Články / Reporty

Popová srdce (Fleet Foxes)

Popová srdce (Fleet Foxes)

Kremace | Články / Reporty | 26.11.2017

K pódiu ve vídeňském Gasometeru jsme našlapovali klidně a s rozvahou sledovali, co nám modrá oslepující zář reflektorů odhalí. Počáteční peripetie byly doprovázeny obavami přijmout fakt, že opravdu slyšíme Pecknoldův hlas, vždy tak umně rozmělňující dojem, jak jsme ve své melancholii a mizérii jedineční. Čím větší prostory, tím víc intimity.

Koncert odstartovali třemi kousky z posledního alba Crack-Up a už píseň s choulostivě jemným začátkem I Am All That I Need/ Arroyo Seco/ Thumbprint Scar by dokázala znejistit posluchače Fleet Foxes minulosti. Když však zazněla slova „So, it's true I have gone too far to find you“ doplněná nástupem všech kytar, to nové se napojilo na jejich předchozí tvorbu i její folkové srdce. A že těch spojnic bylo vůbec dost. Soulové podhoubí, z něhož vzešli Pecknold i Skjelset, totiž dokázalo vystoupit na povrch i v nejhlasitějších momentech. Jemnost a ambientní plochy písně Cassius zase ohlásily přechod do country, podupávání nohou, trsnutí a vzdor. Obrat zpět do snových poloh. Jenže Fleet Foxes dneška se nebojí vystrčit hlavu z útlocitné bubliny. Jejich texty se snaží stočit pohled na vnější svět, na člověka jako na bytost schopnou jednat krutě a zrazovat morální hodnoty.

„As I went they're all beside us in silence As if unaffected amid the violence Oh, are we also tamed?“

Návrat k tvorbě předcházející jejich čtyřleté pauze publikum zaktivizoval. Prvotní nejistota v přijetí nové desky byla převálcována, když se dostalo na hitovky Grown Ocean, Your Protector či hymnu Mykonos. A budu se bít za to, že The Cascades někoho rozbrečely. U původní tvorby kapely jednoduše nešlo jinak než obdivovat sílu jejich smyslu pro detail. A nejedná se pouze o hudební schopnosti každého z muzikantů. Jde o zřetelně citlivý a pokorný přístup, sehranost smíchanou s radostí z energie, která visela ve vzduchu.

fotogalerie z koncertu tady

Vzhledem k celistvosti Crack-Up překvapivě nedošlo na většinu písní. Byla to snaha nepřehlcovat posluchače změnami, jež u nich nastaly? Vydali se vstříc progresivnějším polohám, orchestrálnějším aranžmá a komplikovanější kompozici. Jejich folkové srdce však pořád tepe a tepalo i ve Vídni. Fleet Foxes pluli za hranice melancholie a předvedli více než jen bezelstné loučení se svou původní tvorbou.

Info

Fleet Foxes (us)
8. 11. 2017 Gasometer, Vídeň

foto © Stanči Markovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.