s péčí a láskou. A to se jim povedlo. Od boje za hlasovací právo žen po parafrázi songu Michaela Jacksona They Don’t Care About Us, hozeného do kontextu soudobých Spojených států, tedy narážející na agresi páchanou na afroamerické populaci. Frankie dokázala synchronizovat potenciál každého přizvaného umělce v unikátním projektu pro Pop-Kultur a nechala diváky v příjemně zjitřeném stavu.

Tento pocit zůstal přítomen i během koncertu Kedr Livanskiy, ruské umělkyně hrající si s devadesátkovým syntezátorovým zvukem. Kolotočářská láska par excellence. Analogová láska. Dva blonďaté zapletené copánky, cesta do vesmíru a zpátky.

Vrchol večera představovala Ebow, rapperka s tureckými kořeny, která dokázala napadnout mysl všech přítomných. Tvrzení, že se jednalo o zásadní demonstraci ženské síly, může znít povrchně, po vstřebání show ovšem nelze jinak. Ebow spolu s další rapperkou a djkou snadno smetly ze stolu tvrzení, že dobrá flow patří jen k mužskému elementu.

Jenže tady nejde o genderovou dualitu, jde o spoustu třecích ploch, jež motivují ke změně. Pop-Kultur je jako velká scéna svého druhu, která poskytuje promyšlený prostor bitvám za lidská práva, za svobodu i otevřenost. Může to znít jako samozřejmost, ale není. Bolestně se nám ho nedostává…

Info

Pop-Kultur 2018
15. - 17. 8. 2018 Berlín, Německo

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace