Kremace | Články / Reporty | 18.08.2018
Gradace potenciálu místa a všech účinkujících. Třetí den v Kulturbrauerei poskytl prostor pro prezentaci jasných postojů a nepřeberného množství energie. A ženský element hrál ústřední roli.
Už od počátku večera bylo jasné, že tahle přesila, stěží náhodná, bude mít citelný dopad na mou psyché. První strůjkyní všeho „zla“ se stala Catalina Santos v projektu MiaHush – vábivý elektronický pop roztančil, aniž by následně dokázal udržet pozornost přihlížejících, ale Santoz je zářným příkladem toho, jak dokáže Pop-Kultur pomáhat interpretům. Její cesta z Kolumbie do Berlína je totiž dlážděna právě programem Nachwuchs, který poskytuje podporu mladým umělcům z celého světa.
Ač náhodně viděné, o to trvaleji se do paměti vrylo vystoupení Kat Frankie, Australanky žijící přes deset let v Berlíně, která spolu s dalšími deseti umělci předvedla konceptuální performance zaměřenou na protestsongy. Téma, jež není možné obsáhnout, téma, jež je nutné podat s péčí a láskou. A to se jim povedlo. Od boje za hlasovací právo žen po parafrázi songu Michaela Jacksona They Don’t Care About Us, hozeného do kontextu soudobých Spojených států, tedy narážející na agresi páchanou na afroamerické populaci. Frankie dokázala synchronizovat potenciál každého přizvaného umělce v unikátním projektu pro Pop-Kultur a nechala diváky v příjemně zjitřeném stavu.
Tento pocit zůstal přítomen i během koncertu Kedr Livanskiy, ruské umělkyně hrající si s devadesátkovým syntezátorovým zvukem. Kolotočářská láska par excellence. Analogová láska. Dva blonďaté zapletené copánky, cesta do vesmíru a zpátky.
Vrchol večera představovala Ebow, rapperka s tureckými kořeny, která dokázala napadnout mysl všech přítomných. Tvrzení, že se jednalo o zásadní demonstraci ženské síly, může znít povrchně, po vstřebání show ovšem nelze jinak. Ebow spolu s další rapperkou a djkou snadno smetly ze stolu tvrzení, že dobrá flow patří jen k mužskému elementu.
Jenže tady nejde o genderovou dualitu, jde o spoustu třecích ploch, jež motivují ke změně. Pop-Kultur je jako velká scéna svého druhu, která poskytuje promyšlený prostor bitvám za lidská práva, za svobodu i otevřenost. Může to znít jako samozřejmost, ale není. Bolestně se nám ho nedostává…
Pop-Kultur 2018
15. - 17. 8. 2018 Berlín, Německo
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.