Články / Sloupky/Blogy

Videodrome 9: Poppy - Barbie nebo vamp popkultury?

Videodrome 9: Poppy - Barbie nebo vamp popkultury?

prof. Neutrino | Články / Sloupky/Blogy | 17.03.2020

Začalo to krátkými videoperformancemi, v nichž se Moriah Rose Pereira v roli Poppy začala v rámci youtuberské influence scény pod dohledem internetového mága Titanic Sinclaira transmutovat z okrajové hvězdičky do postavy "robotické" Barbie, komentující okolní svět ze své naivní perspektivy „jiné reality“. Stala se tak zdařilou parodií na popkulturu a umělé vytváření mediálních celebrit. Slovo „umění“ tak spolu s ní nabývá svého původního významu „umělé“ (artificial).

Hudební počiny Poppy jako její debutové album 3.36 (music The Sleep To) z roku 2016 a loňské I C U (Music to Read To) byly překvapivě ambientní reminiscence na koncepty klasika žánru Briana Ena. Tato „poslechová“ alba však střídala s písňovou tvorbou na Poppy.Computer (2017) a Am I Girl? (2018). Hudebně sice ještě nešlo o žádný žánrový průlom, jednalo se spíš o stylový electroclash s retro popovým feelingem. Vyzkoušela si na nich ale i zajímavé kooperace s obdobně nastavenou performerkou Grimes nebo ostříleným producentem Diplem. Kardinálním moment nastal až při závěrečném songu X z alba Am I Girl?, který se vymykal dosavadní koncepci její tvorby svým příklonem k surovým metalovým riffům v noblesní kombinaci s mainstreamovým popem. Primární byl až její vizuální rozměr v podobě kontroverzního klipu, kde Poppy s lehkostí střídá polohy hippie kněžky a krvavého sexuálního vampýra, viz Videodrome 7).

V průběhu loňského roku Poppy zveřejňovala jeden klip za druhým: horror-goticky laděný Scarry Mask, dále I Disagree, parodující korporátní hudební průmysl, minimalisticky dekadentní Choke nebo Bloodmoney coby kritiku falešné křesťanské morálky. Za pozornost stojí i song Concrete, fantasy video Fill The Crown či letošní černobílé retro Anything Like Me. Svérázná vizualita jejich klipů, často kombinující glitter, glam s emo estetikou, tak už definitivně přebrala primární roli její tvorby a Poppy je už více multimediální performerka měnící své role jako chameleón než pouhá interpretka coby nástroj producentů. Ideální strategie v době upřednostňování vizuální kultury před poslechem albové produkce, i když I Disagree může být i aspirantem na album roku.

I Disagree charakterizuje stylové střídání metalových výbojů, popu, elektra, trapu a zvukových experimentů, čímž může připomenout třeba postmoderní orgie Mikea Pattona s jeho projektem Peeping Tom. Postmoderna sice už nějaký čas neplní v umění svou původní subverzivní úlohu, nicméně umanutý návrat k tradici je zas jen touha po minulosti, kterou nelze naplnit. Poppy to reflektuje a hledá další východiska z nostalgické opatrnosti normalizace globálního popu, který trefně popsal Karel Veselý. Poppy hledá novou, parodicko-anarchistickou polohu, kam by se pop mohl vydat, pokud nechce skončit jako vycpávka reklamních spotů. Bez rozpaků se tak umělkyně může zařadit po bok ikon feminního popu jako M.I.A., FKA Twigs nebo Rosália, které sice mají prozatím na sociálních sítích větší sledovanost, ale to se brzy může změnit.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #93: Nevíš, kde je doma?

Michal Pařízek 02.12.2022

Konec roku je vždycky na morál, letos ale připomíná horskou dráhu, jejíž obsluha si odešla někam něco zařídit a po cestě zapomněla, že má motor vypnout. Kam zmizel listopad?

Šejkr #92: „I got too much on my mind, It got clouded in my eyes.“

Michal Pařízek 18.11.2022

Na Le Guess Who? si vzpomenu i při příchodu na Václavské náměstí, kde se objevuji zrovna ve chvíli, kdy začínají Chinaski. Koncert pro budoucnost.

Hádanky z Utrechtu #4: Weird pop

Michal Pařízek 14.11.2022

Horse Lords hráli před pár dny v Praze, pár desítek lidí v Punctu si je prý užilo náramně. Tady prodávají merch po kilech ještě několik hodin po koncertě.

Šejkr #91: Mezi řečí

Michal Pařízek 04.11.2022

Na návštěvě u mušlí mě začal vyhlašovat vedle stojící týpek s tím, že jsem moc starej a co že tam jako dělám. A že budu určitě fízl. A že pozor...

Šejkr #90: Možná jednou

Michal Pařízek 21.10.2022

Když jsem se ve čtvrtek podíval, co se děje, tak jsem zapomněl na všechno. Na nemoc, na babí léto, i na Kendricka. Události z bratislavské Teplárně mě paralyzovaly.

Konvulzivní pulz Laokoon

Viktor Hanačík 20.10.2022

Sedím na rohu a poslouchám „leden bude navždy sad“. Laokoon. Úsporná podzimní melancholie. Večer. Tváře chodců mizejí ve stínech.

Praskání bublin (Unsound 2022)

Zuzana Malá 17.10.2022

Unsound letos vstupuje do třetí dekády své existence a pro svou narozeninovou oslavu volí téma bublin. Ta festivalová vydrží sotva týden...

Šejkr #89: Někdo jiný, někde jinde?

Michal Pařízek 07.10.2022

Obviously, we’re not golfers. Jedno z hesel, které vetkla do erbu Full Moonu Apačka, a taky pochopitelně aluze na velkého zevla. Bezbřehý sarkasmus a hlavně pravda.

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace