Články / Sloupky/Blogy

Videodrome 9: Poppy - Barbie nebo vamp popkultury?

Videodrome 9: Poppy - Barbie nebo vamp popkultury?

prof. Neutrino | Články / Sloupky/Blogy | 17.03.2020

Začalo to krátkými videoperformancemi, v nichž se Moriah Rose Pereira v roli Poppy začala v rámci youtuberské influence scény pod dohledem internetového mága Titanic Sinclaira transmutovat z okrajové hvězdičky do postavy "robotické" Barbie, komentující okolní svět ze své naivní perspektivy „jiné reality“. Stala se tak zdařilou parodií na popkulturu a umělé vytváření mediálních celebrit. Slovo „umění“ tak spolu s ní nabývá svého původního významu „umělé“ (artificial).

Hudební počiny Poppy jako její debutové album 3.36 (music The Sleep To) z roku 2016 a loňské I C U (Music to Read To) byly překvapivě ambientní reminiscence na koncepty klasika žánru Briana Ena. Tato „poslechová“ alba však střídala s písňovou tvorbou na Poppy.Computer (2017) a Am I Girl? (2018). Hudebně sice ještě nešlo o žádný žánrový průlom, jednalo se spíš o stylový electroclash s retro popovým feelingem. Vyzkoušela si na nich ale i zajímavé kooperace s obdobně nastavenou performerkou Grimes nebo ostříleným producentem Diplem. Kardinálním moment nastal až při závěrečném songu X z alba Am I Girl?, který se vymykal dosavadní koncepci její tvorby svým příklonem k surovým metalovým riffům v noblesní kombinaci s mainstreamovým popem. Primární byl až její vizuální rozměr v podobě kontroverzního klipu, kde Poppy s lehkostí střídá polohy hippie kněžky a krvavého sexuálního vampýra, viz Videodrome 7).

V průběhu loňského roku Poppy zveřejňovala jeden klip za druhým: horror-goticky laděný Scarry Mask, dále I Disagree, parodující korporátní hudební průmysl, minimalisticky dekadentní Choke nebo Bloodmoney coby kritiku falešné křesťanské morálky. Za pozornost stojí i song Concrete, fantasy video Fill The Crown či letošní černobílé retro Anything Like Me. Svérázná vizualita jejich klipů, často kombinující glitter, glam s emo estetikou, tak už definitivně přebrala primární roli její tvorby a Poppy je už více multimediální performerka měnící své role jako chameleón než pouhá interpretka coby nástroj producentů. Ideální strategie v době upřednostňování vizuální kultury před poslechem albové produkce, i když I Disagree může být i aspirantem na album roku.

I Disagree charakterizuje stylové střídání metalových výbojů, popu, elektra, trapu a zvukových experimentů, čímž může připomenout třeba postmoderní orgie Mikea Pattona s jeho projektem Peeping Tom. Postmoderna sice už nějaký čas neplní v umění svou původní subverzivní úlohu, nicméně umanutý návrat k tradici je zas jen touha po minulosti, kterou nelze naplnit. Poppy to reflektuje a hledá další východiska z nostalgické opatrnosti normalizace globálního popu, který trefně popsal Karel Veselý. Poppy hledá novou, parodicko-anarchistickou polohu, kam by se pop mohl vydat, pokud nechce skončit jako vycpávka reklamních spotů. Bez rozpaků se tak umělkyně může zařadit po bok ikon feminního popu jako M.I.A., FKA Twigs nebo Rosália, které sice mají prozatím na sociálních sítích větší sledovanost, ale to se brzy může změnit.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Šejkr #86: Nepopsaný papír

Michal Pařízek 26.08.2022

Původně jsem zamýšlel tenhle sloupek věnovat Joe Strummerovi, minulou neděli by mu bylo sedmdesát. Nakonec z toho vylezly poznámky o smutku a růžoví delfíni.

Brutal Assault 2022: pohlednice z dovolené

redakce 21.08.2022

Nastal čas na rekapitulaci toho nejlepšího, nejhlasitějšího, nejcivilnějšího i nejpompéznějšího. Headlineři, klubovky, jistoty, nečekané objevy.

Šejkr #85: Kde se to zastavuje?

Michal Pařízek 12.08.2022

Někdejší setrvačnost skončila na jaře 2020, od té doby – a s letošními událostmi možná ještě o to víc – člověku dochází, jak to bylo divné a snad i nesprávné.

Šejkr #84: „Je jedno, že spíš, ono si ťa to počká…“

Michal Pařízek 29.07.2022

„Do deseti let tady všichni shoříme.“ Ano, na zahrádce před Veletržním palácem padají i takovéto věty. Není se čemu divit.

Šejkr #83: Zázrak na letisku

Michal Pařízek 15.07.2022

„Když něco považuješ za zázrak, tak se toho jen tak nevzdáš,“ říká Michal Kaščák v rozhovoru pro bulletin festivalu Pohoda a moc dobře ví, o čem mluví.

Pohoda Festival 2022: To nejlepší

redakce 11.07.2022

Festival, na který jezdíme velmi často a ne pouze po jednotlivcích? Letos se vypravili i nováčci, vedle nich jsme oslovili i kamarády z řad médií nebo hudebníků, které jsme na…

Šejkr #82: Otevřete si okno

Michal Pařízek 01.07.2022

„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.

Za polárním kruhem hudby (Kora et le Mechanix)

prof. Neutrino 24.06.2022

Nabízí se aluze na slavné album Eskimo (1977) konceptualistů The Residents, kteří na něm zpracovali život inuitské vesnice. Expedice: Má láska aneb Le Pole Nord.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace